1Přednímu z kantorů na machalat, vyučující žalm Davidův.
1Akılsız içinden, ‹‹Tanrı yok!›› der.İnsanlar bozuldu, iğrençlik aldı yürüdü,İyilik eden yok. sazlar››.
2Říká blázen v srdci svém: Není Boha. Porušeni jsou, a ohavnou páší nepravost; není, kdo by činil dobré.
2Tanrı göklerden bakar oldu insanlara,Akıllı, Tanrıya yönelen biri var mı diye.
3Bůh s nebe popatřil na syny lidské, aby viděl, byl-li by kdo rozumný a hledající Boha.
3Hepsi saptı,Tümü yozlaştı,İyilik eden yok,Bir kişi bile!
4Aj, každý z nich nazpět odšel, napořád neužiteční učiněni jsou; není, kdo by činil dobré, není ani jednoho.
4Suç işleyenler görmüyor mu?Halkımı ekmek yer gibi yiyor,Tanrıya yakarmıyorlar.
5Zdaliž nevědí všickni činitelé nepravosti, lid můj sžírajíce, jako by chléb jedli? Boha pak nevzývají.
5Ama korkulmayacak yerde korkacaklar,Çünkü Tanrı seni kuşatanların kemiklerini dağıtacak,Onları reddettiği için hepsini utandıracak.
6Tuť se náramně strašiti budou, kdež není strachu. Bůh zajisté rozptýlí kosti těch, kteříž tě vojensky oblehli; zahanbíš je, nebo Bůh pohrdl jimi. [ (Psalms 53:7) Ó by z Siona dáno bylo spasení Izraelovi. Když Bůh zase přivede zajaté lidu svého, plésati bude Jákob, a veseliti se Izrael. ]
6Keşke İsrail'in kurtuluşu Siyon'dan gelse!Tanrı halkını eski gönencine kavuşturunca,Yakup soyu sevinecek, İsrail halkı coşacak.