1Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé?
1Ey Tanrı, neden bizi sonsuza dek reddettin?Niçin otlağının koyunlarına karşı öfken tütmekte?
2Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš.
2Anımsa geçmişte sahiplendiğin topluluğu,Kendi halkın olsun diye kurtardığın oymağıVe üzerine konut kurduğun Siyon Dağını.
3Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni!
3Yönelt adımlarını şu onarılmaz yıkıntılara doğru,Düşman kutsal yerdeki her şeyi yıktı.
4Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých.
4Düşmanların bizimle buluştuğun yerde kükredi,Zafer simgesi olarak kendi bayraklarını dikti.
5Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho.
5Gür bir ormanaBaltayla dalar gibiydiler.
6A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají.
6Baltayla, balyozla kırdılar,Bütün oymaları.
7Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého.
7Ateşe verdiler tapınağını,Yerle bir edip kutsallığını bozdularAdının yaşadığı konutun.
8Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi.
8İçlerinden, ‹‹Hepsini ezelim!›› dediler.Ülkede Tanrıyla buluşma yerlerinin tümünü yaktılar.
9Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane.
9Artık kutsal simgelerimizi görmüyoruz,Peygamberler de yok oldu,İçimizden kimse bilmiyor ne zamana dek...
10I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému?
10Ey Tanrı, ne zamana dek düşman sana sövecek,Hasmın senin adını hor görecek?
11Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš?
11Niçin geri çekiyorsun elini?Çıkar sağ elini bağrından, yok et onları!
12Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země.
12Ama geçmişten bu yana kralım sensin, ey Tanrı,Yeryüzünde kurtuluş sağladın.
13Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách.
13Gücünle denizi yardın,Canavarların kafasını sularda parçaladın.
14Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti.
14Livyatanın başlarını ezdin,Çölde yaşayanlara onu yem ettin.
15Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké.
15Kaynaklar, dereler fışkırttın,Sürekli akan ırmakları kuruttun.
16Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil.
16Gün senindir, gece de senin,Ay ve güneşi sen yerleştirdin, kastediyor.
17Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval.
17Yeryüzünün bütün sınırlarını sen saptadın,Yazı da kışı da yaratan sensin.
18Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal.
18Anımsa, ya RAB, düşmanın sana nasıl sövdüğünü,Akılsız bir halkın, adını nasıl hor gördüğünü.
19Nevydávejž té zběři duše hrdličky své,na stádce chudých svých nezapomínej se na věky.
19Canavara teslim etme kumrunun canını,Asla unutma düşkün kullarının yaşamını.
20Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti.
20Yaptığın antlaşmayı gözönüne al,Çünkü ülkenin her karanlık köşesiZorbaların inleriyle dolmuş.
21Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé.
21Düşkünler boynu bükük geri çevrilmesin,Mazlumlar, yoksullar adına övgüler dizsin.
22Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den.
22Kalk, ey Tanrı, davanı savun!Anımsa akılsızların gün boyu sana nasıl sövdüğünü!
23Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.
23Unutma hasımlarının yaygarasını,Sana başkaldıranların durmadan yükselen patırtısını!