1Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu.
1Ya Rab, barınak oldun bizeKuşaklar boyunca.
2Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný.
2Dağlar var olmadan,Daha evreni ve dünyayı yaratmadan,Öncesizlikten sonsuzluğa dek Tanrı sensin.
3Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští.
3İnsanı toprağa döndürürsün,‹‹Ey insanoğulları, toprağa dönün!›› diyerek.
4Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční.
4Çünkü senin gözünde bin yılGeçmiş bir gün, dün gibi,Bir gece nöbeti gibidir.
5Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející.
5İnsanları bir düş gibi siler, süpürürsün,Sabah biten ot misali:
6Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá.
6Sabah filizlenir, büyür,Akşam solar, kurur.
7Ale my hyneme od hněvu tvého, a prochlivostí tvou jsme zděšeni.
7Eriyip bitiyoruz senin öfkenden,Kızgınlığından dehşete düşüyoruz.
8Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého.
8Suçlarımızı önüne,Gizli günahlarımızı yüzünün ışığına çıkardın.
9Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč.
9Gazabından kısalıyor günlerimiz,Bir soluk gibi tükeniyor yıllarımız.
10Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme.
10Ömrümüz yetmiş yıl sürüyor,Bilemedin seksen, o da sağlıklıysak;En güzel yıllar da zahmetle, kederle geçiyor,Çabucak bitiyor, uçup gidiyoruz.
11Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé?
11Kim bilir gazabının gücünü?Çünkü öfken sana duyulan korku kadar güçlüdür.
12Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce.
12Bu yüzden günlerimizi saymayı bize öğret ki,Bilgelik kazanalım.
13Navrať se zase, Hospodine, až dokud prodléváš? Mějž lítost nad služebníky svými.
13Vazgeç, ya RAB! Öfken ne zamana dek sürecek?Acı kullarına!
14Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše.
14Sabah bizi sevginle doyur,Ömrümüz boyunca sevinçle haykıralım.
15Obveseliž nás podlé dnů, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého.
15Kaç gün bizi sıkıntıya soktunsa,Kaç yıl çile çektirdinse,O kadar sevindir bizi.
16Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich.
16Yaptıkların kullarına,Görkemin onların çocuklarına görünsün.
17Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrď.
17Tanrımız Rab bizden hoşnut kalsın.Ellerimizin emeğini boşa çıkarma.Evet, ellerimizin emeğini boşa çıkarma.