1Poďte, zpívejme Hospodinu, prokřikujme skále spasení našeho.
1Gelin, RABbe sevinçle haykıralım,Bizi kurtaran kayaya sevinç çığlıkları atalım,
2Předejděme oblíčej jeho s díkčiněním, žalmy prozpěvujme jemu.
2Şükranla huzuruna çıkalım,Ona sevinç ilahileri yükseltelim!
3Nebo Hospodin jest Bůh veliký, a král veliký nade všecky bohy,
3Çünkü RAB ulu Tanrıdır,Bütün ilahların üstünde ulu kraldır.
4V jehož rukou základové země, a vrchové hor jeho jsou.
4Yerin derinlikleri Onun elindedir,Dağların dorukları da Onun.
5Jehož jest i moře, nebo on je učinil, i země, kterouž ruce jeho sformovaly.
5Deniz Onundur, çünkü O yarattı,Karaya da Onun elleri biçim verdi.
6Poďte, sklánějme se, a padněme před ním, klekejme před Hospodinem stvořitelem naším.
6Gelin, tapınalım, eğilelim,Bizi yaratan RABbin önünde diz çökelim.
7Onť jest zajisté Bůh náš, a my jsme lid pastvy jeho, a stádo rukou jeho. Dnes uslyšíte-li hlas jeho,
7Çünkü O Tanrımızdır,Bizse Onun otlağının halkı,Elinin altındaki koyunlarız. Bugün sesini duyarsanız,
8Nezatvrzujte srdce svého, jako při popuzení, a v den pokušení na poušti,
8Merivada, o gün çölde, Massadafö olduğu gibi,Yüreklerinizi nasırlaştırmayın.
9Kdežto pokoušeli mne otcové vaši, zkusiliť jsou mne, a viděli skutky mé.
9Yaptıklarımı görmelerine karşın,Atalarınız orada beni sınayıp denediler.
10Za čtyřidceti let měl jsem nesnáz s národem tím, a řekl jsem: Lid tento bloudí srdcem, a nepoznali cest mých.
10Kırk yıl o kuşaktan hep iğrendim,‹‹Yüreği kötü yola sapan bir halktır›› dedim,‹‹Yollarımı bilmiyorlar.››
11Jimž jsem přisáhl v hněvě svém, že nevejdou v odpočinutí mé.
11Bu yüzden öfkeyle ant içtim:‹‹Huzur diyarıma asla girmeyecekler!›› Say.14:26-35; İbr.4:1-7).