¹Přišel pak do Derben a do Lystry, aj, učedlník jeden tu byl, jménem Timoteus, syn jedné ženy Židovky věřící, ale otce měl Řeka.

¹He came to Derbe and Lystra: and behold, a certain disciple was there, named Timothy, the son of a Jewess who believed; but his father was a Greek.

²Tomu svědectví dobré vydávali ti, jenž byli v Lystře a v Ikonii bratří.

²The brothers who were at Lystra and Iconium gave a good testimony about him.

³Toho sobě oblíbil Pavel, aby s ním šel. I pojav ho, obřezal jej, pro Židy, kteříž byli v těch místech; nebo věděli všickni, že otec jeho byl Řek.

³Paul wanted to have him go out with him, and he took and circumcised him because of the Jews who were in those parts; for they all knew that his father was a Greek.

⁴A když chodili po městech, vydávali jim k ostříhání ustanovení zřízená od apoštolů a od starších, kteříž byli v Jeruzalémě.

⁴As they went on their way through the cities, they delivered the decrees to them to keep which had been ordained by the apostles and elders who were at Jerusalem.

⁵A tak církve utvrzovaly se u víře a rozmáhaly se v počtu na každý den.

⁵So the assemblies were strengthened in the faith, and increased in number daily.

⁶A prošedše Frygii i Galatskou krajinu, když jim zabráněno od Ducha svatého, aby nemluvili slova Božího v Azii,

⁶When they had gone through the region of Phrygia and Galatia, they were forbidden by the Holy Spirit to speak the word in Asia.

⁷Přišedše do Myzie, pokoušeli se jíti do Bitynie. Ale nedal jim Duch Ježíšův.

⁷When they had come opposite Mysia, they tried to go into Bithynia, but the Spirit didn’t allow them.

⁸Tedy pominuvše Myzii, šli do Troady.

⁸Passing by Mysia, they came down to Troas.

⁹I ukázalo se Pavlovi v noci vidění, jako by muž nějaký Macedonský stál, a prosil ho, řka: Přijda do Macedonie, pomoz nám.

⁹A vision appeared to Paul in the night. There was a man of Macedonia standing, begging him, and saying, “Come over into Macedonia and help us.”

¹⁰A jakž to vidění viděl, ihned jsme usilovali o to, abychom šli do Macedonie, tím ujištěni jsouce, že jest nás povolal Pán, abychom jim kázali evangelium.

¹⁰When he had seen the vision, immediately we sought to go out to Macedonia, concluding that the Lord had called us to preach the Good News to them.

¹¹Protož pustivše se od Troady, přímým během připlavili jsme se do Samotracie a nazejtří do Neapolis,

¹¹Setting sail therefore from Troas, we made a straight course to Samothrace, and the day following to Neapolis;

¹²A odtud do Filippis, kteréžto jest první město krajiny Macedonské, obyvateli cizími osazené. I zůstali jsme v tom městě za několik dní.

¹²and from there to Philippi, which is a city of Macedonia, the foremost of the district, a Roman colony. We were staying some days in this city.

¹³V den pak sobotní vyšli jsme ven za město k řece, kdež býval obyčej modliti se. A usadivše se, mluvili jsme ženám, kteréž se tu byly sešly.

¹³On the Sabbath day we went forth outside of the city by a riverside, where we supposed there was a place of prayer, and we sat down, and spoke to the women who had come together.

¹⁴Jedna pak žena, jménem Lydia, kteráž šarlaty prodávala v městě Tyatirských, bohabojící, poslouchala nás. Jejížto srdce otevřel Pán, aby to pilně rozsuzovala, co se od Pavla pravilo.

¹⁴A certain woman named Lydia, a seller of purple, of the city of Thyatira, one who worshiped God, heard us; whose heart the Lord opened to listen to the things which were spoken by Paul.

¹⁵A když pokřtěna byla i dům její, prosila, řkuci: Poněvadž jste mne soudili věrnou Pánu býti, vejdětež do domu mého, a pobuďte u mne. I přinutila nás.

¹⁵When she and her household were baptized, she begged us, saying, “If you have judged me to be faithful to the Lord, come into my house, and stay.” So she persuaded us.

¹⁶I stalo se, když jsme šli k modlitbě, že děvečka nějaká, mající ducha věštího, potkala se s námi, kteráž veliký užitek přinášela pánům svým budoucích věcí předpovídáním.

¹⁶It happened, as we were going to prayer, that a certain girl having a spirit of divination met us, who brought her masters much gain by fortune telling.

¹⁷Ta šedši za Pavlem a za námi, volala, řkuci: Tito lidé jsou služebníci Boha nejvyššího, kteřížto zvěstují nám cestu spasení.

¹⁷Following Paul and us, she cried out, “These men are servants of the Most High God, who proclaim to us a way of salvation!”

¹⁸A to činívala za mnoho dní. Pavel pak těžce to nesa, a obrátiv se, řekl duchu tomu: Přikazuji tobě ve jménu Ježíše Krista, abys vyšel od ní. I vyšel hned té chvíle.

¹⁸She was doing this for many days. But Paul, becoming greatly annoyed, turned and said to the spirit, “I command you in the name of Jesus Christ to come out of her!” It came out that very hour.

¹⁹A viděvše páni její, že jest odešla naděje zisku jejich, chytivše Pavla a Sílu, vedli je na rynk před úřad.

¹⁹But when her masters saw that the hope of their gain was gone, they seized Paul and Silas, and dragged them into the marketplace before the rulers.

²⁰A postavivše je před úředníky, řekli: Tito lidé bouří město naše, jsouce Židé,

²⁰When they had brought them to the magistrates, they said, “These men, being Jews, are agitating our city,

²¹A zvěstují obyčeje, kterýchž nám nesluší přijíti ani zachovávati, poněvadž jsme my Římané.

²¹and set forth customs which it is not lawful for us to accept or to observe, being Romans.”

²²I povstala obec proti nim. A úředníci, roztrhše sukně jejich, kázali je metlami mrskati.

²²The multitude rose up together against them, and the magistrates tore their clothes off of them, and commanded them to be beaten with rods.

²³A množství ran jim davše, vsadili je do žaláře, přikázavše strážnému žaláře, aby jich pilně ostříhal.

²³When they had laid many stripes on them, they threw them into prison, charging the jailer to keep them safely,

²⁴Tedy on takové maje přikázání, vsadil je do nejhlubšího žaláře, a nohy jejich sevřel kladou.

²⁴who, having received such a command, threw them into the inner prison, and secured their feet in the stocks.

²⁵O půlnoci pak Pavel a Sílas modléce se, zpívali písničky o Bohu, takže je slyšeli i jiní vězňové.

²⁵But about midnight Paul and Silas were praying and singing hymns to God, and the prisoners were listening to them.

²⁶A vtom pojednou země třesení stalo se veliké, až se pohnuli gruntové žaláře, a hned se jim všecky dveře otevřely a všech okovové spadli.

²⁶Suddenly there was a great earthquake, so that the foundations of the prison were shaken; and immediately all the doors were opened, and everyone’s bonds were loosened.

²⁷I procítiv strážný žaláře a vida dveře žaláře otevřené, vytrhl meč, aby se zabil, domnívaje se, že vězňové utekli.

²⁷The jailer, being roused out of sleep and seeing the prison doors open, drew his sword and was about to kill himself, supposing that the prisoners had escaped.

²⁸I zkřikl naň Pavel hlasem velikým, řka: Nečiň sobě nic zlého, však jsme teď všickni.

²⁸But Paul cried with a loud voice, saying, “Don’t harm yourself, for we are all here!”

²⁹A požádav světla, vběhl k nim, a třesa se, padl k nohám Pavlovým a Sílovým.

²⁹He called for lights and sprang in, and, fell down trembling before Paul and Silas,

³⁰I vyved je ven, řekl: Páni, co já mám činiti, abych spasen byl?

³⁰and brought them out and said, “Sirs, what must I do to be saved?”

³¹A oni řekli: Věř v Pána Ježíše a budeš spasen ty i dům tvůj.

³¹They said, “Believe in the Lord Jesus Christ, and you will be saved, you and your household.”

³²I mluvili jemu slovo Páně, i všechněm, kteříž byli v domu jeho.

³²They spoke the word of the Lord to him, and to all who were in his house.

³³A on pojav je v tu hodinu v noci, umyl rány jejich. I pokřtěn jest hned on i všecka čeled jeho.

³³He took them the same hour of the night, and washed their stripes, and was immediately baptized, he and all his household.

³⁴A když je uvedl do domu svého, připravil jim stůl, a veselil se, že jest se vším domem svým uvěřil Bohu.

³⁴He brought them up into his house, and set food before them, and rejoiced greatly, with all his household, having believed in God.

³⁵A když bylo ve dne, poslali úředníci služebníky, řkouce: Vypusť ty lidi.

³⁵But when it was day, the magistrates sent the sergeants, saying, “Let those men go.”

³⁶I oznámil strážný žaláře slova ta Pavlovi, pravě: Že poslali úředníci, abyste byli propuštěni. Protož nyní vyjdouce, jdětež v pokoji.

³⁶The jailer reported these words to Paul, saying, “The magistrates have sent to let you go; now therefore come out, and go in peace.”

³⁷Ale Pavel řekl k nim: Zmrskavše nás zjevně a bez vyslyšení, lidi Římany, vsázeli do žaláře, a již nyní nás chtějí tajně vyhnati? Nikoli, ale nechať sami přijdou, a vyvedou nás.

³⁷But Paul said to them, “They have beaten us publicly, without a trial, men who are Romans, and have cast us into prison! Do they now release us secretly? No, most certainly, but let them come themselves and bring us out!”

³⁸Tedy pověděli úředníkům služebníci slova ta. I báli se, uslyšavše, že by Římané byli.

³⁸The sergeants reported these words to the magistrates, and they were afraid when they heard that they were Romans,

³⁹A přišedše, prosili jich; a vyvedše je, žádali jich, aby šli z města.

³⁹and they came and begged them. When they had brought them out, they asked them to depart from the city.

⁴⁰I vyšedše z žaláře, vešli k Lydii, a uzřevše bratří, potěšili jich, i šli odtud.

⁴⁰They went out of the prison, and entered into Lydia’s house. When they had seen the brothers, they encouraged them, and departed.