¹A když bylo již usouzeno, abychom my se plavili do Vlach, poručen jest i Pavel i někteří jiní vězňové setníku, jménem Juliovi, kterýž byl nad houfem Augustovým.

¹When it was determined that we should sail for Italy, they delivered Paul and certain other prisoners to a centurion named Julius, of the Augustan band.

²Tedy všedše na lodí Adramyttenskou, abychom se plavili podle krajin Azie, pustili jsme se na moře. A byl s námi Aristarchus Macedonský z Tessaloniky.

²Embarking in a ship of Adramyttium, which was about to sail to places on the coast of Asia, we put to sea; Aristarchus, a Macedonian of Thessalonica, being with us.

³Druhý pak den připlavili jsme se k Sidonu. A tu Julius přívětivě se maje ku Pavlovi, dopustil mu, aby jda k přátelům, u nich měl pohodlí.

³The next day, we touched at Sidon. Julius treated Paul kindly, and gave him permission to go to his friends and refresh himself.

⁴A berouce se odtud, plavili jsme se podle Cypru, protože byl vítr odporný nám.

⁴Putting to sea from there, we sailed under the lee of Cyprus, because the winds were contrary.

⁵A tak přeplavivše se přes moře Cilické a Pamfylické, přišli jsme do města Myry, kteréž jest v krajině, jenž slove Lycia.

⁵When we had sailed across the sea which is off Cilicia and Pamphylia, we came to Myra, a city of Lycia.

⁶A tu našed setník bárku Alexandrinskou, kteráž měla plouti do Vlach, uvedl nás na ni.

⁶There the centurion found a ship of Alexandria sailing for Italy, and he put us on board.

⁷A když jsme za mnoho dní znenáhla se plavili a sotva připlouli proti Gnidum, a vítr nám bránil přiblížiti se k zemi, i podjeli jsme Krétu podle Salmóny.

⁷When we had sailed slowly many days, and had come with difficulty opposite Cnidus, the wind not allowing us further, we sailed under the lee of Crete, opposite Salmone.

⁸A sotva ji pomíjeti mohše, přijeli jsme na jedno místo, kteréž slove Pěkný břeh, od kteréhožto nedaleko bylo město Lasea.

⁸With difficulty sailing along it we came to a certain place called Fair Havens, near the city of Lasea.

⁹Když pak drahný čas přešel, a již bylo nebezpečné plavení, (neb již byl i půst pominul,) napomínal jich Pavel,

⁹When much time had passed and the voyage was now dangerous, because the Fast had now already gone by, Paul admonished them,

¹⁰Řka k nim: Muži, vidím, že s velikým ublížením a s mnohou škodou netoliko nákladu a lodí, ale i životů našich toto plavení bude.

¹⁰and said to them, “Sirs, I perceive that the voyage will be with injury and much loss, not only of the cargo and the ship, but also of our lives.”

¹¹Ale setník více věřil správci lodí a marináři, nežli tomu, co Pavel pravil.

¹¹But the centurion gave more heed to the master and to the owner of the ship than to those things which were spoken by Paul.

¹²A když nebylo tu příhodného přístavu, kdež by pobyli přes zimu, mnozí tak radili, aby se předce pustili odtud, zda by jak mohli, přijedouce do Fenicen, přes zimu tu pobýti na břehu Kréty, kterýž leží k větru nešpornímu a k větru více než západnímu.

¹²Because the haven was not suitable to winter in, the majority advised going to sea from there, if by any means they could reach Phoenix, and winter there, which is a port of Crete, looking northeast and southeast.

¹³A když počal vítr víti od poledne, majíce za to, že se budou umíněnou cestou držeti, i nahodilo se jim, že jeli blízko Kréty.

¹³When the south wind blew softly, supposing that they had obtained their purpose, they weighed anchor and sailed along Crete, close to shore.

¹⁴Po neveliké pak chvíli zdvihl se proti nim vítr bouřlivý půlnoční, kterýž slove Euroklydon.

¹⁴But before long, a stormy wind beat down from shore, which is called Euroclydon. Or, “a northeaster.”

¹⁵A když lodí zachvácena byla a nemohla odolati proti větru, pustivše ji po větru, tak jsme se vezli.

¹⁵When the ship was caught, and couldn’t face the wind, we gave way to it, and were driven along.

¹⁶A přiběhše pod jeden ostrov neveliký, kterýž slove Klauda, sotva jsme mohli obdržeti člun u bárky.

¹⁶Running under the lee of a small island called Clauda, we were able, with difficulty, to secure the boat.

¹⁷Kterýžto zdvihše, pomoci užívali, podpásavše bárku; a bojíce se, aby neuhodili na místo nebezpečné, spustivše člun, tak se plavili.

¹⁷After they had hoisted it up, they used cables to help reinforce the ship. Fearing that they would run aground on the Syrtis sand bars, they lowered the sea anchor, and so were driven along.

¹⁸A když bouře vichrová námi velmi zmítala, na druhý den, což bylo v lodí nákladů, metali ven.

¹⁸As we labored exceedingly with the storm, the next day they began to throw things overboard.

¹⁹A třetí den i to nádobí bárce potřebné svýma rukama vyházeli jsme.

¹⁹On the third day, they threw out the ship’s tackle with their own hands.

²⁰A když ani slunce se neukázalo ani hvězdy za mnoho dní, a bouře vždy větší nastávala, již byla všecka naděje o vysvobození našem odjata.

²⁰When neither sun nor stars shone on us for many days, and no small storm pressed on us, all hope that we would be saved was now taken away.

²¹A když jsme již byli hladem velmi ztrápeni, tedy stoje Pavel uprostřed nich, řekl: Měli jste zajisté, ó muži, uposlechnouce mne, nehýbati se od Kréty, a tak uvarovati se nebezpečenství tohoto a škody

²¹When they had been long without food, Paul stood up in the middle of them, and said, “Sirs, you should have listened to me, and not have set sail from Crete, and have gotten this injury and loss.

²²A i nyní vás napomínám, abyste dobré mysli byli; neboť nezahyne žádný z vás, kromě bárky samé.

²²Now I exhort you to cheer up, for there will be no loss of life among you, but only of the ship.

²³Nebo této noci ukázal mi se anděl Boha toho, jehož já jsem a kterémuž sloužím,

²³For there stood by me this night an angel, belonging to the God whose I am and whom I serve,

²⁴Řka: Neboj se, Pavle, před císařem máš státi, a aj, dalť jest tobě Bůh všecky, kteříž se plaví s tebou.

²⁴saying, ‘Don’t be afraid, Paul. You must stand before Caesar. Behold, God has granted you all those who sail with you.’

²⁵Protož buďte dobré mysli, muži; neboť já věřím Bohu, žeť se tak stane, jakž jest mi mluveno.

²⁵Therefore, sirs, cheer up! For I believe God, that it will be just as it has been spoken to me.

²⁶Mámeť se pak dostati na nějaký ostrov.

²⁶But we must run aground on a certain island.”

²⁷A když již byla čtrnáctá noc, a my se plavili po moři Adriatickém, okolo půlnoci, domnívali se plavci, že by se jim okazovala krajina nějaká.

²⁷But when the fourteenth night had come, as we were driven back and forth in the Adriatic Sea, about midnight the sailors surmised that they were drawing near to some land.

²⁸Kteřížto spustivše do vody olovnici, nalezli hlubokost dvadcíti loktů; a odjevše odtud maličko, opět spustivše olovnici, nalezli hlubokost patnácti loktů.

²⁸They took soundings, and found twenty fathoms. 20 fathoms = 120 feet = 36.6 meters After a little while, they took soundings again, and found fifteen fathoms. 15 fathoms = 90 feet = 27.4 meters

²⁹A bojíce se, aby na místa skalnatá neuhodili, spustivše z bárky čtyři kotve, žádali, aby den byl.

²⁹Fearing that we would run aground on rocky ground, they let go four anchors from the stern, and wished for daylight.

³⁰Chtěli pak marináři utéci z bárky, pustivše člun do moře, pod zámyslem, jako by chtěli od předku lodí kotve roztahovati,

³⁰As the sailors were trying to flee out of the ship, and had lowered the boat into the sea, pretending that they would lay out anchors from the bow,

³¹I řekl Pavel setníkovi a žoldnéřům: Nezůstanou-li tito na lodí, vy nebudete moci zachováni býti.

³¹Paul said to the centurion and to the soldiers, “Unless these stay in the ship, you can’t be saved.”

³²Tedy žoldnéři utínali provazy u člunu, a pustili jej, aby pryč plynul.

³²Then the soldiers cut away the ropes of the boat, and let it fall off.

³³A když již dnělo, napomínal Pavel všech, aby pojedli, řka: Již jest tomu dnes čtrnáctý den, jakž očekávajíce, trváte lační, nic nejedouce.

³³While the day was coming on, Paul begged them all to take some food, saying, “This day is the fourteenth day that you wait and continue fasting, having taken nothing.

³⁴Protož prosím vás, abyste pojedli pro zachování vašeho zdraví; neb žádného z vás vlas s hlavy nespadne.

³⁴Therefore I beg you to take some food, for this is for your safety; for not a hair will perish from any of your heads.”

³⁵A to pověděv, vezma chléb, díky vzdával Bohu přede všemi, a rozlomiv, počal jísti.

³⁵When he had said this, and had taken bread, he gave thanks to God in the presence of all, and he broke it, and began to eat.

³⁶A tak potěšeni byvše všickni, pojedli i oni.

³⁶Then they all cheered up, and they also took food.

³⁷Bylo pak nás všech osob na lodí dvě stě sedmdesáte a šest.

³⁷In all, we were two hundred seventy-six souls on the ship.

³⁸A nasyceni jsouce pokrmem, oblehčovali bárku, vysýpajíce pšenici do moře.

³⁸When they had eaten enough, they lightened the ship, throwing out the wheat into the sea.

³⁹A když byl den, nemohli země viděti, než okřídlí nějaké znamenali, ano má břeh, k němuž myslili, kdyby jak mohli přistáti s lodí.

³⁹When it was day, they didn’t recognize the land, but they noticed a certain bay with a beach, and they decided to try to drive the ship onto it.

⁴⁰A vytáhše kotvy, pustili se po moři, rozpustivše také provazy pravidl; a zdvihše plachtu k větru, táhli se k břehu.

⁴⁰Casting off the anchors, they left them in the sea, at the same time untying the rudder ropes. Hoisting up the foresail to the wind, they made for the beach.

⁴¹Ale když trefili na to místo, kdež se dvoje moře schází, tu se zastavila lodí. A přední konec lodí uváznutý stál, nehýbaje se, zadní pak konec lámal se násilím vln.

⁴¹But coming to a place where two seas met, they ran the vessel aground. The bow struck and remained immovable, but the stern began to break up by the violence of the waves.

⁴²Tedy žoldnéři radili setníkovi, aby vězně zmordovali, aby jim některý vyplyna, neutekl.

⁴²The soldiers’ counsel was to kill the prisoners, so that none of them would swim out and escape.

⁴³Ale setník chtěje zachovati Pavla, nedal toho učiniti. I rozkázal těm, kteříž mohli plynouti, aby se pustili nejprv do moře a vyplynuli na zem,

⁴³But the centurion, desiring to save Paul, stopped them from their purpose, and commanded that those who could swim should throw themselves overboard first to go toward the land;

⁴⁴Jiní pak aby na dskách plynuli a někteří na těch kusích lodí. I takž se stalo, že všickni zdraví vyšli na zemi.

⁴⁴and the rest should follow, some on planks, and some on other things from the ship. So it happened that they all escaped safely to the land.