¹Protož opustíce řeč počátku Kristova, k dokonalosti se nesme, ne opět zakládajíce gruntu pokání z skutků mrtvých, a víry v Boha,

¹Therefore leaving the teaching of the first principles of Christ, let us press on to perfection—not laying again a foundation of repentance from dead works, of faith toward God,

²Křtů učení, vzkládání rukou, a vzkříšení z mrtvých, i soudu věčného.

²of the teaching of baptisms, of laying on of hands, of resurrection of the dead, and of eternal judgment.

³A toť učiníme, dopustí-li Bůh.

³This will we do, if God permits.

⁴Nebo nemožné jest jednou již osvíceným, kteříž i zakusili daru nebeského, a účastníci učiněni byli Ducha svatého,

⁴For concerning those who were once enlightened and tasted of the heavenly gift, and were made partakers of the Holy Spirit,

⁵Okusili také dobrého Božího slova, a moci věka budoucího,

⁵and tasted the good word of God, and the powers of the age to come,

⁶Kdyby padli, zase obnoviti se ku pokání, jakožto těm, kteříž opět sobě znovu křižují Syna Božího, a v porouhání vydávají.

⁶and then fell away, it is impossible to renew them again to repentance; seeing they crucify the Son of God for themselves again, and put him to open shame.

⁷Země zajisté, kteráž často na sebe přicházející déšť pije, a rodí bylinu příhodnou těm, od kterýchž bývá dělána, dochází požehnání od Boha.

⁷For the land which has drunk the rain that comes often on it, and brings forth a crop suitable for them for whose sake it is also tilled, receives blessing from God;

⁸Ale vydávající trní a bodláky zavržená jest, a blízká zlořečení, jejížto konec bývá spálení.

⁸but if it bears thorns and thistles, it is rejected and near being cursed, whose end is to be burned.

⁹My pak, nejmilejší, nadějemeť se o vás lepších věcí, a náležejících k spasení, ač pak koli tak mluvíme.

⁹But, beloved, we are persuaded of better things for you, and things that accompany salvation, even though we speak like this.

¹⁰Neboť není nespravedlivý Bůh, aby se zapomenul na práci vaši a na pracovitou lásku, kteréž jste dokazovali ke jménu jeho, slouživše svatým, a ještě sloužíce.

¹⁰For God is not unrighteous, so as to forget your work and the labor of love which you showed toward his name, in that you served the saints, and still do serve them.

¹¹Žádámeť pak, aby jeden každý z vás až do konce prokazoval tu opravdovou pilnost k nabytí plné jistoty naděje,

¹¹We desire that each one of you may show the same diligence to the fullness of hope even to the end,

¹²Tak abyste nebyli líní, ale následovníci těch, kteříž skrze víru a snášelivost obdrželi dědictví zaslíbené.

¹²that you won’t be sluggish, but imitators of those who through faith and patience inherited the promises.

¹³Abrahamovi zajisté zaslíbení čině Bůh, když neměl skrze koho většího přisáhnouti, přisáhl skrze sebe samého,

¹³For when God made a promise to Abraham, since he could swear by none greater, he swore by himself,

¹⁴Řka: Jistě požehnám velmi tobě, a velice rozmnožím tebe.

¹⁴saying, “Surely blessing I will bless you, and multiplying I will multiply you.” Genesis 22:17

¹⁵A tak trpělivě očekávaje, dosáhl zaslíbení.

¹⁵Thus, having patiently endured, he obtained the promise.

¹⁶Lidé zajisté skrze většího, nežli jsou sami, přisahají, a všeliké rozepře mezi nimi konec jest, když bývá potvrzena přísahou.

¹⁶For men indeed swear by a greater one, and in every dispute of theirs the oath is final for confirmation.

¹⁷A takž Bůh, chtěje dostatečně ukázati dědicům zaslíbení svých neproměnitelnost rady své, vložil mezi to přísahu,

¹⁷In this way God, being determined to show more abundantly to the heirs of the promise the immutability of his counsel, interposed with an oath;

¹⁸Abychom skrze ty dvě věci nepohnutelné, (v nichž nemožné jest, aby Bůh klamal), měli přepevné potěšení, my, kteříž jsme se utekli k obdržení předložené naděje.

¹⁸that by two immutable things, in which it is impossible for God to lie, we may have a strong encouragement, who have fled for refuge to take hold of the hope set before us.

¹⁹Kteroutož máme jako kotvu duše, i bezpečnou i pevnou, a vcházející až do vnitřku za oponu,

¹⁹This hope we have as an anchor of the soul, a hope both sure and steadfast and entering into that which is within the veil;

²⁰Kdežto předchůdce náš pro nás všel Ježíš, jsa učiněn podle řádu Melchisedechova nejvyšším knězem na věky.

²⁰where as a forerunner Jesus entered for us, having become a high priest forever after the order of Melchizedek.