¹Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.

¹“My soul is weary of my life. I will give free course to my complaint. I will speak in the bitterness of my soul.

²Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?

²I will tell God, ‘Do not condemn me. Show me why you contend with me.

³Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?

³Is it good to you that you should oppress, that you should despise the work of your hands, and smile on the counsel of the wicked?

⁴Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?

⁴Do you have eyes of flesh? Or do you see as man sees?

⁵Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,

⁵Are your days as the days of mortals, or your years as man’s years,

⁶Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?

⁶that you inquire after my iniquity, and search after my sin?

⁷Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.

⁷Although you know that I am not wicked, there is no one who can deliver out of your hand.

⁸Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.

⁸“‘Your hands have framed me and fashioned me altogether, yet you destroy me.

⁹Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.

⁹Remember, I beg you, that you have fashioned me as clay. Will you bring me into dust again?

¹⁰Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?

¹⁰Haven’t you poured me out like milk, and curdled me like cheese?

¹¹Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.

¹¹You have clothed me with skin and flesh, and knit me together with bones and sinews.

¹²Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.

¹²You have granted me life and loving kindness. Your visitation has preserved my spirit.

¹³Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.

¹³Yet you hid these things in your heart. I know that this is with you:

¹⁴Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.

¹⁴if I sin, then you mark me. You will not acquit me from my iniquity.

¹⁵Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,

¹⁵If I am wicked, woe to me. If I am righteous, I still shall not lift up my head, being filled with disgrace, and conscious of my affliction.

¹⁶Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.

¹⁶If my head is held high, you hunt me like a lion. Again you show yourself powerful to me.

¹⁷Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.

¹⁷You renew your witnesses against me, and increase your indignation on me. Changes and warfare are with me.

¹⁸Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,

¹⁸“‘Why, then, have you brought me forth out of the womb? I wish I had given up the spirit, and no eye had seen me.

¹⁹A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.

¹⁹I should have been as though I had not been. I should have been carried from the womb to the grave.

²⁰Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,

²⁰Aren’t my days few? Cease then. Leave me alone, that I may find a little comfort,

²¹Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,

²¹before I go where I shall not return from, to the land of darkness and of the shadow of death;

²²Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.

²²the land dark as midnight, of the shadow of death, without any order, where the light is as midnight.’”