¹Odpověděv pak Job, řekl:

¹Then Job answered,

²I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?

²“Truly I know that it is so, but how can man be just with God?

³A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.

³If he is pleased to contend with him, he can’t answer him one time in a thousand.

⁴Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?

⁴God who is wise in heart, and mighty in strength: who has hardened himself against him, and prospered?

⁵On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.

⁵He removes the mountains, and they don’t know it, when he overturns them in his anger.

⁶On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.

⁶He shakes the earth out of its place. Its pillars tremble.

⁷On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.

⁷He commands the sun, and it doesn’t rise, and seals up the stars.

⁸On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.

⁸He alone stretches out the heavens, and treads on the waves of the sea.

⁹On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.

⁹He makes the Bear, Orion, and the Pleiades, and the rooms of the south.

¹⁰On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.

¹⁰He does great things past finding out; yes, marvelous things without number.

¹¹Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.

¹¹Behold, he goes by me, and I don’t see him. He passes on also, but I don’t perceive him.

¹²Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?

¹²Behold, he snatches away. Who can hinder him? Who will ask him, ‘What are you doing?’

¹³Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.

¹³“God will not withdraw his anger. The helpers of Rahab stoop under him.

¹⁴Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?

¹⁴How much less shall I answer him, And choose my words to argue with him?

¹⁵Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.

¹⁵Though I were righteous, yet I wouldn’t answer him. I would make supplication to my judge.

¹⁶Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,

¹⁶If I had called, and he had answered me, yet I wouldn’t believe that he listened to my voice.

¹⁷Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.

¹⁷For he breaks me with a storm, and multiplies my wounds without cause.

¹⁸Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.

¹⁸He will not allow me to catch my breath, but fills me with bitterness.

¹⁹Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?

¹⁹If it is a matter of strength, behold, he is mighty! If of justice, ‘Who,’ says he, ‘will summon me?’

²⁰Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.

²⁰Though I am righteous, my own mouth shall condemn me. Though I am blameless, it shall prove me perverse.

²¹Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.

²¹I am blameless. I don’t respect myself. I despise my life.

²²Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.

²²“It is all the same. Therefore I say he destroys the blameless and the wicked.

²³Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;

²³If the scourge kills suddenly, he will mock at the trial of the innocent.

²⁴Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?

²⁴The earth is given into the hand of the wicked. He covers the faces of its judges. If not he, then who is it?

²⁵Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.

²⁵“Now my days are swifter than a runner. They flee away, they see no good,

²⁶Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.

²⁶They have passed away as the swift ships, as the eagle that swoops on the prey.

²⁷Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:

²⁷If I say, ‘I will forget my complaint, I will put off my sad face, and cheer up;’

²⁸Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.

²⁸I am afraid of all my sorrows, I know that you will not hold me innocent.

²⁹Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?

²⁹I shall be condemned. Why then do I labor in vain?

³⁰Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,

³⁰If I wash myself with snow, and cleanse my hands with lye,

³¹Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.

³¹yet you will plunge me in the ditch. My own clothes shall abhor me.

³²Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.

³²For he is not a man, as I am, that I should answer him, that we should come together in judgment.

³³Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.

³³There is no umpire between us, that might lay his hand on us both.

³⁴Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,

³⁴Let him take his rod away from me. Let his terror not make me afraid;

³⁵Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.

³⁵then I would speak, and not fear him, for I am not so in myself.