¹Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.

¹After this Job opened his mouth, and cursed the day of his birth.

²Nebo mluvě Job, řekl:

²Job answered:

³Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.

³“Let the day perish in which I was born, the night which said, ‘There is a boy conceived.’

⁴Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.

⁴Let that day be darkness. Don’t let God from above seek for it, neither let the light shine on it.

⁵Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.

⁵Let darkness and the shadow of death claim it for their own. Let a cloud dwell on it. Let all that makes black the day terrify it.

⁶Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.

⁶As for that night, let thick darkness seize on it. Let it not rejoice among the days of the year. Let it not come into the number of the months.

⁷Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.

⁷Behold, let that night be barren. Let no joyful voice come therein.

⁸Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.

⁸Let them curse it who curse the day, who are ready to rouse up leviathan.

⁹Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.

⁹Let the stars of its twilight be dark. Let it look for light, but have none, neither let it see the eyelids of the morning,

¹⁰Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.

¹⁰because it didn’t shut up the doors of my mother’s womb, nor did it hide trouble from my eyes.

¹¹Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?

¹¹“Why didn’t I die from the womb? Why didn’t I give up the spirit when my mother bore me?

¹²Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?

¹²Why did the knees receive me? Or why the breast, that I should nurse?

¹³Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,

¹³For now should I have lain down and been quiet. I should have slept, then I would have been at rest,

¹⁴S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,

¹⁴with kings and counselors of the earth, who built up waste places for themselves;

¹⁵Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.

¹⁵or with princes who had gold, who filled their houses with silver:

¹⁶Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?

¹⁶or as a hidden untimely birth I had not been, as infants who never saw light.

¹⁷Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.

¹⁷There the wicked cease from troubling. There the weary are at rest.

¹⁸Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.

¹⁸There the prisoners are at ease together. They don’t hear the voice of the taskmaster.

¹⁹Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.

¹⁹The small and the great are there. The servant is free from his master.

²⁰Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?

²⁰“Why is light given to him who is in misery, life to the bitter in soul,

²¹Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?

²¹Who long for death, but it doesn’t come; and dig for it more than for hidden treasures,

²²Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?

²²who rejoice exceedingly, and are glad, when they can find the grave?

²³Člověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?

²³Why is light given to a man whose way is hidden, whom God has hedged in?

²⁴Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.

²⁴For my sighing comes before I eat. My groanings are poured out like water.

²⁵To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.

²⁵For the thing which I fear comes on me, That which I am afraid of comes to me.

²⁶Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.

²⁶I am not at ease, neither am I quiet, neither have I rest; but trouble comes.”