¹Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

¹Then Eliphaz the Temanite answered,

²Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?

²“If someone ventures to talk with you, will you be grieved? But who can withhold himself from speaking?

³Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.

³Behold, you have instructed many, you have strengthened the weak hands.

⁴Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.

⁴Your words have supported him who was falling, You have made firm the feeble knees.

⁵Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.

⁵But now it has come to you, and you faint. It touches you, and you are troubled.

⁶Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?

⁶Isn’t your piety your confidence? Isn’t the integrity of your ways your hope?

⁷Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?

⁷“Remember, now, whoever perished, being innocent? Or where were the upright cut off?

⁸Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.

⁸According to what I have seen, those who plow iniquity, and sow trouble, reap the same.

⁹Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.

⁹By the breath of God they perish. By the blast of his anger are they consumed.

¹⁰Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.

¹⁰The roaring of the lion, and the voice of the fierce lion, the teeth of the young lions, are broken.

¹¹Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.

¹¹The old lion perishes for lack of prey. The cubs of the lioness are scattered abroad.

¹²Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.

¹²“Now a thing was secretly brought to me. My ear received a whisper of it.

¹³V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,

¹³In thoughts from the visions of the night, when deep sleep falls on men,

¹⁴Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.

¹⁴fear came on me, and trembling, which made all my bones shake.

¹⁵Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.

¹⁵Then a spirit passed before my face. The hair of my flesh stood up.

¹⁶Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:

¹⁶It stood still, but I couldn’t discern its appearance. A form was before my eyes. Silence, then I heard a voice, saying,

¹⁷Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?

¹⁷‘Shall mortal man be more just than God? Shall a man be more pure than his Maker?

¹⁸Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.

¹⁸Behold, he puts no trust in his servants. He charges his angels with error.

¹⁹Čím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.

¹⁹How much more, those who dwell in houses of clay, whose foundation is in the dust, who are crushed before the moth!

²⁰Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.

²⁰Between morning and evening they are destroyed. They perish forever without any regarding it.

²¹Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.

²¹Isn’t their tent cord plucked up within them? They die, and that without wisdom.’