¹Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?

¹“I made a covenant with my eyes, how then should I look lustfully at a young woman?

²Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?

²For what is the portion from God above, and the heritage from the Almighty on high?

³Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?

³Is it not calamity to the unrighteous, and disaster to the workers of iniquity?

⁴Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?

⁴Doesn’t he see my ways, and number all my steps?

⁵Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:

⁵“If I have walked with falsehood, and my foot has hurried to deceit

⁶Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.

⁶(let me be weighed in an even balance, that God may know my integrity);

⁷Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:

⁷if my step has turned out of the way, if my heart walked after my eyes, if any defilement has stuck to my hands,

⁸Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.

⁸then let me sow, and let another eat. Yes, let the produce of my field be rooted out.

⁹Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:

⁹“If my heart has been enticed to a woman, and I have laid wait at my neighbor’s door,

¹⁰Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.

¹⁰then let my wife grind for another, and let others sleep with her.

¹¹Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.

¹¹For that would be a heinous crime. Yes, it would be an iniquity to be punished by the judges:

¹²Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.

¹²For it is a fire that consumes to destruction, and would root out all my increase.

¹³Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?

¹³“If I have despised the cause of my male servant or of my female servant, when they contended with me;

¹⁴Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?

¹⁴What then shall I do when God rises up? When he visits, what shall I answer him?

¹⁵Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A nesformoval nás hned v životě jeden a týž?

¹⁵Didn’t he who made me in the womb make him? Didn’t one fashion us in the womb?

¹⁶Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?

¹⁶“If I have withheld the poor from their desire, or have caused the eyes of the widow to fail,

¹⁷A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?

¹⁷or have eaten my morsel alone, and the fatherless has not eaten of it

¹⁸Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.

¹⁸(no, from my youth he grew up with me as with a father, her have I guided from my mother’s womb);

¹⁹Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?

¹⁹if I have seen any perish for want of clothing, or that the needy had no covering;

²⁰Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?

²⁰if his heart hasn’t blessed me, if he hasn’t been warmed with my sheep’s fleece;

²¹Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:

²¹if I have lifted up my hand against the fatherless, because I saw my help in the gate,

²²Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.

²²then let my shoulder fall from the shoulder blade, and my arm be broken from the bone.

²³Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.

²³For calamity from God is a terror to me. Because his majesty, I can do nothing.

²⁴Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?

²⁴“If I have made gold my hope, and have said to the fine gold, ‘You are my confidence;’

²⁵Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?

²⁵If I have rejoiced because my wealth was great, and because my hand had gotten much;

²⁶Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,

²⁶if I have seen the sun when it shined, or the moon moving in splendor,

²⁷Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?

²⁷and my heart has been secretly enticed, and my hand threw a kiss from my mouth,

²⁸I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.

²⁸this also would be an iniquity to be punished by the judges; for I should have denied the God who is above.

²⁹Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?

²⁹“If I have rejoiced at the destruction of him who hated me, or lifted up myself when evil found him;

³⁰Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.

³⁰(yes, I have not allowed my mouth to sin by asking his life with a curse);

³¹Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?

³¹if the men of my tent have not said, ‘Who can find one who has not been filled with his meat?’

³²Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.

³²(the foreigner has not lodged in the street, but I have opened my doors to the traveler);

³³Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?

³³if like Adam I have covered my transgressions, by hiding my iniquity in my heart,

³⁴A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.

³⁴because I feared the great multitude, and the contempt of families terrified me, so that I kept silence, and didn’t go out of the door—

³⁵Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.

³⁵oh that I had one to hear me! (behold, here is my signature, let the Almighty answer me); let the accuser write my indictment!

³⁶Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.

³⁶Surely I would carry it on my shoulder; and I would bind it to me as a crown.

³⁷Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.

³⁷I would declare to him the number of my steps. as a prince would I go near to him.

³⁸Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,

³⁸If my land cries out against me, and its furrows weep together;

³⁹Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:

³⁹if I have eaten its fruits without money, or have caused its owners to lose their life,

⁴⁰Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. [ (Job 31:41) Skonávají se slova Jobova. ]

⁴⁰let briars grow instead of wheat, and stinkweed instead of barley.” The words of Job are ended.