¹Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.

¹“But now those who are younger than I have me in derision, whose fathers I would have disdained to put with my sheep dogs.

²Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.

²Of what use is the strength of their hands to me, men in whom ripe age has perished?

³Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.

³They are gaunt from lack and famine. They gnaw the dry ground, in the gloom of waste and desolation.

⁴Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.

⁴They pluck salt herbs by the bushes. The roots of the broom are their food.

⁵Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,

⁵They are driven out from the midst of men. They cry after them as after a thief;

⁶Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.

⁶So that they dwell in frightful valleys, and in holes of the earth and of the rocks.

⁷V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,

⁷Among the bushes they bray; and under the nettles they are gathered together.

⁸Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.

⁸They are children of fools, yes, children of base men. They were flogged out of the land.

⁹Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.

⁹“Now I have become their song. Yes, I am a byword to them.

¹⁰V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.

¹⁰They abhor me, they stand aloof from me, and don’t hesitate to spit in my face.

¹¹Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.

¹¹For he has untied his cord, and afflicted me; and they have thrown off restraint before me.

¹²Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.

¹²On my right hand rise the rabble. They thrust aside my feet, They cast up against me their ways of destruction.

¹³Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.

¹³They mar my path, They set forward my calamity, without anyone’s help.

¹⁴Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.

¹⁴As through a wide breach they come, in the midst of the ruin they roll themselves in.

¹⁵Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.

¹⁵Terrors have turned on me. They chase my honor as the wind. My welfare has passed away as a cloud.

¹⁶A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,

¹⁶“Now my soul is poured out within me. Days of affliction have taken hold on me.

¹⁷Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.

¹⁷In the night season my bones are pierced in me, and the pains that gnaw me take no rest.

¹⁸Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.

¹⁸By great force is my garment disfigured. It binds me about as the collar of my coat.

¹⁹Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.

¹⁹He has cast me into the mire. I have become like dust and ashes.

²⁰Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.

²⁰I cry to you, and you do not answer me. I stand up, and you gaze at me.

²¹Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.

²¹You have turned to be cruel to me. With the might of your hand you persecute me.

²²Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.

²²You lift me up to the wind, and drive me with it. You dissolve me in the storm.

²³Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.

²³For I know that you will bring me to death, To the house appointed for all living.

²⁴Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.

²⁴“However doesn’t one stretch out a hand in his fall? Or in his calamity therefore cry for help?

²⁵Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.

²⁵Didn’t I weep for him who was in trouble? Wasn’t my soul grieved for the needy?

²⁶Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.

²⁶When I looked for good, then evil came; When I waited for light, there came darkness.

²⁷Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.

²⁷My heart is troubled, and doesn’t rest. Days of affliction have come on me.

²⁸Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.

²⁸I go mourning without the sun. I stand up in the assembly, and cry for help.

²⁹Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.

²⁹I am a brother to jackals, and a companion to ostriches.

³⁰Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.

³⁰My skin grows black and peels from me. My bones are burned with heat.

³¹A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.

³¹Therefore my harp has turned to mourning, and my pipe into the voice of those who weep.