¹Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:

¹Job again took up his parable, and said,

²Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,

²“Oh that I were as in the months of old, as in the days when God watched over me;

³Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,

³when his lamp shone on my head, and by his light I walked through darkness,

⁴Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,

⁴as I was in the ripeness of my days, when the friendship of God was in my tent,

⁵Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,

⁵when the Almighty was yet with me, and my children were around me,

⁶Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,

⁶when my steps were washed with butter, and the rock poured out streams of oil for me,

⁷Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.

⁷when I went forth to the city gate, when I prepared my seat in the street.

⁸Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.

⁸The young men saw me and hid themselves. The aged rose up and stood.

⁹Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.

⁹The princes refrained from talking, and laid their hand on their mouth.

¹⁰Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.

¹⁰The voice of the nobles was hushed, and their tongue stuck to the roof of their mouth.

¹¹Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,

¹¹For when the ear heard me, then it blessed me; and when the eye saw me, it commended me:

¹²Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.

¹²Because I delivered the poor who cried, and the fatherless also, who had none to help him,

¹³Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.

¹³the blessing of him who was ready to perish came on me, and I caused the widow’s heart to sing for joy.

¹⁴V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.

¹⁴I put on righteousness, and it clothed me. My justice was as a robe and a diadem.

¹⁵Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.

¹⁵I was eyes to the blind, and feet to the lame.

¹⁶Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.

¹⁶I was a father to the needy. The cause of him who I didn’t know, I searched out.

¹⁷A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.

¹⁷I broke the jaws of the unrighteous, and plucked the prey out of his teeth.

¹⁸A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.

¹⁸Then I said, ‘I shall die in my own house, I shall number my days as the sand.

¹⁹Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.

¹⁹My root is spread out to the waters. The dew lies all night on my branch.

²⁰Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.

²⁰My glory is fresh in me. My bow is renewed in my hand.’

²¹Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.

²¹“Men listened to me, waited, and kept silence for my counsel.

²²Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.

²²After my words they didn’t speak again. My speech fell on them.

²³Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.

²³They waited for me as for the rain. Their mouths drank as with the spring rain.

²⁴Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.

²⁴I smiled on them when they had no confidence. They didn’t reject the light of my face.

²⁵Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.

²⁵I chose out their way, and sat as chief. I lived as a king in the army, as one who comforts the mourners.