¹Pověděl jim také i podobenství, kterak by potřebí bylo vždycky se modliti a neoblevovati,

¹He also spoke a parable to them that they must always pray, and not give up,

²Řka: Byl jeden soudce v městě jednom, kterýž se Boha nebál a člověka nestyděl.

²saying, “There was a judge in a certain city who didn’t fear God, and didn’t respect man.

³Byla pak vdova jedna v témž městě. I přišla k němu, řkuci: Pomsti mne nad protivníkem mým.

³ A widow was in that city, and she often came to him, saying, ‘Defend me from my adversary!’

⁴A on nechtěl za dlouhý čas. Ale potom řekl sám v sobě: Ač se Boha nebojím, a člověka nestydím,

⁴ He wouldn’t for a while, but afterward he said to himself, ‘Though I neither fear God, nor respect man,

⁵Však že mi pokoje nedá tato vdova, pomstím jí, aby naposledy přijduci, neuhaněla mne.

⁵ yet because this widow bothers me, I will defend her, or else she will wear me out by her continual coming.’”

⁶I dí Pán: Slyšte, co praví soudce nepravý.

⁶The Lord said, “Listen to what the unrighteous judge says.

⁷A což by pak Bůh nepomstil volených svých, volajících k němu dnem i nocí, ačkoli i prodlévá jim?

⁷ Won’t God avenge his chosen ones, who are crying out to him day and night, and yet he exercises patience with them?

⁸Pravímť vám, žeť jich brzo pomstí. Ale když přijde Syn člověka, zdaliž nalezne víru na zemi?

⁸ I tell you that he will avenge them quickly. Nevertheless, when the Son of Man comes, will he find faith on the earth?”

⁹I řekl také k některým, kteříž v sebe doufali, že by spravedliví byli, jiných sobě za nic nevážíce, podobenství toto:

⁹He spoke also this parable to certain people who were convinced of their own righteousness, and who despised all others.

¹⁰Dva muži vstupovali do chrámu, aby se modlili, jeden farizeus a druhý publikán.

¹⁰ “Two men went up into the temple to pray; one was a Pharisee, and the other was a tax collector.

¹¹Farizeus stoje soukromí, takto se modlil: Bože, děkuji tobě, že nejsem jako jiní lidé, dráči, nespravedliví, cizoložníci, aneb jako i tento publikán.

¹¹ The Pharisee stood and prayed to himself like this: ‘God, I thank you, that I am not like the rest of men, extortioners, unrighteous, adulterers, or even like this tax collector.

¹²Postím se dvakrát do téhodne, desátky dávám ze všech věcí, kterýmiž vládnu.

¹² I fast twice a week. I give tithes of all that I get.’

¹³Publikán pak zdaleka stoje, nechtěl ani očí k nebi pozdvihnouti, ale bil se v prsy své, řka: Bože, buď milostiv mně hříšnému.

¹³ But the tax collector, standing far away, wouldn’t even lift up his eyes to heaven, but beat his breast, saying, ‘God, be merciful to me, a sinner!’

¹⁴Pravímť vám: Odšel tento, ospravedlněn jsa, do domu svého, a ne onen. Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen.

¹⁴ I tell you, this man went down to his house justified rather than the other; for everyone who exalts himself will be humbled, but he who humbles himself will be exalted.”

¹⁵Přinášeli také k němu i nemluvňátka, aby se jich dotýkal. To viděvše učedlníci, přimlouvali jim.

¹⁵They were also bringing their babies to him, that he might touch them. But when the disciples saw it, they rebuked them.

¹⁶Ale Ježíš svolav je, řekl: Nechte dítek, ať jdou ke mně, a nebraňte jim, nebo takovýchť jest království Boží.

¹⁶Jesus summoned them, saying, “Allow the little children to come to me, and don’t hinder them, for the Kingdom of God belongs to such as these.

¹⁷Amen pravím vám: Kdož by koli nepřijal království Božího jako dítě, nevejdeť do něho.

¹⁷ Most certainly, I tell you, whoever doesn’t receive the Kingdom of God like a little child, he will in no way enter into it.”

¹⁸I otázalo se ho jedno kníže, řka: Mistře dobrý, co čině, život věčný obdržím?

¹⁸A certain ruler asked him, saying, “Good Teacher, what shall I do to inherit eternal life?”

¹⁹I řekl jemu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než sám toliko Bůh.

¹⁹Jesus asked him, “Why do you call me good? No one is good, except one—God.

²⁰Však umíš přikázání: Nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectví, cti otce svého i matku svou.

²⁰ You know the commandments: ‘Don’t commit adultery,’ ‘Don’t murder,’ ‘Don’t steal,’ ‘Don’t give false testimony,’ ‘Honor your father and your mother.’” Exodus 20:12-16; Deuteronomy 5:16-20

²¹On pak řekl: Toho všeho ostříhal jsem od své mladosti.

²¹He said, “I have observed all these things from my youth up.”

²²Slyšav to Ježíš, řekl mu: Ještěť se jednoho nedostává. Všecko, což máš, prodej, a rozdej chudým, a budeš míti poklad v nebi, a pojď, následuj mne.

²²When Jesus heard these things, he said to him, “You still lack one thing. Sell all that you have, and distribute it to the poor. You will have treasure in heaven. Come, follow me.”

²³On pak uslyšav to, zarmoutil se; byl zajisté bohatý velmi.

²³But when he heard these things, he became very sad, for he was very rich.

²⁴A viděv jej Ježíš zarmouceného, řekl: Aj, jak nesnadně ti, kdož statky mají, do království Božího vejdou!

²⁴Jesus, seeing that he became very sad, said, “How hard it is for those who have riches to enter into the Kingdom of God!

²⁵Snáze jest zajisté velbloudu skrze jehelnou dírku projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího.

²⁵ For it is easier for a camel to enter in through a needle’s eye, than for a rich man to enter into the Kingdom of God.”

²⁶Tedy řekli ti, kteříž to slyšeli: I kdož může spasen býti?

²⁶Those who heard it said, “Then who can be saved?”

²⁷A on dí jim: Což jest nemožného u lidí, možné jest u Boha.

²⁷But he said, “The things which are impossible with men are possible with God.”

²⁸I řekl Petr: Aj, my opustili jsme všecko, a šli jsme za tebou.

²⁸Peter said, “Look, we have left everything, and followed you.”

²⁹On pak řekl jim: Amen pravím vám, že není žádného, kterýž by opustil dům, neb rodiče, neb bratří, neb manželku, nebo dítky, pro království Boží,

²⁹He said to them, “Most certainly I tell you, there is no one who has left house, or wife, or brothers, or parents, or children, for the Kingdom of God’s sake,

³⁰Aby nevzal v tomto času mnohem více, v budoucím pak věku míti bude život věčný.

³⁰ who will not receive many times more in this time, and in the world to come, eternal life.”

³¹Tedy pojav Ježíš dvanácte, řekl jim: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a naplníť se všecko to, což psáno jest skrze Proroky o Synu člověka.

³¹He took the twelve aside, and said to them, “Behold, we are going up to Jerusalem, and all the things that are written through the prophets concerning the Son of Man will be completed.

³²Nebo vydán bude pohanům, a bude posmíván, a zlehčen i uplván.

³² For he will be delivered up to the Gentiles, will be mocked, treated shamefully, and spit on.

³³A ubičujíce, zamordují jej, ale on třetího dne z mrtvých vstane.

³³ They will scourge and kill him. On the third day, he will rise again.”

³⁴Oni pak tomu nic nerozuměli, a bylo slovo to skryto před nimi, aniž věděli, co se pravilo.

³⁴They understood none of these things. This saying was hidden from them, and they didn’t understand the things that were said.

³⁵I stalo se, když se přibližoval k Jericho, slepý jeden seděl podle cesty, žebře.

³⁵It happened, as he came near Jericho, a certain blind man sat by the road, begging.

³⁶A slyšev zástup pomíjející, otázal se, co by to bylo?

³⁶Hearing a multitude going by, he asked what this meant.

³⁷I oznámili jemu, že Ježíš Nazaretský tudy jde.

³⁷They told him that Jesus of Nazareth was passing by.

³⁸I zvolal, řka: Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou!

³⁸He cried out, “Jesus, you son of David, have mercy on me!”

³⁹A ti, kteříž napřed šli, přimlouvali mu, aby mlčal. Ale on mnohem více volal: Synu Davidův, smiluj se nade mnou!

³⁹Those who led the way rebuked him, that he should be quiet; but he cried out all the more, “You son of David, have mercy on me!”

⁴⁰Tedy zastaviv se Ježíš, rozkázal ho k sobě přivésti. A když se přibližoval, otázal se ho,

⁴⁰Standing still, Jesus commanded him to be brought to him. When he had come near, he asked him,

⁴¹Řka: Co chceš, ať tobě učiním? On pak dí: Pane, ať vidím.

⁴¹ “What do you want me to do?” He said, “Lord, that I may see again.”

⁴²A Ježíš řekl jemu: Prohlédni. Víra tvá tě uzdravila.

⁴²Jesus said to him, “Receive your sight. Your faith has healed you.”

⁴³A ihned prohlédl, a šel za ním, velebě Boha. A všecken lid viděv to, vzdal chválu Bohu.

⁴³Immediately he received his sight, and followed him, glorifying God. All the people, when they saw it, praised God.