¹Přednímu zpěváku Jedutunovi, žalm Davidův.

¹I said, “I will watch my ways, so that I don’t sin with my tongue. I will keep my mouth with a bridle while the wicked is before me.”

²Řekl jsem: Ostříhati budu cest svých, abych nezhřešil jazykem svým; pojmu v uzdu ústa svá, dokudž bude bezbožník přede mnou.

²I was mute with silence. I held my peace, even from good. My sorrow was stirred.

³Mlčením byl jsem k němému podobný, umlčel jsem se i spravedlivého odporu, ale bolest má více zbouřena jest.

³My heart was hot within me. While I meditated, the fire burned: I spoke with my tongue:

⁴Hořelo ve mně srdce mé, roznícen jest oheň v přemyšlování mém, tak že jsem mluvil jazykem svým, řka:

⁴“Yahweh, show me my end, what is the measure of my days. Let me know how frail I am.

⁵Dej mi znáti, Hospodine, konec života mého, a odměření dnů mých jaké jest, abych věděl, jak dlouho trvati mám.

⁵Behold, you have made my days handbreadths. My lifetime is as nothing before you. Surely every man stands as a breath.” Selah.

⁶Aj, na dlaň odměřil jsi mi dnů, a věk můj jest jako nic před tebou, a jistě žeť není než pouhá marnost každý člověk, jakkoli pevně stojící. Sélah.

⁶“Surely every man walks like a shadow. Surely they busy themselves in vain. He heaps up, and doesn’t know who shall gather.

⁷Jistě tak pomíjí člověk jako stín, nadarmo zajisté kvaltuje se; shromažďuje, a neví, kdo to pobéře.

⁷Now, Lord, what do I wait for? My hope is in you.

⁸Načež bych tedy nyní očekával, Pane? Očekávání mé jest na tebe.

⁸Deliver me from all my transgressions. Don’t make me the reproach of the foolish.

⁹A protož ode všech přestoupení mých vysvoboď mne, za posměch bláznu nevystavuj mne.

⁹I was mute. I didn’t open my mouth, because you did it.

¹⁰Oněměl jsem, a neotevřel úst svých, proto že jsi ty učinil to.

¹⁰Remove your scourge away from me. I am overcome by the blow of your hand.

¹¹Odejmi ode mne metlu svou, nebo od švihání ruky tvé docela zhynul jsem.

¹¹When you rebuke and correct man for iniquity, You consume his wealth like a moth. Surely every man is but a breath.” Selah.

¹²Ty, když žehráním pro nepravost tresceš člověka, hned jako mol k zetlení přivodíš zdárnost jeho; marnost zajisté jest všeliký člověk. Sélah.

¹²“Hear my prayer, Yahweh, and give ear to my cry. Don’t be silent at my tears. For I am a stranger with you, a foreigner, as all my fathers were.

¹³Vyslyšiž modlitbu mou, Hospodine, a volání mé přijmi v uši své; neodmlčujž se kvílení mému, nebo jsem příchozí a podruh u tebe, jako i všickni otcové moji. [ (Psalms 39:14) Ponechej mne, ať se posilím, prvé než bych se odebral, a již zde více nebyl. ]

¹³Oh spare me, that I may recover strength, before I go away, and exist no more.”