¹Ja mulle tuli Issanda sõna; ta ütles:

¹Tedy stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

²'Inimesepoeg, kas on siis viinapuu, metsapuude seas olev väät, parem kui kõik teised puud?

²Synu člověčí, co jest dřevo révové proti všelijakému dřevu, aneb proti ratolestem dříví lesního?

³Kas võetakse sellest puud, et teha tarbeasja? Või kas võetakse sellest varn, et riputada sinna igasugu riistu?

³Zdaliž vzato bude z něho dřevo k udělání něčeho? Zdaliž udělají z něho hřebík k zavěšování na něm všelijaké nádoby?

⁴Vaata, see antakse tuleroaks. Tuli põletab selle mõlemaid otsi ja selle keskpaik kõrvetatakse - kas see kõlbab veel millekski?

⁴Aj, na oheň dává se k sežrání. Když oba konce jeho sežere oheň, a prostředek jeho obhoří, zdaž se k čemu hoditi může?

⁵Vaata, kui see oli rikkumata, siis ei saadud seda tarvitada millekski; veelgi vähem saab seda millekski tarvitada, kui tuli on seda põletanud ja kõrvetanud.

⁵Aj, když byl celý, nic nemohlo býti z něho uděláno, ovšem když jej oheň sežral, a shořel, k ničemu se více hoditi nebude.

⁶Seepärast ütleb Issand Jumal nõnda: Nii nagu ma metsapuude seast olen andnud viinapuu tuleroaks, nõnda loovutan ma Jeruusalemma elanikud.

⁶Protož takto praví Panovník Hospodin: Jakož jest dřevo révové mezi dřívím lesním, kteréž jsem oddal ohni k sežrání, tak jsem oddal obyvatele Jeruzalémské.

⁷Ja ma pööran oma palge nende vastu: nad on pääsenud tulest, aga tuli sööb nad. Ja te saate tunda, et mina olen Issand, kui ma pööran oma palge teie vastu.

⁷Nebo postavím tvář svou hněvivou proti nim. Z ohně jednoho vyjdou, a oheň druhý zžíře je. I zvíte, že já jsem Hospodin, když obrátím tvář svou hněvivou proti nim.

⁸Ja ma teen maa lagedaks, sellepärast et nad on olnud täiesti truuduseta, ütleb Issand Jumal.'

⁸A obrátím zemi tuto v poušť, proto že se přestoupení dopouštěli, praví Panovník Hospodin.