¹Ja mulle tuli Issanda sõna; ta ütles:

¹Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

²'Sina, inimesepoeg, kas sina ei mõistaks hukka, kas sina ei mõistaks hukka veresüüga linna? Tee temale teatavaks kõik ta häbiteod

²Ty pak synu člověčí, zastával-li bys, zastával-liž bys toho města vražedlného? Raději mu oznam všecky ohavnosti jeho,

³ja ütle: Nõnda ütleb Issand Jumal: Linnale, kes valab verd enese sees ja kes valmistab enesele ebajumalaid, et ennast rüvetada, tuleb aeg!

³A rci: Takto praví Panovník Hospodin: Přicházíť čas města toho, jenž prolévá krev u prostřed sebe, a dělá ukydané bohy proti sobě, aby se poškvrňovalo.

⁴Oma vere läbi, mida sa oled valanud, oled sa süüdlaseks saanud ja oma ebajumalate läbi, keda sa oled valmistanud, oled sa rüvetatud; sa oled toonud ligidale oma päevad ja oled jõudnud oma aastateni. Seepärast ma annan sind paganaile teotamiseks ja kõigile maadele pilkeks.

⁴Ty krví svou, kterouž jsi prolilo, zavinivší, a ukydanými bohy svými, jichž jsi nadělalo, sebe poškvrnivší, to jsi způsobilo, že se přiblížili dnové tvoji, a přišlo jsi k letům svým. Protož vydám tě v pohanění národům, a ku posměchu všechněm zemím.

⁵Lähedased ja kauged pilkavad sind kui seda, kelle nimi on rüvetatud, kelle seas valitseb segadus.

⁵Blízké i daleké od tebe budou se tobě posmívati, ó zlopověstné a různic plné.

⁶Vaata, Iisraeli vürstid sinu sees loodavad igaüks oma käsivarre peale ja valavad verd.

⁶Aj, knížata Izraelská jeden každý vší silou na to se vydali, aby krev v tobě prolévali.

⁷Su sees põlatakse isa ja ema, tehakse liiga võõrale, kes on su keskel, ja rõhutakse vaeslast ja lesknaist.

⁷Otce i matku zlehčují v tobě, pohostinnému činí nátisk u prostřed tebe, sirotka a vdovu utiskují v tobě.

⁸Mis minule on püha, seda sa halvustad ja sa teotad mu hingamispäevi.

⁸Svatými věcmi mými zhrdáš, a sobot mých poškvrňuješ.

⁹Su sees on keelekandjaid inimesi, kes põhjustavad verevalamist, su sees süüakse mägedel, su keskel tehakse häbitegu.

⁹Utrhači jsou v tobě, aby prolévali krev, a na horách jídají v tobě; nešlechetnost páší u prostřed tebe.

¹⁰Su sees paljastatakse isa häbet, kasutatakse kurjasti kuuverest roojastatud naist.

¹⁰Nahotu otce syn odkrývá v tobě, a nečisté v oddělení ponižují v tobě.

¹¹Su sees teeb üks jäledust ligimese naisega, teine rüvetab häbiteoga oma miniat, kolmas kasutab kurjasti oma õde, oma isa tütart.

¹¹Jiný pak s ženou bližního svého páše ohavnost, a jiný s nevěstou svou poškvrňuje se nešlechetností, a jiný sestry své, dcery otce svého, ponižuje v tobě.

¹²Su sees võetakse meelehead verevalamiseks; sa võtad renti ja liigkasu ning tahad oma ligimeselt saada tulu vägivallaga, aga unustad minu, ütleb Issand Jumal.

¹²Dar berou v tobě, aby krev prolili; lichvu a úrok béřeš, a zisku hledáš s útiskem bližního svého, na mne se pak zapomínáš, dí Panovník Hospodin.

¹³Aga vaata, mina löön oma käed kokku su kasu pärast, mis sa oled saanud, ja su veresüü pärast, mis su keskel on.

¹³Protož aj, já tleskl jsem rukama svýma nad ziskem tvým, jehož dobýváš, i nad tou krví, kteráž byla u prostřed tebe.

¹⁴Kas su süda peab vastu? Või on su käed tugevad neil päevil, kui ma nõuan sinult aru? Mina, Issand, olen rääkinud ja teen seda.

¹⁴Zdali ostojí srdce tvé? Zdaž odolají ruce tvé dnům, v nichž já budu zacházeti s tebou? Já Hospodin mluvil jsem i učiním.

¹⁵Ma pillutan sind paganate sekka ja puistan sind mööda maid ning lõpetan sinu roojuse su seest.

¹⁵Nebo rozptýlím tě mezi pohany, a rozženu tě po krajinách, a do konce vyprázdním nečistotu tvou z tebe.

¹⁶Sa oled ennast teotanud paganate silme ees ja sa saad tunda, et mina olen Issand.'

¹⁶A zavrženo jsuc před očima pohanů, poznáš, že já jsem Hospodin.

¹⁷Ja mulle tuli Issanda sõna; ta ütles:

¹⁷Potom stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

¹⁸'Inimesepoeg, Iisraeli sugu on muutunud mulle räbuks. Nad kõik on nagu vask, tina, raud ja seatina: sulatusahjus on nad muutunud hõbeda räbuks.

¹⁸Synu člověčí, obrátili se mi dům Izraelský v trůsku, všickni napořád jsou měď, cín, železo a olovo u prostřed peci, trůsky stříbra jsou.

¹⁹Seepärast ütleb Issand Jumal nõnda: Et te kõik olete muutunud räbuks, vaata, siis kogun ma teid Jeruusalemma keskele.

¹⁹Pročež takto praví Panovník Hospodin: Proto že jste vy všickni obrátili se v trůsky, protož aj, já shromáždím vás do Jeruzaléma.

²⁰Otsekui hõbedat, vaske, rauda, seatina ja tina kogutakse sulatusahju, et sulatamiseks lõõtsuda neile tuld peale, nõnda kogun ma teid oma vihas ja raevus, panen ahju ja sulatan.

²⁰Jakž se shromažďuje stříbro a měď, železo, olovo i cín do prostřed peci, k rozdmýchání ohně vůkol něho a k rozpouštění: tak shromáždím v hněvě a v prchlivosti své, a slože, rozpouštěti vás budu.

²¹Ma kogun teid, lõõtsun teie peale oma vihatuld ja te sulate selle sees.

²¹Sberu vás, pravím, a rozdmýchám okolo vás oheň prchlivosti své, i rozpustíte se u prostřed města.

²²Nõnda nagu hõbedat sulatatakse ahjus, nõnda sulatatakse teid selle sees. Ja te saate tunda, et mina, Issand, olen valanud oma tulise viha teie peale.'

²²Jakž se stříbro rozpouští v peci, tak se rozpustíte u prostřed něho, i zvíte, že já Hospodin vylil jsem prchlivost svou na vás.

²³Ja mulle tuli Issanda sõna; ta ütles:

²³Ještě stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

²⁴'Inimesepoeg, ütle temale: Sina oled maa, mida ei puhastata ega niisutata sajatuse päeval.

²⁴Synu člověčí, rci: Ty země jsi nečistá, nebudeš deštěm svlažena v den rozhněvání.

²⁵Sinu prohvetite vandenõu on keset maad nagu möirgav lõvi, kes murrab saaki: nad neelavad hingi, võtavad varandusi ja kalleid asju ning teevad paljud naised leskedeks su maal.

²⁵Spiknutí proroků jejích u prostřed ní, jsou podobni lvu řvoucímu, uchvacujícímu loupež, duše žerou, bohatství a věci drahé berou, a činí mnoho vdov u prostřed ní.

²⁶Su preestrid tarvitavad vägivalda mu Seaduse kallal ja teotavad mu pühi asju; nad ei tee vahet püha ja ebapüha vahel, ei õpeta roojase ja puhta vahet; nad peidavad oma silmad mu hingamispäevade eest ja ma olen teotatud nende keskel.

²⁶Kněží její natahují zákona mého, a svaté věci mé poškvrňují, mezi svatým a poškvrněným rozdílu nečiní, a mezi nečistým a čistým nerozeznávají. Nadto od sobot mých skrývají oči své, tak že zlehčován bývám mezi nimi.

²⁷Su peamehed su maal on nagu saaki murdvad hundid: valavad verd, hävitavad hingi, et saada suurt kasu.

²⁷Knížata její u prostřed ní jsou jako vlci uchvacující loupež, vylévajíce krev, hubíce duše, aby sháněli mrzký zisk.

²⁸Su prohvetid võõpavad neile kõik lubjaga üle, nähes tühje nägemusi ja ennustades sulle valet, öeldes: Nõnda ütleb Issand Jumal, kuigi Issand ei ole rääkinud.

²⁸Proroci pak jejich obmítají jim vápnem ničemným, předpovídají marné věci, a hádají jim lež, říkajíce: Takto praví Panovník Hospodin, ješto Hospodin nemluvil.

²⁹Maa rahvas vägivallatseb ja toimetab röövimist: nad rõhuvad viletsat ja vaest ja teevad võõrale õigusevastaselt liiga.

²⁹Lid této země činí nátisk, a cizí věci mocí béře, chudému a nuznému ubližují, a pohostinného utiskují nespravedlivě.

³⁰Ma otsisin nende hulgast meest, kes laoks müüri üles ja seisaks minu ees müüripraos maa heaks, et ma seda ei hävitaks; aga ma ei leidnud.

³⁰Hledaje pak někoho z nich, kterýž by udělal hradbu, a postavil se v mezeře před tváří mou za tuto zemi, abych jí nezkazil, žádného nenacházím.

³¹Seepärast ma valan oma sajatuse nende peale, teen oma vihatulega neile lõpu ja laon nende eluviisid neile pea peale, ütleb Issand Jumal.'

³¹Protož vyleji na ně rozhněvání své, ohněm prchlivosti své konec jim učiním, cestu jejich jim na hlavu obrátím, praví Panovník Hospodin.