1Vaata, kõike seda on mu silm näinud, kõrv kuulnud ja tähele pannud.
1Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.
2Mida teie teate, seda tean minagi, ma ei jää teist maha.
2Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.
3Aga ma tahaksin Kõigevägevamaga rääkida ja meeleldi ennast kaitsta Jumala ees.
3Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.
4Sest teie olete valega võõpajad, ebaarstid olete teie kõik!
4Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.
5Oleks küll parem, kui te vaikiksite, siis võiks seda pidada teie tarkuseks.
5Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.
6Kuulge ometi mu manitsust ja pange tähele mu huulte väiteid!
6Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.
7Kas tahate Jumala kasuks valet rääkida ja tema heaks pettust sõnastada?
7Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?
8Kas tahate olla tema poolt, Jumala kasuks asja ajada?
8Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?
9Ons see hea, kui ta teid läbi katsub? Või tahate teda petta nagu inimest?
9Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?
10Ta karistab teid karmilt, kui te oma poolehoidu osutate salalikult.
10V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.
11Kas tema auväärsus ei teegi teile hirmu ja kartus tema ees ei valda teid?
11Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?
12Teie väited on tuhka kirjutatud, teie kilbid on savikilbid.
12Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.
13Olge vait mu ees ja laske mind rääkida, tulgu siis mu peale mis tahes!
13Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.
14Ma võtan oma ihu hammaste vahele ja panen oma hinge pihku.
14Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?
15Vaata, ta tapab mu! Ma ei looda enam! Ma tahan tema ees ainult õigustada oma teed.
15By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.
16Seegi on mulle abiks, et jumalatu ei pääse tema palge ette.
16Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.
17Kuulge hästi mu sõnu ja võtke kõrvu mu seletus!
17Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.
18Vaata ometi, ma olen asunud õigust jalule seadma: ma tean, et mul on õigus.
18Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.
19Kes tahaks mulle vastu vaielda? Siis ma vaikiksin nüüd ja heidaksin hinge.
19Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?
20Ainult kaks asja tee mulle, siis pole mul vaja ennast sinu eest peita:
20Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:
21võta käsi mu pealt ära ja hirm sinu ees ärgu heidutagu mind!
21Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.
22Hüüa siis ja mina vastan, või räägin mina ja sina vasta mulle!
22Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.
23Kui palju on mul süütegusid ja patte? Tee mulle teatavaks mu üleastumine ja patt!
23Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.
24Miks peidad oma palge ja pead mind oma vaenlaseks?
24Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?
25Kas tahad hirmutada lendlevat lehte ja taga ajada kuivanud kõrt,
25Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?
26et sa mu vastu kirja paned kibedaid asju ja lased mind tasuda mu noorpõlve süütegusid,
26Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,
27paned mu jalad pakku, valvad kõiki mu radu ja märgid enesele mu jalajälgi?
27A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;
28Jah, inimene on kõdunenud nahklähkri sarnane, otsekui koi järatud riie.
28Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.