¹Ja Iiob jätkas oma kõnet ning ütles:

¹Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:

²'Kes annaks mulle tagasi endised kuud, need päevad, mil Jumal mind hoidis,

²Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,

³kui oma lampi mu pea kohal laskis paista tema, kelle valgusega ma käisin pimeduses,

³Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,

⁴et ma võiksin olla nagu oma nooruspäevil, mil Jumala osadus oli mu telgi peal,

⁴Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,

⁵kui Kõigevägevam oli alles mu juures ja mu lapsed viibisid mu ümber,

⁵Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,

⁶kui mu sammud ujusid piimas ja kalju laskis mulle voolata õliojasid?

⁶Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,

⁷Kui ma siis läksin linna värava juurde, kui ma seadsin oma istme turu peale,

⁷Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.

⁸siis mind nähes pugesid noored mehed peitu ja elatanud tõusid üles ning jäid seisma,

⁸Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.

⁹pealikud lakkasid kõnelemast ja panid käe suu peale,

⁹Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.

¹⁰vürstide hääl vaikis ja nende keel kleepus suulakke.

¹⁰Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.

¹¹Tõesti, kelle kõrv mind kuulis, see kiitis mind õnnelikuks, ja kelle silm mind nägi, see tunnistas minu kasuks,

¹¹Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,

¹²sest ma päästsin viletsa, kes appi hüüdis, ja vaeslapse, kellel ei olnud aitajat.

¹²Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.

¹³Mulle sai osaks hukkuja õnnistus ja ma panin hõiskama lese südame.

¹³Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.

¹⁴Ma riietusin õiglusesse, ja mu õigus ehtis mind nagu kuub ja kübar.

¹⁴V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.

¹⁵Ma olin pimedale silmadeks ja jalutule jalgadeks.

¹⁵Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.

¹⁶Ma olin vaestele isaks ja ma uurisin isegi tundmatu tüliasja.

¹⁶Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.

¹⁷Ma purustasin ülekohtutegija lõualuud ja tõmbasin saagi ta hammaste vahelt.

¹⁷A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.

¹⁸Seepärast ma mõtlesin: 'Küllap ma heidan hinge oma pesas ja mu päevade hulk on nagu liiv.

¹⁸A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.

¹⁹Mu juur jääb avatuks veele ja mu okste peal on öösiti kaste.

¹⁹Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.

²⁰Mu au on alati uus ja amb mu käes on ikka laskevalmis.'

²⁰Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.

²¹Nad kuulasid mind ja ootasid, ning vaikisid, kui ma nõu andsin.

²¹Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.

²²Pärast mu kõnet nad ei rääkinud enam, sest mu sõnad otse voolasid nende peale.

²²Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.

²³Nad ootasid mind nagu vihma ja ajasid suud ammuli otsekui hilisvihma pärast.

²³Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.

²⁴Ma naeratasin neile, kui neil puudus usk, ja nad ei tumestanud mu lahket nägu.

²⁴Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.

²⁵Mina valisin neile tee ja istusin ise esikohal, elasin nagu kuningas väehulga keskel, otsekui leinajate trööstija.

²⁵Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.