¹Aga kahe päeva pärast oli paasa- ja hapnemata leibade püha ning ülempreestrid ja kirjatundjad pidasid aru, kuidas Jeesust kavalusega kinni võtta ja tappa,

¹Po dvou pak dnech byl hod beránka a přesnic; i hledali přední kněží a zákoníci, kterak by jej lstivě jmouce, zamordovali.

²sest nad ütlesid: 'Teda ei tohi kinni võtta pühade ajal, sest muidu hakkab rahvas mässama.'

²Ale pravili: Ne v svátek, aby snad nebyl rozbroj v lidu.

³Ja Jeesus oli Betaanias pidalitõbise Siimona majas. Kui ta istus lauas, tuli naine, kellel oli alabasternõu ehtsa ja kalli nardisalviga. Ta murdis alabasternõu katki ja valas salvi Jeesuse pea peale.

³A když byl v Betany, v domu Šimona malomocného, a seděl za stolem, přišla žena, mající nádobu alabastrovou masti velmi drahé, z nardového koření. A rozbivši nádobu, vylila ji na hlavu jeho.

⁴Aga seal olid mõned, kes nurisesid õige pahase meelega omavahel: 'Milleks see salvi raiskamine?

⁴I hněvali se někteří mezi sebou, řkouce: I proč ztráta masti této stala se?

⁵Selle salvi oleks võinud ju müüa rohkem kui kolmesaja teenari eest ja raha anda vaestele.' Ja nad tõrelesid naisega.

⁵Nebo mohlo jest toto prodáno býti dráže než za tři sta peněz, a dáno býti chudým. I škřipěli zubami na ni.

⁶Aga Jeesus ütles: 'Jätke ta rahule! Miks te tülitate teda? Ta on teinud mulle kauni teo.

⁶Ale Ježíš řekl: Nechtež jí. Proč ji rmoutíte? Dobrýť jest skutek učinila nade mnou.

⁷Vaeseid on teie juures ju alati, ning kui te tahate, võite teha neile head - mind aga ei ole teil alati.

⁷Však chudé máte vždycky s sebou, a když budete chtíti, můžete jim dobře činiti, ale mne ne vždy míti budete.

⁸Ta on teinud, mis ta võis: ta on ette salvinud mu ihu matmiseks.

⁸Ona což mohla, to učinila; předešlať jest, aby těla mého pomazala ku pohřebu.

⁹Aga tõesti, ma ütlen teile, kus iganes kogu maailmas evangeeliumi kuulutatakse, kõneldakse ka tema mälestuseks sellest, mida ta on teinud.'

⁹Amen pravím vám: Kdežkoli bude kázáno toto evangelium po všem světě, také i to, což učinila tato, bude vypravováno na památku její.

¹⁰Aga Juudas Iskariot, üks neist kaheteistkümnest, läks ülempreestrite juurde, et teda neile reeta.

¹⁰Tedy Jidáš Iškariotský, jeden ze dvanácti, odšel k předním kněžím, aby ho jim zradil.

¹¹Aga seda kuuldes said need rõõmsaks ja tõotasid anda talle raha. Ja tema otsis võimalust, kuidas Jeesust parajal ajal ära anda.

¹¹Oni pak uslyševše to, zradovali se, a slíbili mu peníze dáti. I hledal, kterak by ho příhodně zradil.

¹²Ja hapnemata leibade püha esimesel päeval, kui paasatalle tapetakse, ütlesid Jeesuse jüngrid talle: 'Kuhu sa tahad, et me läheme ja valmistame, et sa võiksid süüa paasat?'

¹²Prvního pak dne přesnic, když velikonoční beránek zabíjín býval, řkou jemu učedlníci jeho: Kde chceš, ať jdouce, připravíme, abys jedl beránka?

¹³Ja ta läkitas kaks oma jüngrit ja ütles neile: 'Minge linna ja te kohtate veekruusi kandvat inimest. Minge temaga kaasa

¹³I poslal dva z učedlníků svých, a řekl jim: Jděte do města, a potkáť vás člověk dčbán vody nesa. Jdětež za ním.

¹⁴ja kuhu tahes ta ka sisse astuks, ütelge majaperemehele: 'Õpetaja ütleb: Kus on mu võõrastetuba, kus ma võiksin süüa paasat koos oma jüngritega?'

¹⁴A kamžkoli vejde, rcete k hospodáři domu toho: Mistrť praví: Kde jest večeřadlo, v němž bych jedl beránka s učedlníky svými?

¹⁵Ja tema näitab teile suurt vaipadega kaetud ning valmisseatud ülemist tuba, ja seal valmistage meile söömaaeg!'

¹⁵A on vám ukáže večeřadlo veliké, podlážené a připravené. Tu nám připravte.

¹⁶Ja jüngrid läksid ära ja tulid linna ning leidsid kõik nii olevat, nagu Jeesus neile oli öelnud. Ja nad valmistasid paasasöömaaja.

¹⁶I odešli učedlníci jeho, a přišli do města, a nalezli tak, jakož jim byl pověděl. I připravili beránka.

¹⁷Ja õhtul tuli Jeesus nende kaheteistkümnega.

¹⁷Když pak byl večer, přišel se dvanácti.

¹⁸Kui nad lauas istusid ja sõid, ütles Jeesus: 'Tõesti, ma ütlen teile, üks teie seast, kes on minuga koos söömas, annab mu ära.'

¹⁸A když seděli za stolem a jedli, řekl Ježíš: Amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí, kterýž jí se mnou.

¹⁹Nad jäid nukraks ja hakkasid üksteise järel talle ütlema: 'Ega ometi mina?'

¹⁹A oni počali se rmoutiti a praviti jemu jeden každý obzvláštně: Zdali já jsem? A jiný: Zdali já?

²⁰Aga Jeesus ütles neile: 'Üks teist kaheteistkümnest, kes sööb minuga samast kausist.

²⁰On pak odpověděv, řekl jim: Jeden ze dvanácti, kterýž omáčí se mnou v míse.

²¹Jah, Inimese Poeg läheb küll ära, nii nagu temast on kirjutatud, aga häda sellele inimesele, kes Inimese Poja ära annab! Sellele inimesele oleks parem, kui ta poleks sündinud.'

²¹Syn zajisté člověka jde, jakož jest psáno o něm, ale běda člověku tomu, skrze něhož Syn člověka bude zrazen. Dobré by bylo jemu, aby se byl nenarodil člověk ten.

²²Ja kui nad sõid, võttis Jeesus leiva, õnnistas, murdis ja andis neile ning ütles: 'Võtke! See on minu ihu.'

²²A když oni jedli, vzav Ježíš chléb, a dobrořečiv, lámal a dával jim, řka: Vezměte, jezte, to jest tělo mé.

²³Ja ta võttis karika, tänas ja andis selle neile, ja nad kõik jõid sellest.

²³A vzav kalich, a díky učiniv, dal jim. A pili z něho všickni.

²⁴Ja ta ütles neile: 'See on minu lepinguveri, mis valatakse paljude eest.

²⁴I řekl jim: To jest krev má nového Zákona, kteráž se za mnohé vylévá.

²⁵Tõesti, ma ütlen teile, mina ei joo enam viinapuu viljast kuni selle päevani, mil ma joon uut Jumala riigis.'

²⁵Amen pravím vám, žeť již více nebudu píti z plodu vinného kořene, až do onoho dne, když jej píti budu nový v království Božím.

²⁶Ja kui nad olid laulnud kiituslaulu, läksid nad välja Õlimäele.

²⁶A sezpívavše písničku, vyšli na horu Olivetskou.

²⁷Ja Jeesus ütles neile: 'Teie kõik taganete minust, sest kirjutatud on: Ma löön karjast, ja lambad pillutatakse laiali.

²⁷Potom řekl jim Ježíš: Všickni vy zhoršíte se nade mnou této noci. Nebo psáno jest: Bíti budu pastýře, a rozprchnou se ovce.

²⁸Kuid pärast minu ülesäratamist lähen ma teie eele Galileasse.'

²⁸Ale když z mrtvých vstanu, předejduť vás do Galilee.

²⁹Aga Peetrus vastas talle: 'Kui ka kõik taganevad, siis mina küll mitte!'

²⁹Tedy Petr řekl jemu: Byť se pak všickni zhoršili, ale já nic.

³⁰Ja Jeesus ütles talle: 'Tõesti, ma ütlen sulle, täna, selsamal ööl, enne kui kukk kaks korda laulab, salgad sina mu kolm korda ära.'

³⁰Řekl jemu Ježíš: Amen pravím tobě, že dnes této noci, prve než kohout po dvakrát zazpívá, třikrát mne zapříš.

³¹Aga tema ütles eriti kindlalt: 'Kui ma ka peaksin koos sinuga surema, mina ei salga sind mitte!' Nõndasamuti ütlesid ka kõik teised.

³¹On pak mnohem více mluvil: Bychť pak měl s tebou i umříti, nezapřímť tebe. A takž také i všickni mluvili.

³²Ja nad tulid paika, mille nimi on Ketsemani. Ja Jeesus ütles oma jüngritele: 'Istuge siin, seni kui ma olen palvetanud!'

³²I přišli na místo, kterémuž jméno Getsemany. Tedy řekl učedlníkům svým: Seďtež tuto, ažť se pomodlím.

³³Ja ta võttis enesega Peetruse ja Jaakobuse ja Johannese ning muutus kurvaks ja tundis ahastust.

³³A pojav s sebou Petra a Jakuba a Jana, počal se lekati a velmi teskliv býti.

³⁴Ja Jeesus ütles neile: 'Mu hing on väga kurb surmani. Jääge siia ja valvake!'

³⁴I dí jim: Smutnáť jest duše má až k smrti. Počekejtež tuto a bděte.

³⁵Ja ta läks pisut eemale, langes maa peale ja palvetas, et kui on võimalik, see tund läheks temast mööda.

³⁵A poodšed maličko, padl na zemi a modlil se, aby, bylo-li by možné, odešla od něho hodina ta.

³⁶Ja ta ütles: 'Abba, Isa! Sinul on kõik võimalik! Vii see karikas minust mööda! Kuid ärgu sündigu see, mida mina tahan, vaid see, mida sina tahad!'

³⁶I řekl: Abba, Otče, všecko jest možné tobě. Přenes kalich tento ode mne, ale však ne, což já chci, ale co ty.

³⁷Ja ta tuli ja leidis jüngrid magamas ning ütles Peetrusele: 'Kas sa magad, Siimon? Kas sa ei jaksa ühtainustki tundi valvata?

³⁷I přišel k učedlníkům a nalezl je, ani spí. I řekl Petrovi: Šimone, spíš? Nemohl-lis jediné hodiny bdíti?

³⁸Valvake ja palvetage, et te ei satuks kiusatusse! Vaim on küll valmis, aga liha on nõder.'

³⁸Bděte a modlte se, abyste nevešli v pokušení. Duchť zajisté hotov jest, ale tělo nemocno.

³⁹Ja ta läks taas ära ja palvetas, lausudes need sõnad.

³⁹A opět odšed, modlil se, táž slova mluvě.

⁴⁰Ja kui Jeesus tuli tagasi, leidis ta jüngrid taas magamas, sest nende silmad olid rasked unest ja nad ei teadnud, mida talle vastata.

⁴⁰A navrátiv se, nalezl je, ani opět spí; nebo oči jejich byly obtíženy; aniž věděli, co by jemu odpověděli.

⁴¹Ja ta tuli kolmandat korda ja ütles neile: 'Teie muudkui magate ja puhkate! Küllalt! Tund on tulnud, vaata, Inimese Poeg antakse patuste kätte!

⁴¹I přišel po třetí, a řekl jim: Spětež již a odpočívejte; dostiť jest. Přišla hodina; aj, Syna člověka zrazují v ruce hříšných.

⁴²Tõuske üles, läki! Ennäe, mu äraandja on lähedal!'

⁴²Vstaňte, pojďme. Aj, kterýž mne zrazuje, blízkoť jest.

⁴³Ja otsekohe, kui Jeesus alles rääkis, saabuski Juudas, üks neist kaheteistkümnest, ja koos temaga mõõkade ja nuiadega meeste salk ülempreestrite ja kirjatundjate ja vanemate poolt.

⁴³A hned, když on ještě mluvil, přišel Jidáš, jenž byl jeden ze dvanácti, a s ním zástup veliký s meči a s kyjmi, poslaných od předních kněží a od zákoníků a starších.

⁴⁴Aga tema äraandja oli andnud neile leppemärgi: 'See, kellele ma annan suud, ongi tema. Tema võtke kinni ja viige valve all ära!'

⁴⁴Zrádce pak byl jim dal znamení, řka: Kteréhožkoli políbím, tenť jest, jmětež ho a veďte opatrně.

⁴⁵Ja Juudas tuli ja astus kohe Jeesuse juurde ja ütles: 'Rabi!' ja andis talle suud.

⁴⁵A přišed, hned přistoupiv k němu, řekl: Mistře, Mistře, a políbil ho.

⁴⁶Aga nemad panid käed tema külge ja võtsid ta kinni.

⁴⁶Tedy oni vztáhli naň ruce své a jali jej.

⁴⁷Ent üks juuresolijaist tõmbas mõõga ja lõi ülempreestri sulast ning raius ta kõrva ära.

⁴⁷Jeden pak z těch, kteříž tu okolo stáli, vytrh meč, udeřil služebníka nejvyššího kněze, a uťal jemu ucho.

⁴⁸Ja Jeesus hakkas neile rääkima: 'Kas te olete nagu teeröövli kallale tulnud mõõkade ja nuiadega mind kinni võtma?

⁴⁸I odpověděv Ježíš, řekl jim: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi, abyste mne jali?

⁴⁹Ma olen olnud päevast päeva teie juures pühakojas õpetamas, ja teie ei ole mind kinni võtnud! Kuid kirjad peavad täide minema!'

⁴⁹Na každý den býval jsem u vás, uče v chrámě, a nejali jste mne. Ale toť se děje, aby se naplnila písma.

⁵⁰Ja kõik põgenesid, jättes ta maha.

⁵⁰Tedy učedlníci opustivše jej, všickni utekli.

⁵¹Ja Jeesusele järgnes keegi nooruk, kes oli särgiväel.

⁵¹Jeden pak mládenček šel za ním, odín jsa rouchem lněným po nahém těle. I popadli jej mládenci.

⁵²Ja nad püüdsid teda kinni võtta, aga tema jättis linase särgi ja põgenes alasti.

⁵²On pak opustiv roucho, nahý utekl od nich.

⁵³Ja nad viisid Jeesuse ülempreestri ette. Ja kõik ülempreestrid ja vanemad ja kirjatundjad tulid kokku.

⁵³I přivedli Ježíše k nejvyššímu knězi, a sešli se k němu všickni přední kněží i starší i zákoníci.

⁵⁴Ja Peetrus järgnes talle eemalt ülempreestri õueni. Ja ta istus koos sulastega ja soojendas ennast tule paistel.

⁵⁴Petr pak šel za ním zdaleka až na dvůr nejvyššího kněze; i seděl s služebníky, zhřívaje se u ohně.

⁵⁵Aga ülempreestrid ja terve Suurkohus otsisid tunnistust Jeesuse surmamiseks, kuid ei leidnud,

⁵⁵Ale nejvyšší kněz i všecka ta rada hledali proti Ježíšovi svědectví, aby jej na smrt vydali, avšak nenalezli.

⁵⁶sest paljud tunnistasid küll valet tema peale, aga nende tunnistused ei läinud kokku.

⁵⁶Nebo ač mnozí křivé svědectví mluvili proti němu, ale svědectví jejich nebyla jednostejná.

⁵⁷Siis tõusid püsti mõned, kes esitasid tema peale valetunnistuse:

⁵⁷Tedy někteří povstavše, křivé svědectví dávali proti němu, řkouce:

⁵⁸'Me oleme kuulnud teda ütlemas: 'Mina lammutan selle kätega tehtud templi ja ehitan kolme päevaga teise, mis ei ole kätega tehtud.''

⁵⁸My jsme slyšeli tohoto, že řekl: Já zbořím chrám tento rukou udělaný, a ve třech dnech jiný ne rukou udělaný postavím.

⁵⁹Aga nõndagi ei läinud nende tunnistus kokku.

⁵⁹Ale ani to jejich svědectví nebylo jednostejné.

⁶⁰Ja ülempreester, tõustes keskele püsti, küsis Jeesuselt: 'Kas sa ei vasta midagi selle kohta, mida need sinu vastu tunnistavad?'

⁶⁰Tedy povstav nejvyšší kněz uprostřed, otázal se Ježíše, řka: Neodpovídáš ničehož, což tito na tebe svědčí?

⁶¹Aga tema vaikis ega vastanud midagi. Taas küsis temalt ülempreester: 'Kas sina oled Messias, Kiidetava Poeg?'

⁶¹Ale on mlčel, a nic neodpověděl. Opět nejvyšší kněz otázal se ho a řekl jemu: Jsi-liž ty Kristus, Syn Boha Požehnaného?

⁶²Aga Jeesus ütles: 'Mina olen see, ja te näete Inimese Poja istuvat Väe paremal käel ja tulevat taeva pilvedega.'

⁶²A Ježíš řekl: Jáť jsem, a uzříte Syna člověka, an sedí na pravici moci Boží, a přichází s oblaky nebeskými.

⁶³Aga ülempreester käristas oma rõivad lõhki ja ütles: 'Mis tunnistajaid meil veel vaja on!

⁶³Tedy nejvyšší kněz roztrh roucho své, řekl: I což ještě potřebujeme svědků?

⁶⁴Te olete ise kuulnud pühaduseteotust. Mis te arvate?' Aga nemad kõik otsustasid, et tal on surmasüü.

⁶⁴Slyšeli jste rouhání. Co se vám zdá? Oni pak všickni odsoudili jej, že jest hoden smrti.

⁶⁵Ja mõned hakkasid sülitama Jeesuse peale ja katma ta palet ja peksma teda rusikatega ning ütlema talle: 'Ütle prohveti kombel, kes see oli!' Ja teenrid jagasid talle kepihoope.

⁶⁵I počali někteří naň plvati, a tvář jeho zakrývati, a poličkovati, a říkati jemu: Prorokuj nám. A služebníci kyji jej bili.

⁶⁶Ja kui Peetrus oli all õues, tuli üks ülempreestri teenijatüdruk

⁶⁶A když byl Petr v síni dole, přišla jedna z děveček nejvyššího kněze.

⁶⁷ja, nähes Peetrust ennast soojendamas, ütles tema otsa vaadates: 'Ka sina olid selle Naatsaretlase Jeesusega.'

⁶⁷A uzřevši Petra, an se ohřívá, a popatřivši naň, dí: I ty s Ježíšem Nazaretským byl jsi.

⁶⁸Aga tema salgas: 'Ma ei mõista ega saa aru, mida sa kõneled!' Ja ta läks sealt välja eesõue.

⁶⁸Ale on zapřel, řka: Aniž vím, ani rozumím, co ty pravíš. I vyšel ven před síň, a kohout zazpíval.

⁶⁹Ja nähes teda seal, hakkas sama teenijatüdruk jälle ütlema juuresseisjatele, et see on üks nende seast.

⁶⁹Tedy děvečka, uzřevši jej opět, počala praviti těm, kteříž tu okolo stáli, že tento z nich jest.

⁷⁰Aga Peetrus salgas taas. Ja üsna varsti ütles üks juuresseisjaid taas Peetrusele: 'Tõesti, sina oled nende seast, sinagi oled ju galilealane!'

⁷⁰A on opět zapřel. A po malé chvíli opět ti, kteříž tu stáli, řekli Petrovi: Jistě z nich jsi, nebo i Galilejský jsi, i řeč tvá podobná jest.

⁷¹Tema hakkas aga sajatama ja vanduma: 'Ma ei tunne seda inimest, kellest teie räägite!'

⁷¹On pak počal se proklínati a přisahati, pravě: Neznám člověka toho, o němž vy pravíte.

⁷²Ja kohe laulis kukk teist korda. Ja Peetrusele tuli meelde lause, mis Jeesus oli talle öelnud: 'Enne kui kukk kaks korda laulab, salgad sina mu kolm korda ära!' Ja ta puhkes nutma.

⁷²A hned po druhé kohout zazpíval. I rozpomenul se Petr na slovo, kteréž byl řekl jemu Ježíš: Že prve než kohout dvakrát zazpívá, třikrát mne zapříš. A vyšed, plakal.