¹Siis tuli Jeruusalemmast Jeesuse juurde varisere ja kirjatundjaid, kes ütlesid:

¹A v tom přistoupí k Ježíšovi Jeruzalémští zákoníci a farizeové, řkouce:

²'Miks sinu jüngrid astuvad üle esivanemate pärimusest? Nad ei pese oma käsi, kui hakkavad leiba võtma.'

²Proč učedlníci tvoji přestupují ustanovení starších? Nebo neumývají rukou svých, když mají jísti chléb.

³Aga tema vastas neile: 'Miks teie ise astute üle Jumala käsust oma pärimuse pärast?

³A on odpovídaje, řekl jim: Pročež i vy přestupujete přikázání Boží pro ustanovení vaše?

⁴Jumal ütleb ju: Austa isa ja ema, ja kes isa või ema sajatab, peab surma surema.

⁴Nebo přikázal Bůh, řka: Cti otce svého i matku, a kdož by zlořečil otci neb mateři, smrtí ať umře.

⁵Teie aga lausute: Kui keegi ütleb isale või emale: 'Olen selle pühendanud templile ohvrianniks, mis sina pidid minu käest saama',

⁵Ale vy pravíte: Kdož by koli řekl otci neb mateři: Dar ode mne obětovaný, tobě prospěje, by pak i neuctil otce svého neb mateře své, bez viny bude.

⁶siis ta ei pea enam oma vanemat austama. Teie olete muutnud Jumala sõna tühjaks oma pärimusega.

⁶A takž zrušili jste přikázání Boží pro své ustanovení.

⁷Te silmakirjatsejad, õigesti on teie kohta ennustanud Jesaja:

⁷Pokrytci, dobře prorokoval o vás Izaiáš, řka:

⁸See rahvas austab mind huultega, nende süda on aga minust kaugel.

⁸Přibližuje se ke mně lid tento ústy svými a rty mne ctí, ale srdce jejich daleko jest ode mne.

⁹Ilmaaegu teenivad nad mind, õpetades õpetusena inimeste käskimisi.'

⁹Nadarmoť mne ctí, učíce učení, jenž jsou přikázání lidská.

¹⁰Ja kui Jeesus oli rahvahulga enda juurde kutsunud, ütles ta neile: 'Kuulge ja mõistke!

¹⁰A svolav zástup, řekl jim: Slyšte a rozumějte.

¹¹Inimest ei rüveta see, mis ta suust sisse läheb, vaid see, mis suust välja tuleb, rüvetab inimest.'

¹¹Ne to, což vchází v ústa, poskvrňuje člověka, ale což z úst pochází, toť poskvrňuje člověka.

¹²Siis astusid Jeesuse jüngrid tema juurde ja ütlesid talle: 'Kas sa tead, et seda sõna kuuldes said variserid pahaseks?'

¹²Tehdy přistoupivše učedlníci jeho, řekli mu: Víš-li, že farizeové, slyševše tu řeč, zhoršili se?

¹³Tema vastas: 'Iga taim, mida minu taevane Isa ei ole istutanud, juuritakse välja.

¹³A on odpovídaje, řekl: Všeliké štípení, jehož neštípil Otec můj nebeský, vykořeněno bude.

¹⁴Jätke nad! Nad on pimedate sõgedad teejuhid. Aga kui pime juhib pimedat, kukuvad mõlemad auku.'

¹⁴Nechte jich, vůdcovéť jsou slepí slepých, a povede-li slepý slepého, oba v jámu upadnou.

¹⁵Aga Peetrus vastas talle: 'Selgita meile seda mõistukõnet!'

¹⁵I odpověděv Petr, řekl jemu: Vylož nám to podobenství.

¹⁶Jeesus ütles: 'Kas ka teie veel ei mõista?

¹⁶Ježíš pak řekl: Ještě i vy bez rozumu jste?

¹⁷Kas te ei saa aru, et kõik, mis suust sisse tuleb, läheb kõhtu ja heidetakse jälle välja?

¹⁷Nerozumíte-liž, že všecko, což v ústa vchází, do břicha jde a vypouští se ven?

¹⁸Aga mis suust välja tuleb, lähtub südamest ja see rüvetab inimest,

¹⁸Ale které věci z úst pocházejí, z srdce jdou, a tyť poskvrňují člověka.

¹⁹sest südamest lähtub kurje mõtteid, mõrvamist, abielurikkumist, hooramist, vargust, valetunnistust, pühaduseteotust.

¹⁹Z srdceť zajisté vycházejí zlá myšlení, vraždy, cizoložstva, smilstva, krádeže, křivá svědectví, rouhání.

²⁰Need on, mis inimest rüvetavad, aga pesemata kätega söömine ei rüveta inimest.'

²⁰Tyť jsou věci poskvrňující člověka. Ale neumytýma rukama jísti, toť neposkvrňuje člověka.

²¹Ja Jeesus lahkus sealt ning läks varjule Tüürose ja Siidoni aladele.

²¹A vyšed odtud Ježíš, bral se do krajin Tyrských a Sidonských.

²²Ja vaata, üks neist paigust pärit Kaanani naine tuli ja hüüdis: 'Issand, Taaveti Poeg, halasta minu peale! Kuri vaim vaevab mu tütart hirmsasti.'

²²A aj, žena Kananejská z končin těch vyšedši, volala za ním, řkuci: Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův. Dceru mou hrozně trápí ďábelství.

²³Ent Jeesus ei vastanud talle sõnagi. Ja ta jüngrid astusid ta juurde ja palusid teda: 'Saada ta minema, sest ta kisendab meie taga!'

²³Kterýžto neodpověděl jí slova. I přistoupivše učedlníci jeho, prosili ho, řkouce: Propusť ji, neboť volá za námi.

²⁴Tema vastas: 'Mind ei ole läkitatud muude kui Iisraeli soo kadunud lammaste juurde.'

²⁴On pak odpověděv, řekl: Nejsem poslán než k ovcem zahynulým z domu Izraelského.

²⁵Aga naine tuli, heitis ta ette ja ütles: 'Issand, aita mind!'

²⁵Ale ona přistoupivši, klaněla se jemu, řkuci: Pane, pomoz mi.

²⁶Jeesus vastas: 'Ei ole ilus võtta laste leiba ja visata koerakestele.'

²⁶On pak odpověděv, řekl: Není slušné vzíti chléb synů a vrci štěňatům.

²⁷Ent tema ütles: 'Ei ole küll, Issand, ometi söövad koerakesed raasukesi, mis nende isandate laualt pudenevad.'

²⁷A ona řekla: Takť jest, Pane. Avšak štěňata jedí drobty, kteříž padají z stolů pánů jejich.

²⁸Siis Jeesus vastas talle: 'Oh naine, sinu usk on suur! Sündigu sulle, nagu sa tahad!' Ja ta tütar paranes selsamal tunnil.

²⁸Tedy odpovídaje Ježíš, řekl jí: Ó ženo, veliká jest víra tvá. Staniž se tobě, jakž chceš. I uzdravena jest dcera její v tu hodinu.

²⁹Ja sealt siirdus Jeesus Galilea järve äärde ning läks üles mäele ja istus sinna.

²⁹A odšed odtud Ježíš, šel podle moře Galilejského, a vstoupiv na horu, posadil se tam.

³⁰Ja ta juurde tulid suured rahvahulgad, kaasas jalutuid, vigaseid, pimedaid, kurte ja palju teisi ning panid need tema jalgade ette ja tema tegi nad terveks,

³⁰I přišli k němu zástupové mnozí, majíce s sebou kulhavé, slepé, němé, polámané a jiné mnohé. I kladli je k nohám Ježíšovým, a on uzdravil je,

³¹nii et rahvas imestas, nähes kurte rääkimas, vigaseid tervena ja jalutuid kõndimas ning pimedaid nägemas. Ja nad ülistasid Iisraeli Jumalat.

³¹Takže se zástupové divili, vidouce, ano němí mluví, polámaní zdraví jsou, kulhaví chodí, slepí vidí. I velebili Boha Izraelského.

³²Aga Jeesus kutsus oma jüngrid enese juurde ja ütles: 'Mul on rahvast hale, sest nad on juba kolm päeva minu juures viibinud ja neil ei ole midagi süüa. Ma ei taha neid söömata ära lasta, et nad teel ei nõrkeks.'

³²Ježíš pak svolav učedlníky své, řekl: Líto mi zástupu, ješto již tři dni trvají se mnou a nemají, co by jedli; a rozpustiti jich lačných nechci, aby nezhynuli na cestě.

³³Jüngrid vastasid talle: 'Kust me siin kõrbes nõnda palju leiba võtame, et nii suure rahvahulga kõhud saaksid täis?'

³³I řekli mu učedlníci jeho: I kde bychom vzali tolik chleba na této poušti, abychom takový zástup nasytili?

³⁴Jeesus ütles neile: 'Mitu leiba teil on?' Nemad ütlesid: 'Seitse, ja mõned kalakesed.'

³⁴I řekl jim Ježíš: Kolik chlebů máte? A oni řkou: Sedm a málo rybiček.

³⁵Ja ta käskis rahvahulgal maha istuda,

³⁵I rozkázal zástupům, aby se posadili na zemi.

³⁶võttis need seitse leiba ja kalad ning tänades murdis ja andis jüngrite kätte, jüngrid aga rahva kätte.

³⁶A vzav těch sedm chlebů a ryby, učiniv díky, lámal a dal učedlníkům svým, a učedlníci zástupu.

³⁷Ja nad kõik sõid ja said kõhud täis ja ülejäänud palakesi korjati seitse korvitäit.

³⁷I jedli všickni a nasyceni jsou. A sebrali, což zbylo drobtů, sedm košů plných.

³⁸Sööjaid oli aga neli tuhat meest, peale selle veel naised ja lapsed.

³⁸Bylo pak těch, kteříž jedli, čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí.

³⁹Ja kui Jeesus oli lasknud rahvahulgal ära minna, astus ta paati ja tuli Magadani piirkonda.

³⁹A rozpustiv zástupy, vstoupil na lodí. I přišel do krajiny Magdala.