¹Siis on taevariik kümne neitsi sarnane, kes võtsid oma lambid ja läksid peigmehele vastu.

¹Tehdy podobno bude království nebeské desíti pannám, kteréžto vzavše lampy své, vyšly proti Ženichovi.

²Viis nendest olid rumalad ja viis arukad,

²Pět pak z nich bylo opatrných, a pět bláznivých.

³rumalad võtsid küll oma lambid, kuid ei võtnud kaasa õli,

³Ty bláznivé vzavše lampy své, nevzaly s sebou oleje.

⁴arukad võtsid aga lampidele lisaks kaasa õlianumad.

⁴Opatrné pak vzaly olej v nádobkách svých s lampami svými.

⁵Aga kui peigmees viibis, jäid nad kõik tukkuma ja uinusid magama.

⁵A když prodléval Ženich, zdřímaly se všecky a zesnuly.

⁶Aga keskööl kostis hüüd: 'Ennäe, peigmees! Tulge välja teda vastu võtma!'

⁶O půlnoci pak stal se křik: Aj, Ženich jde, vyjděte proti němu.

⁷Siis ärkasid kõik need neitsid ja seadsid korda oma lambid.

⁷Tedy vstaly všecky panny ty, a ozdobily lampy své.

⁸Rumalad ütlesid arukatele: 'Andke meile osa oma õlist, sest meie lambid kustuvad!'

⁸Bláznivé pak opatrným řekly: Udělte nám oleje vašeho, nebo lampy naše hasnou.

⁹Aga arukad vastasid: 'Ei mingil juhul, sellest ei jätku meile ja teile! Minge pigem kaupmeeste juurde ja ostke enestele!'

⁹I odpověděly opatrné, řkouce: Bojíme se, že by se snad ani nám i vám nedostalo, jděte raději k prodavačům a kupte sobě.

¹⁰Aga kui nad olid ostma läinud, tuli peigmees, ja kes olid valmis, läksid temaga pulma, ja uks lukustati.

¹⁰A když odešly kupovati, přišel Ženich, a které hotovy byly, vešly s ním na svadbu, i zavříny jsou dveře.

¹¹Hiljem tulid ka need teised neitsid ja ütlesid: 'Isand, isand, ava meile!'

¹¹Potom pak přišly i ty druhé panny, řkouce: Pane, pane, otevři nám.

¹²Aga tema vastas neile: 'Tõesti, ma ütlen teile, ma ei tunne teid.'

¹²A on odpověděv, řekl: Amen, pravím vám, neznámť vás.

¹³Valvake siis, sest te ei tea seda päeva ega tundi!

¹³Bdětež tedy; neb nevíte dne ani hodiny, v kterou Syn člověka přijde.

¹⁴Sest sellega on lugu just nagu mehega, kes enne võõrsile minemist kutsus oma sulased ja andis oma varanduse nende kätte.

¹⁴Neb tak se díti bude, jako když člověk jeden, jda na cestu, povolal služebníků svých a poručil jim statek svůj.

¹⁵Ühele andis ta viis talenti, teisele kaks ja kolmandale ühe, igaühele tema suutlikkust mööda, ning läks ära võõrsile.

¹⁵I dal jednomu pět hřiven, jinému pak dvě, a jinému jednu, každému podle možnosti jeho, i odšel hned.

¹⁶Kohe läks see, kes oli saanud viis talenti, ja kauples nendega ning sai teist viis.

¹⁶Odšed pak ten, kterýž vzal pět hřiven, těžel jimi, i vydělal jiných pět hřiven.

¹⁷Nõndasamuti ka kaks talenti saanu sai teist kaks juurde.

¹⁷Též i ten, kterýž vzal dvě, získal jiné dvě.

¹⁸Aga kes oli saanud ühe, läks ja kaevas maasse augu ning peitis ära oma isanda raha.

¹⁸Ale ten, kterýž vzal jednu, odšed, zakopal ji v zemi, a skryl peníze pána svého.

¹⁹Pika aja pärast tuli nende sulaste isand koju ja nõudis neilt aru.

¹⁹Po mnohém pak času přišel pán služebníků těch, i činil počet s nimi.

²⁰Siis astus ta ette see, kes oli saanud viis talenti, lisas sellele teist viis talenti ja ütles: 'Isand, sa andsid mulle viis talenti, ennäe, ma olen saanud teist viis talenti!'

²⁰A přistoupiv ten, kterýž byl pět hřiven vzal, podal jiných pěti hřiven, řka: Pane, pět hřiven dal jsi mi, aj, jiných pět hřiven získal jsem jimi.

²¹Ta isand lausus talle: 'Tubli, sa hea ja ustav sulane, sa oled olnud ustav pisku üle, ma panen su palju üle. Mine oma isanda rõõmupeole!'

²¹I řekl mu pán jeho: To dobře, služebníče dobrý a věrný, nad málem byl jsi věrný, nad mnohem tebe ustanovím. Vejdiž v radost pána svého.

²²Ka kaks talenti saanu ütles ta ette astudes: 'Isand, sa andsid mulle kaks talenti, ennäe, ma olen saanud teist kaks talenti!'

²²Přistoupiv pak ten, kterýž byl dvě hřivně vzal, dí: Pane, dvě hřivně jsi mi dal, aj, jiné dvě jimi získal jsem.

²³Ta isand lausus talle: 'Tubli, sa hea ja ustav sulane, sa oled olnud ustav pisku üle, ma panen su palju üle. Mine oma isanda rõõmupeole!'

²³Řekl mu pán jeho: To dobře, služebníče dobrý a věrný, nad málem byl jsi věrný, nad mnohem tebe ustanovím. Vejdiž v radost pána svého.

²⁴Siis astus tema ette ka see, kes oli saanud ühe talendi, ja ütles: 'Isand, ma tean, et sa oled vali mees, sa lõikad sealt, kuhu sa ei ole külvanud, ja kogud sealt, kuhu sa ei ole puistanud.

²⁴Přistoupiv pak i ten, kterýž vzal jednu hřivnu, řekl: Pane, věděl jsem, že jsi ty člověk přísný, žna, kde jsi nerozsíval, a sbíraje, kde jsi nerozsypal,

²⁵Ja ma kartsin, läksin ära ja peitsin sinu talendi maa sisse. Vaata, siin on sinu oma!'

²⁵I boje se, odšel jsem a skryl hřivnu tvou v zemi. Aj, teď máš, což tvého jest.

²⁶Tema isand aga vastas talle: 'Sa halb ja laisk sulane! Sa teadsid, et ma lõikan sealt, kuhu ma ei ole külvanud, ja kogun sealt, kuhu ma ei ole puistanud.

²⁶A odpovídaje pán jeho, řekl mu: Služebníče zlý a lenivý, věděl jsi, že žnu, kdež jsem nerozsíval, a sbírám, kdež jsem nerozsypal,

²⁷Siis sa oleksid pidanud mu raha andma pankurite kätte, ja tulles ma oleksin saanud oma osa kätte vahekasuga.

²⁷Protož měl jsi ty peníze mé dáti penězoměncům, a já přijda, vzal byl bych, což jest mého, s požitkem.

²⁸Võtke nüüd tema käest talent ära ja andke sellele, kellel on kümme talenti!

²⁸Nu vezmětež od něho tu hřivnu, a dejte tomu, kterýž má deset hřiven.

²⁹Sest igaühele, kellel on, antakse, ja tal on rohkem kui küllalt, kellel aga ei ole, selle käest võetakse ära seegi, mis tal on.

²⁹(Nebo každému majícímu bude dáno, a budeť hojně míti, od nemajícího pak i to, což má, budeť odjato.)

³⁰Ja kõlbmatu sulane heitke välja kaugele pimedusse, seal on ulgumine ja hammaste kiristamine!'

³⁰A toho neužitečného služebníka uvrztež do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.

³¹Aga kui Inimese Poeg tuleb oma kirkuses ja kõik inglid temaga, siis ta istub oma kirkuse troonile

³¹A když přijde Syn člověka v slávě své, a všickni svatí andělé s ním, tedy se posadí na trůnu velebnosti své,

³²ja ta ette kogutakse kõik rahvad ja ta eraldab nad üksteisest, otsekui karjane eraldab lambad sikkudest.

³²A shromážděni budou před něj všickni národové. I rozdělí je na různo, jedny od druhých, tak jako pastýř odděluje ovce od kozlů.

³³Ja ta seab lambad oma paremale käele, sikud aga vasakule käele.

³³A postavíť ovce zajisté na pravici své, kozly pak na levici.

³⁴Siis ütleb kuningas oma paremal käel olijatele: 'Tulge siia, minu Isa õnnistatud, pärige kuningriik, mis teile on valmistatud maailma rajamisest peale!

³⁴Tedy dí Král těm, kteříž na pravici jeho budou: Pojďte požehnaní Otce mého, dědičně vládněte královstvím, vám připraveným od ustanovení světa.

³⁵Sest mul oli nälg ja te andsite mulle süüa, mul oli janu ja te andsite mulle juua, ma olin kodutu ja te võtsite mu vastu,

³⁵Nebo jsem lačněl, a dali jste mi jísti; žíznil jsem, a dali jste mi píti; hostem jsem býval, a přijali jste mne;

³⁶ma olin alasti ja te riietasite mind, ma olin haige ja te tulite mind vaatama, ma olin vangis ja te tulite mu juurde.'

³⁶Nah jsem byl, a přioděli jste mne; nemocen jsem byl, a navštívili jste mne; v žaláři jsem seděl, a přicházeli jste ke mně.

³⁷Siis vastavad õiged talle: 'Issand, millal me nägime sind näljasena ja toitsime sind, või janusena ja jootsime sind?

³⁷Tedy odpovědí jemu spravedliví, řkouce: Pane, kdy jsme tě vídali lačného, a krmili jsme tebe, žíznivého, a dávaliť jsme nápoj?

³⁸Millal me nägime sind kodutuna ja võtsime su vastu, või alasti ja riietasime sind?

³⁸Aneb kdy jsme tě viděli hostě, a přijali jsme tebe, anebo nahého, a přioděli jsme tebe?

³⁹Millal me nägime sind haigena või vangis ja tulime su juurde?'

³⁹Aneb kdy jsme tě viděli nemocného, aneb v žaláři, a přicházeli jsme k tobě?

⁴⁰Ja kuningas vastab neile: 'Tõesti, ma ütlen teile, mida te iganes olete teinud kellele tahes mu kõige pisematest vendadest, seda te olete teinud mulle.'

⁴⁰A odpovídaje Král, dí jim: Amen pravím vám: Cožkoli jste činili jednomu z bratří těchto mých nejmenších, mně jste učinili.

⁴¹Siis ta ütleb ka vasakul käel olijatele: 'Minge ära minu juurest, te äraneetud, igavesse tulle, mis on valmistatud kuradile ja tema inglitele!

⁴¹Potom dí i těm, kteříž na levici budou: Jděte ode mne zlořečení do ohně věčného, kterýž jest připraven ďáblu i andělům jeho.

⁴²Sest mul oli nälg ja te ei andnud mulle süüa, mul oli janu ja te ei andnud mulle juua,

⁴²Neboť jsem lačněl, a nedali jste mi jísti; žíznil jsem, a nedali jste mi píti;

⁴³ma olin kodutu ja te ei võtnud mind vastu, ma olin alasti ja te ei riietanud mind, ma olin haige ja vangis ja te ei tulnud mind vaatama.'

⁴³Hostem jsem byl, a nepřijali jste mne; nah, a neodívali jste mne; nemocen a v žaláři jsem byl, a nenavštívili jste mne.

⁴⁴Siis vastavad ka need: 'Issand, millal me nägime sind näljasena või janusena või kodutuna või alasti või haigena või vangis ja ei ole sind teeninud?'

⁴⁴Tedy odpovědí jemu i oni, řkouce: Pane, kdy jsme tebe vídali lačného, neb žíznivého, aneb hostě, nebo nahého, neb nemocného, aneb v žaláři, a neposloužili jsme tobě?

⁴⁵Siis ta vastab neile: 'Tõesti, ma ütlen teile, mida te iganes olete jätnud tegemata kellele tahes mu kõige pisematest vendadest, seda te olete jätnud tegemata minulegi.'

⁴⁵Tedy odpoví jim, řka: Amen pravím vám: Čehož jste koli nečinili jednomu z nejmenších těchto, mně jste nečinili.

⁴⁶Ja need lähevad igavesse karistusse, õiged aga igavesse ellu.'

⁴⁶I půjdou tito do trápení věčného, ale spravedliví do života věčného.