1Ära kiitle homsest päevast, sest sa ei tea, mida see päev toob!
1Nechlub se dnem zítřejším, nebo nevíš, coť ten den přinese.
2Kiitku sind keegi teine, aga mitte su oma suu, keegi võõras, aga mitte su oma huuled.
2Nechať tě chválí jiní, a ne ústa tvá, cizí, a ne rtové tvoji.
3Kivil on raskus ja liival kaal, aga arulageda viha on rängem neist mõlemast.
3Tíž má kamen, a váhu písek, ale hněv blázna těžší jest nad to obé.
4Raev võib olla julm ja viha otsekui uputus, aga kes suudaks seista armukadeduse ees?
4Ukrutnátě věc hněv a prudká prchlivost, ale kdo ostojí před závistí?
5Parem avalik noomitus kui salalik armastus.
5Lepší jest domlouvání zjevné, než milování tajné.
6Sõbra löögid on mõeldud siiralt, aga vihamehe suudlused on võltsid.
6Bezpečnější rány od přítele, než lahodná líbání nenávidícího.
7Kelle kõht on täis, see tallab kärjemee, aga näljasele on kõik kibegi magus.
7Duše sytá pohrdá i medem, ale duši lačné každá hořkost sladká.
8Nagu pesast pagev lind on mees, kes põgeneb oma kodukohast.
8Jako pták zaletuje od hnízda svého, tak muž odchází od místa svého.
9Õli ja suitsutusrohi rõõmustavad südant, aga sõbra magusus tuleb südamlikust nõuandest.
9Mast a kadění obveseluje srdce; tak sladkost přítele víc než rada vlastní.
10Ära hülga oma sõpra ja oma isa sõpra; ära mine oma venna kotta, kui sul on viletsuseaeg; parem naaber ligidal kui vend kaugel!
10Přítele svého a přítele otce svého neopouštěj, a do domu bratra svého nechoď v čas bídy své; lepšíť jest soused blízký, než bratr daleký.
11Ole tark, mu poeg, ja rõõmusta mu südant, et võiksin vastata sellele, kes mind teotab!
11Buď moudrý, synu můj, a obvesel srdce mé, ať mám co odpovědíti tomu, kdož mi utrhá.
12Tark näeb hädaohtu ja poeb peitu, aga rumalad lähevad edasi ja saavad nuhelda.
12Opatrný vida zlé, vyhne se, ale hloupí předce jdouce, těžkosti docházejí.
13Võta kuub sellelt, kes on hakanud käendajaks võõrale, muulaste pärast võta temalt pant!
13Vezmi roucho toho, kterýž slíbil za cizího, a od toho, kdo za cizozemku slíbil, základ jeho.
14Kes vara hommikul oma ligimest valju häälega õnnistab, sellele loetakse see sajatamiseks.
14Tomu, kdož dobrořečí příteli svému hlasem velikým, ráno vstávaje, za zlořečení počteno bude.
15Katuse alaline läbitilkumine saju ajal ja riiakas naine on ühesugused:
15Kapání ustavičné v čas přívalu, a žena svárlivá rovní jsou sobě;
16teda varjata on otsekui varjaks tuult või kahmaks õli oma parema käega.
16Kdož ji schovává, schovává vítr, a jako mast v pravici voněti bude.
17Raud ihub rauda ja inimene ihub teist.
17Železo železem se ostří; tak muž zostřuje tvář přítele svého.
18Kes hoolitseb viigipuu eest, saab süüa selle vilja, ja kes teenib oma isandat, seda austatakse.
18Kdo ostříhá fíku, jídá ovoce jeho; tak kdo ostříhá pána svého, poctěn bude.
19Otsekui vees pale peegeldab palet, nõnda vastab inimsüda inimesele.
19Jakož u vodě tvář proti tváři se ukazuje, tak srdce člověka člověku.
20Surmavald ja kadupaik ei saa iialgi täis, samuti ei küllastu ka inimese silmad.
20Propast a zahynutí nebývají nasyceni, tak oči člověka nasytiti se nemohou.
21Hõbeda jaoks on sulatuspott ja kulla jaoks ahi, ja meest hinnatakse tema kuulsuse järgi.
21Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, tak člověka pověst chvály jeho.
22Isegi kui sa rumalat tambiksid nuiaga uhmris terade seas, ei lahkuks temast rumalus.
22Bys blázna i v stupě mezi krupami píchem zopíchal, neodejde od něho bláznovství jeho.
23Pane tähele oma lammaste seisukorda, tee karjad oma südameasjaks,
23Pilně přihlídej k dobytku svému, pečuj o stáda svá.
24sest varandus ei kesta igavesti, või kas kroongi püsib põlvest põlve?
24Nebo ne na věky trvá bohatství, ani koruna do pronárodu.
25Kui rohi on kadunud ja ädal on tulnud nähtavale, kui mägedelt on hein korjatud,
25Když zroste tráva, a ukazuje se bylina, tehdáž ať se shromažďuje seno s hor.
26siis on sul tallesid riietuseks ja sikke ostuhinnaks põllu eest.
26Beránkové budou k oděvu tvému, a záplata pole kozelci.
27Ja sul enesel on küllalt kitsepiima toiduks, toiduks su perele ja elatiseks su teenijaile.
27Nadto dostatek mléka kozího ku pokrmu tvému, ku pokrmu domu tvého, a živnosti děvek tvých.