1Mu poeg, pane tähele mu tarkust, pööra oma kõrv minu arusaamise poole,
1Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,
2et tallele panna head nõu ja et su huuled võiksid säilitada teadlikkuse!
2Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.
3Sest võõra naise huuled tilguvad mett ja tema suulagi on libedam kui õli.
3Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.
4Aga viimaks on ta kibe nagu koirohi, terav otsekui kaheterane mõõk.
4Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.
5Ta jalad lähevad alla surma, ta sammud veavad põrguhaua poole.
5Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují.
6Ta ei pea silmas elurada, ta jäljed ekslevad, ilma et ta märkakski.
6Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.
7Seepärast, mu pojad, kuulake mind, ja ärge lahkuge mu suu sõnadest!
7Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.
8Hoia oma tee temast kaugel ja ära mine tema koja ukse ligi,
8Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,
9et sa ei annaks oma au mitte teistele ega oma aastaid armutule,
9Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,
10et võõrad ei küllastuks sinu varast ja su töövaev ei läheks muulase kotta,
10Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.
11et sa viimaks ei hakkaks vinguma, kui su liha ja ihu on lõppenud,
11I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,
12ega ütleks: 'Miks ma küll vihkasin õpetust ja miks mu süda põlgas noomitust?
12A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,
13Miks ma ei kuulanud juhatajate häält ega pööranud kõrva õpetajate poole?
13A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!
14Peagi oleksin sattunud lausa õnnetusse keset kogukonda ja kogudust!'
14O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.
15Joo vett oma kaevust, voolavat vett oma allikast!
15Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.
16Kas peaksid su lätted valguma tänavale, su veeojad turgudele?
16Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.
17Kuulugu need ainult sinule, aga mitte koos sinuga võõraile!
17Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.
18Olgu õnnistatud su allikas ja tunne rõõmu oma noorpõlve naisest,
18Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.
19kes on otsekui armas emahirv, kena kaljukits - ta rinnad joovastagu sind igal ajal, eksi alati tema kallistustesse.
19Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.
20Miks peaksid, mu poeg, eksima võõra naise juurde, kaisutama võõramaa naise põue?
20Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,
21Sest mehe teed on Issanda silme ees ja tema paneb tähele kõiki ta jälgi.
21Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?
22Õelat tabavad tema enese süüteod ja teda peetakse kinni tema enese patuköitega.
22Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.
23Ta sureb õpetuse puudusest ja läheb eksiteele suurest rumalusest.
23Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.