1Kuulge, pojad, isa manitsust, ja pange tähele, et õpiksite arukust!
1Poslouchejte, synové, učení otcova, a pozorujte, abyste poznali rozumnost.
2Sest ma annan teile hea õpetuse, ärge hüljake mu juhatust!
2Nebo naučení dobré dávám vám, neopouštějtež zákona mého.
3Kui ma alles olin oma isa poeg, õrn ja ainus oma ema hoole all,
3Když jsem byl syn u otce svého mladičký, a jediný při matce své,
4siis õpetas mind mu isa ja ütles mulle: Su süda hoidku minu sõnu, pea mu käske, siis sa jääd elama!
4On vyučoval mne a říkal mi: Ať se chopí výmluvností mých srdce tvé, ostříhej přikázaní mých, a živ budeš.
5Taotle tarkust, taotle arukust - ära seda unusta - ära kaldu kõrvale mu suu sõnadest!
5Nabuď moudrosti, nabuď rozumnosti; nezapomínej, ani se uchyluj od řečí úst mých.
6Ära seda hülga, siis see hoiab sind; armasta seda, siis see kaitseb sind!
6Neopouštějž jí, a bude tě ostříhati; miluj ji, a zachová tě.
7Tarkuse algus on see: taotle tarkust ja taotle arukust kogu oma varanduse hinnaga.
7Předně moudrosti, moudrosti nabývej, a za všecko jmění své zjednej rozumnost.
8Pea seda kõrgeks, siis see ülendab sind, kui sa seda süleled, siis see austab sind!
8Vyvyšuj ji, a zvýšíť tě; poctí tě, když ji přijmeš.
9See paneb sulle pähe ilupärja, kingib sulle kauni krooni.
9Přidá hlavě tvé příjemnosti, korunou krásnou obdaří tě.
10Kuula, mu poeg, ja võta vastu mu sõnad, siis saab sulle palju eluaastaid!
10Slyš, synu můj, a přijmi řeči mé, a tak rozmnoží se léta života tvého.
11Ma õpetan sulle tarkuseteed, ma juhin sind õigeisse rööpaisse.
11Cestě moudrosti učím tě, vedu tě stezkami přímými.
12Kui sa seal käid, siis on su samm vaba, ja kui sa jooksed, siis sa ei komista.
12Když choditi budeš, nebude ssoužen krok tvůj, a poběhneš-li, neustrčíš se.
13Haara kinni õpetusest, ära lase lahti, hoia seda, sest see on su elu!
13Chopiž se učení, nepouštěj, ostříhej ho, nebo ono jest život tvůj.
14Ära mine õelate rajale ja ära astu kurjade teele!
14Na stezku bezbožných nevcházej, a nekráčej cestou zlostníků.
15Jäta see, ära käi seal, hoidu sellest ja mine mööda!
15Opusť ji, nechoď po ní, uchyl se od ní, a pomiň jí.
16Sest nad ei saa magada, enne kui nad kurja on teinud; neilt võetakse uni, kui nad kedagi ei ole saanud panna komistama.
16Neboť nespí, leč zlost provedou; anobrž zahánín bývá sen jejich, dokudž ku pádu nepřivodí,
17Sest nad söövad õeluse leiba ja joovad vägivalla veini.
17Proto že jedí chléb bezbožnosti, a víno loupeží pijí.
18Aga õigete rada on otsekui valgusepaistus, mis muutub üha selgemaks, kuni päev on saabunud.
18Ale stezka spravedlivých jako světlo jasné, kteréž rozmáhá se, a svítí až do pravého dne.
19Õelate tee on nagu pilkane pimedus: nad ei tea, mille peale nad komistavad.
19Cesta pak bezbožných jako mrákota; nevědí, na čem se ustrčiti mohou.
20Mu poeg, pane tähele mu sõnu, pööra oma kõrv mu kõnede poole!
20Synu můj, slov mých pozoruj, k řečem mým nakloň ucha svého.
21Ära kaota neid enesel silmist, hoia need oma südames;
21Nechať neodcházejí od očí tvých, ostříhej jich u prostřed srdce svého.
22sest need on eluks sellele, kes need leiab, ja terviseks kogu ta ihule!
22Nebo životem jsou těm, kteříž je nalézají, i všemu tělu jejich lékařstvím.
23Hoia oma südant enam kui kõike muud, mida tuleb hoida, sest sellest lähtub elu!
23Přede vším, čehož se stříci sluší, ostříhej srdce svého, nebo z něho pochází život.
24Saada enesest ära valelik suu ja hoidu huulte väärusest!
24Odlož od sebe převrácenost úst, a zlost rtů vzdal od sebe.
25Su silmad vaadaku otse ja su pilk olgu suunatud ettepoole!
25Oči tvé ať k dobrým věcem patří, a víčka tvá ať přímě hledí před tebou.
26Pane tähele oma jala suunda, siis on kõik su teed kindlad!
26Zvaž stezku noh svých, a všecky cesty tvé ať jsou spraveny.
27Ära kaldu paremale ega vasakule, hoia oma jalga kurjast!
27Neuchyluj se na pravo ani na levo, odvrať nohu svou od zlého.