¹Kiida, mu hing, Issandat! Issand, mu Jumal, sina oled väga suur, austuse ja iluga oled sa ennast riietanud.

¹Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.

²Sa riietad ennast valgusega nagu rüüga, sa tõmbad taevad laiali nagu telgivaiba.

²Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.

³Sa võlvid oma ülemad toad vete peale, sa teed paksud pilved oma tõllaks, sa sammud tuule tiibadel.

³Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.

⁴Sa teed oma käskjalgadeks tuuled, oma teenijaiks tuleleegid.

⁴Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.

⁵Sa rajasid maa tema alustele, nõnda et see ei kõigu mitte iialgi ega igavesti.

⁵Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.

⁶Ulgumerega kui rõivaga sa katsid tema, mägede peal seisid veed.

⁶Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.

⁷Sinu sõitluse eest nad põgenevad, sinu äikese hääle eest nad pagevad.

⁷K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,

⁸Mäed tõusevad, orud vajuvad alla sinna paika, mille sina neile oled rajanud.

⁸(Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.

⁹Sa oled seadnud piiri vetele, millest nad üle ei lähe ega tule tagasi katma maad.

⁹Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.

¹⁰Sina saadad allikaist ojad jooksma; need voolavad mägede vahel.

¹⁰Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,

¹¹Nad joodavad kõiki metsloomi; metseeslid kustutavad seal oma janu.

¹¹A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.

¹²Taeva linnud asuvad elama nende äärde, okste vahel nad teevad häält.

¹²Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.

¹³Sa joodad mägesid oma ülemistest tubadest; sinu tööde viljast toidab ennast maa.

¹³Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.

¹⁴Sa lased tärgata rohu loomadele ja orased inimeste tarbeks, et tuua leiba välja maa seest

¹⁴Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,

¹⁵ja veini, mis rõõmustab inimese südant; õli, et panna tema pale läikima; ja leiba, et kinnitada inimese südant.

¹⁵A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.

¹⁶Issanda puud saavad toidust küllalt, Liibanoni seedrid, mis ta on istutanud,

¹⁶Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.

¹⁷kus linnud pesitsevad; toonekurgedel on majad küpresside otsas.

¹⁷Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.

¹⁸Kõrged mäed on kaljukitsedele, kaljud mäkradele varjupaigaks.

¹⁸Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.

¹⁹Ta on teinud kuu aegade näitajaks, päike teab oma loojakut.

¹⁹Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.

²⁰Kui sa teed pimeduse, siis tuleb öö ja kõik metsloomad roomavad välja.

²⁰Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:

²¹Noored lõvid möirgavad saaki ning nõuavad Jumalalt oma toidust.

²¹Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.

²²Päike tõuseb, nemad koristavad end ja heidavad maha oma asemeile.

²²Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.

²³Siis väljub inimene oma tööle ja oma tegemistele õhtuni.

²³Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.

²⁴Kui palju on sinu töid, Issand! Sa oled nad kõik teinud targasti. Maa on täis sinu looduid.

²⁴Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.

²⁵Siin on meri, suur ja lai; seal kubiseb lugemata palju loomi, pisikesi ja suuri;

²⁵V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.

²⁶seal ujuvad laevad; seal on Leviatan, kelle sa oled valmistanud endale mängima.

²⁶Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.

²⁷Kõik nad ootavad sind, et sa neile annaksid nende toidu omal ajal.

²⁷Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.

²⁸Sa annad neile, ja nad korjavad kokku; sina avad oma käe, ja nende kõhud saavad täis head.

²⁸Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.

²⁹Sa peidad oma palge, ja nad ehmuvad; sa võtad ära nende hingeõhu, nad heidavad hinge ning pöörduvad tagasi põrmu.

²⁹Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.

³⁰Sa läkitad välja oma vaimu, ja nad luuakse, ja sina uuendad maa näo.

³⁰Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.

³¹Kestku Issanda au igavesti! Issand rõõmustagu oma tegudest,

³¹Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.

³²tema, kes vaatab ilmamaad, nõnda et see vabiseb, kes puudutab mägesid, ja need suitsevad.

³²On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.

³³Ma tahan laulda Issandale oma eluaja ja mängida oma Jumalale, niikaua kui ma olen elus.

³³Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.

³⁴Olgu mu mõlgutus armas tema meelest; mina rõõmutsen Issandas.

³⁴Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.

³⁵Kadugu patused maa pealt ja õelaid ärgu olgu enam! Kiida, mu hing, Issandat! Halleluuja!

³⁵Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.