1Laulujuhatajale: Issanda sulase Taaveti laul. Taavet rääkis selle laulu sõnad Issandale sel ajal, kui Issand oli ta päästnud kõigi ta vaenlaste käest ja Sauli käest.
1Přednímu zpěváku, služebníka Hospodinova Davida, kterýž mluvil Hospodinu slova písně této v ten den, v němž ho vysvobodil Hospodin z ruky všech nepřátel jeho i z ruky Saulovy, a řekl:
2Siis ta ütles: 'Sind ma armastan südamest, Issand, mu vägi!
2Z vnitřnosti srdce miluji tě, Hospodine, sílo má.
3Issand on mu kalju, mu mäelinnus ja mu päästja; mu Jumal on mu kalju, kus ma pelgupaika otsin, mu kilp ja abisarv, mu kõrge varjupaik!
3Hospodin skála má a hrad můj, i vysvoboditel můj, Bůh silný můj, skála má, v němž naději skládám, štít můj a roh spasení mého, mé útočiště.
4'Kiidetud olgu Issand!' nõnda ma hüüan, ja ma pääsen oma vaenlaste käest.
4Chvály hodného vzýval jsem Hospodina, a od nepřátel svých byl jsem vyproštěn.
5Surma köidikud piirasid mind ja nurjatuse jõed tegid mulle hirmu.
5Obklíčilyť mne byly bolesti smrti, a proudové nešlechetných předěsili mne.
6Surmavalla köied ümbritsesid mind, surma võrgud sattusid mu ette.
6Bylyť jsou mne obklíčily bolesti hrobu, osídla smrti zachvátila mne.
7Oma kitsikuses ma hüüdsin Issandat ja kisendasin oma Jumala poole. Ta kuulis mu häält oma templist ja mu appihüüd jõudis ta palge ette, ta kõrvu.
7V úzkosti své vzýval jsem Hospodina, a k Bohu svému volal jsem, i vyslyšel z chrámu svého hlas můj, a volání mé před oblíčejem jeho přišlo v uši jeho.
8Siis värises ja vabises maa, mägede alused kõikusid ja põrusid üksteise vastu, sest ta viha süttis.
8Tehdy pohnula se a zatřásla země, základové hor pohnuli se, a třásli se pro rozhněvání jeho.
9Suits tõusis ta sõõrmeist ja tuli ta suust oli neelamas, tulised söed lõõmasid tema seest.
9Dým vystupoval z chřípí jeho, a oheň zžírající z úst jeho, od něhož se uhlí rozpálilo.
10Ta vajutas taeva ja tuli maha, ja ta jalge all oli tume pilv.
10Nakloniv nebes, sstoupil, a mrákota byla pod nohami jeho.
11Ta sõitis keerubi peal ja lendas ning ta hõljus tuule tiibadel.
11A sedě na cherubínu, letěl, letěl na peří větrovém.
12Ta pani enesele katteks pimeduse, majaks enda ümber mustavad veed, paksud pilved.
12Udělal sobě z temností skrýši,vůkol sebe stánek svůj z temných vod a hustých oblaků.
13Kumast lõhkesid pilved ta ees, sadas rahet ja tuliseid süsi.
13Od blesku před ním oblakové jeho rozehnáni jsou, krupobití i uhlí řeřavé.
14Issand müristas taevast ja Kõigekõrgem andis kuulda oma häält rahe ja tuliste sütega.
14I hřímal na nebi Hospodin, a Nejvyšší vydal zvuk svůj, i krupobití a uhlí řeřavé.
15Ta heitis oma nooli ja pillutas neid, lõi kangesti välku, ja pani need sähvima.
15Vystřelil i střely své, a rozptýlil je, a blýskáním častým porazil je.
16Siis said nähtavaks vete sügavused ja maailma alused paljastusid sinu sõitluse läbi, Issand, sinu sõõrmete tuule puhangust.
16I ukázaly se hlubiny vod, a odkryti jsou základové okršlku pro žehrání tvé, Hospodine, pro dchnutí větru chřípí tvých.
17Ta ulatas kõrgusest käe, ta võttis minu, ta tõmbas mu välja suurest veest.
17Poslav s výsosti, uchopil mne, vytáhl mne z velikých vod.
18Ta päästis minu mu tugeva vaenlase käest, mu vihkajate käest, sest nad olid vägevamad minust.
18Vytrhl mne od nepřítele mého silného, a od těch, kteříž mne nenáviděli, ačkoli silnější mne byli.
19Nad tulid mu kallale mu õnnetuse päeval, aga Issand oli mulle toeks.
19Předstihliť jsou mne byli v den trápení mého, ale Hospodin byl mi podpora.
20Ta tõi mu välja lagedale, ta päästis minu, sest tal oli minust hea meel.
20Kterýž vyvedl mne na prostranno, vytrhl mne, nebo mne sobě oblíbil.
21Issand teeb mulle head mu õigust mööda, ta tasub mulle mu käte puhtust mööda.
21Odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých nahradil mi.
22Sest ma hoidsin Issanda teid ega taganenud õelasti Jumalast.
22Nebo jsem ostříhal cest Hospodinových, aniž jsem se bezbožně strhl Boha svého.
23Sest kõik ta määrused on mu ees, ma ei ole hüljanud tema seadlusi.
23Všickni zajisté soudové jeho jsou přede mnou, a ustanovení jeho neodložil jsem od sebe.
24Ma olin laitmatu tema ees ja hoidusin pahateost.
24Nýbrž upřímě choval jsem se k němu, a vystříhal jsem se nepravosti své.
25Seepärast Issand tasus mulle mu õigust mööda, mu käte puhtust mööda tema silma ees.
25Protož odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých, kteráž jest před očima jeho.
26Heldele sa osutad heldust, laitmatu mehe vastu sa oled laitmatu;
26Ty, Pane, s milosrdným milosrdně nakládáš, a k člověku upřímému upřímě se máš.
27puhta vastu sa oled puhas ja kõvera vastu sa osutud keeruliseks.
27K sprostnému sprostně se ukazuješ, a s převráceným převráceně zacházíš.
28Sest sina päästad viletsa rahva, aga alandad suurelised silmad.
28Lid pak ssoužený vysvobozuješ, a oči vysoké snižuješ.
29Sest sina süütad mu lambi; Issand, mu Jumal, valgustab mu pimedust.
29Ty zajisté rozsvěcuješ svíci mou; Hospodin Bůh můj osvěcuje temnosti mé.
30Sest sinuga ma jooksen väehulga kallale, oma Jumalaga ma hüppan üle müüri.
30Nebo v tobě proběhl jsem vojsko, a v Bohu svém přeskočil jsem i zed.
31Jumala tee on laitmatu, Issanda kõne on sulatatud puhtaks; tema on kilbiks kõigile, kes tema juures pelgupaika otsivad.
31Boha tohoto silného cesta jest dokonalá, výmluvnosti Hospodinovy jsou přečištěné, onť jest štít všech, kteříž v něho doufají.
32Sest kes on Jumal peale Issanda? Ja kes muu on kalju, kui mitte meie Jumal?
32Nebo kdo jest Bohem kromě Hospodina, a kdo skalou kromě Boha našeho?
33See on Jumal, kes paneb rammu mu vööle ja teeb laitmatuks mu tee.
33Ten Bůh silný přepasuje mne udatností, a činí dokonalou cestu mou.
34Ta teeb mu jalad emahirve jalgade sarnaseks ja paneb mind seisma mu kõrgustikele.
34Činí nohy mé jako laní, a na vysokostech mých postavuje mne.
35Ta õpetab mu käsi sõdima ja mu käsivart vaskambu vinnastama.
35Učí ruce mé boji, tak že lámi i lučiště ocelivé rukama svýma.
36Sa annad mulle oma päästekilbi, su parem käsi toetab mind, su abi teeb mind suureks.
36Tys mi také dodal štítu spasení svého, a pravice tvá podpírala mne, a dobrotivost tvá mne zvelebila.
37Sa teed maa avaraks mu sammule, et mu luupeksed ei libiseks.
37Rozšířil jsi krokům mým místo pode mnou, a nepodvrtly se nohy mé.
38Ma tahan jälitada oma vaenlasi ja nad kätte saada ega taha tulla tagasi enne, kui olen teinud neile lõpu.
38Honil jsem nepřátely své, a postihl jsem je, aniž jsem se navrátil, až jsem je vyhubil.
39Ma tahan nad purustada, nõnda et nad ei saa tõusta, vaid langevad mu jalge alla.
39Tak jsem je zranil, že nemohli povstati, padše pod nohy mé.
40Sa vöötad mind rammuga sõja jaoks, sa surud maha mu alla need, kes tõusevad mu vastu.
40Ty jsi zajisté mne přepásal udatností k boji, povstávající proti mně sehnul jsi pode mne.
41Sa pöörad minu poole mu vaenlaste selja, ma hävitan oma vihamehed.
41Nýbrž dals mi šíji nepřátel mých, abych ty, kteříž mne nenáviděli, vyplénil.
42Nad hüüavad appi, aga päästjat ei ole; nad hüüavad Issanda poole, aga tema ei vasta neile.
42Volaliť jsou, ale nebylo spomocníka k Hospodinu, ale nevyslyšel jich.
43Nüüd ma hõõrun nad pihuks nagu tolmu tuule ees; ma põrmustan nad nagu tänavate pori.
43I potřel jsem je jako prach u povětří, jako bláto na ulicích rozšlapal jsem je.
44Sina päästad mind rahva riidlemistest; sa sead mind rahvaste peaks. Hõimud, keda ma ei tunne, hakkavad mind orjama.
44Ty jsi mne vyprostil z různic lidu, a postavils mne v hlavu národům; lid, kteréhož jsem neznal, sloužil mi.
45Kuuldes minust nad kuulevad mu sõna, võõra rahva lapsed meelitavad mind.
45Jakž jen zaslechli, uposlechli mne, cizozemci lhali mi.
46Võõra rahva lapsed nõrkevad ja väljuvad värisedes oma linnustest.
46Cizozemci svadli a třásli se v ohradách svých.
47Issand elab, kiidetud olgu mu kalju! Ülistatud olgu mu päästmise Jumal,
47Živť jest Hospodin, a požehnaná skála má; protož buď vyvyšován Bůh spasení mého,
48Jumal, kes mulle annab kättemaksu ja alistab mulle rahvad!
48Bůh silný, kterýž mi pomsty poroučí, a podmaňuje mi lidi.
49Sina, kes mind päästad mu vaenlaste käest, sa ülendad mu mulle vastuhakkajate üle ja vabastad mu vägivallameeste käest.
49Ty jsi vysvoboditel můj z moci nepřátel mých, také i nad povstávající proti mně vyvýšils mne, a od člověka ukrutného vyprostils mne.
50Sellepärast ma tahan, Issand, sind tänada rahvaste seas ja laulda kiitust su nimele.
50A protož chváliti tě budu mezi národy, ó Hospodine, a jménu tvému žalmy prozpěvovati, [ (Psalms 18:51) Kterýž tak důstojně vysvobozuješ krále svého, a činíš milosrdenství pomazanému svému Davidovi, i semeni jeho až na věky. ]
51Sina teed suureks oma kuninga võidud ning osutad heldust oma võitule, Taavetile ja tema soole igavesti!'