¹Laulujuhatajale: Korahi laste õpetuslaul.

¹Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující.

²Jumal, me oleme oma kõrvaga kuulnud, meie isad on meile jutustanud: suure teo oled sa teinud nende päevil, muistsel ajal.

²Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.

³Sina ajasid paganarahvad ära oma käega, aga nemad sa istutasid asemele; sa purustasid rahvaste hõimud ja kihutasid nad minema.

³Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.

⁴Sest mitte oma mõõgaga ei omandanud nad maad ja nende käsivars ei aidanud neid, vaid see oli sinu parem käsi, sinu käsivars ja sinu palge valgus, sest sul oli neist hea meel.

⁴Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.

⁵Sina, mu Jumal ja mu kuningas, käsuta võit Jaakobile!

⁵Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.

⁶Sinuga me paiskame maha oma rõhujad; sinu nimel tallame puruks oma vastased.

⁶V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.

⁷Sest ma ei looda oma ammu peale ja mu mõõk ei too mulle võitu;

⁷Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.

⁸vaid sina oled andnud meile võidu meie rõhujate üle ning oled saatnud häbisse meie vihamehed.

⁸Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.

⁹Kogu päeva me kiidame Jumalat ning tahame su nime tänada igavesti. Sela.

⁹A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. Sélah.

¹⁰Ometi sa tõukasid ära ning häbistasid meid ega lähe välja meie sõjaväega.

¹⁰Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.

¹¹Sa paned meid taganema vaenlase eest ja meie vihamehed rüüstavad meid.

¹¹Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.

¹²Sina annad meid nende kätte söödaks nagu lambaid ja pillutad meid paganarahvaste sekka.

¹²Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.

¹³Sa müüd oma rahva tühise hinna eest ega ole sul kasu nende müügihinnast.

¹³Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.

¹⁴Sina paned meid teotuseks meie naabritele, irvitamiseks ja pilkamiseks meie ümbruskonnale.

¹⁴Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.

¹⁵Sa teed meid mõistusõnaks paganate suus ja põhjuseks vangutada pead rahvaste seas.

¹⁵Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.

¹⁶Iga päev on mu teotus mu ees, ja mu palge häbi katab mind

¹⁶Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,

¹⁷teotajate ja pilkajate sõnade pärast, vaenlaste ja kättemaksuhimuliste pärast.

¹⁷A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.

¹⁸See kõik on tulnud meie peale, ehkki me ei ole sind unustanud ega sinu lepingut rikkunud.

¹⁸Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.

¹⁹Meie süda ei ole sinust loobunud ega meie sammud kõrvale kaldunud sinu teerajalt,

¹⁹Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,

²⁰et sa meid nii oled maha rõhunud ðaakalite asupaigas ning oled meid katnud surmavarjuga.

²⁰Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.

²¹Kui me oleksime unustanud oma Jumala nime ning laotanud oma käed võõra jumala poole,

²¹Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,

²²eks Jumal oleks märganud seda? Sest tema tunneb ju südame saladusi.

²²Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.

²³Ei, sinu pärast tapetakse meid kogu päev, meid arvatakse tapalambaiks.

²³Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.

²⁴Virgu, Issand! Miks sa magad? Ärka üles, ära tõuka meid ära jäädavalt!

²⁴Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.

²⁵Miks sa peidad oma palge ja unustad meie viletsuse ja meie häda?

²⁵I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?

²⁶Meie hing on painutatud põrmu, meie ihu on kinni maa küljes.

²⁶Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš. [ (Psalms 44:27) Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství. ]

²⁷Tõuse meile appi ja lunasta meid oma helduse pärast!