¹Aasafi laul. Vägev Jumal Issand kõneleb ja hüüab ilmamaale päikese tõusust selle loojakuni.

¹Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho.

²Siionist, kõige ilu täiusest, hakkab Jumal kiirgama.

²Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se.

³Meie Jumal tuleb ega vaiki, tuli põletab tema eel ja tema ümber möllab maru väga.

³Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná.

⁴Ta kutsub taeva ülalt ja maa, et kohut mõista oma rahvale.

⁴Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka:

⁵'Koguge mulle kokku mu vagad, kes minuga on teinud lepingu ohvri juures!'

⁵Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech.

⁶Siis taevad kuulutavad tema õigust, sest Jumal on kohtumõistja. Sela.

⁶I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. Sélah.

⁷'Kuule, mu rahvas, ja ma räägin! Kuule, Iisrael, ma tunnistan su vastu: Jumal, sinu Jumal, olen mina!

⁷Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem.

⁸Ei ma sind noomi su ohvrite pärast, sest su põletusohvrid on mu ees alati.

⁸Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli.

⁹Ei ma võta su kojast härjavärsse ega sikke su taradest.

⁹Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů.

¹⁰Sest kõik metsloomad on minu omad, ja kariloomad tuhandeil mägedel.

¹⁰Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách.

¹¹Ma tunnen kõiki mägede linde, ja loomad minu väljadel on mu juures.

¹¹Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám.

¹²Kui mul oleks nälg, ei ma ütleks seda sulle; sest maailm ja selle täius on minu päralt.

¹²Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho.

¹³Kas ma peaksin sööma härgade liha ja jooma sikkude verd?

¹³Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou?

¹⁴Too Jumalale ohvriks tänu ja tasu Kõigekõrgemale oma tõotused!

¹⁴Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;

¹⁵Ja hüüa mind appi ahastuse päeval; siis ma tõmban su sellest välja ja sina annad mulle au!'

¹⁵A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.

¹⁶Aga õelale ütleb Jumal: 'Mis on sul sellest, et sa jutustad mu seadustest ja võtad oma suhu minu lepingu?

¹⁶Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá,

¹⁷Sina ju vihkad õpetust ja heidad mu sõnad oma selja taha.

¹⁷Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má.

¹⁸Kui sa näed varast, siis sa oled meeleldi koos temaga ja sul on osa abielurikkujatega.

¹⁸Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš.

¹⁹Oma suu sa läkitad kurja rääkima ja su keel sepitseb pettust.

¹⁹Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.

²⁰Sa istud ja kõneled oma venna vastu ja laimad oma ema poega.

²⁰Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš.

²¹Seda sa tegid, aga mina olin vait. Kas sa arvad, et mina olen niisugune nagu sina? Ma tahan sind noomida ja seda seada su silma ette!'

²¹To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé.

²²Pange siis seda tähele teie, kes unustate Jumala, et ma ei murraks, ilma et keegi päästaks!

²²Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl.

²³Kes toob ohvriks tänu, see annab mulle au, ja kes paneb tähele teed, sellele ma annan näha Jumala päästet!

²³Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.