1Laulujuhatajale: Korahi laste laul.
1Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm.
2Kuulge seda, kõik rahvad! Pange tähele, kõik maailma elanikud,
2Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.
3nii alamad kui ülemad, üheskoos rikas ja vaene!
3Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.
4Mu suu räägib tarkusesõnu ja mu südame mõte sügavat tunnetust.
4Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.
5Ma pööran oma kõrva tähendamissõna poole ja teen kandlega avalikuks oma mõistatuse.
5Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.
6Miks ma peaksin kartma kurjal ajal, kui mind ümbritsevad mu tagakiusajate pahateod,
6I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?
7kes loodavad oma varanduse peale ja kiitlevad oma suurest rikkusest?
7Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.
8Ükski ei või venna eest anda luna ega tema eest maksta Jumalale lunastushinda,
8Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,
9sest nende hinge luna on liiga kallis ja peab jääma igavesti tasumata selleks,
9(Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),
10et keegi ei jääks elama lõppemata ega näekski hauda.
10Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.
11Sest nähakse ju, et targad surevad, albid ja sõgedad saavad üheskoos otsa ning jätavad oma varanduse teistele.
11Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.
12Nad arvavad, et nende kojad jäävad igaveseks, nende asulad põlvest põlve; nad on oma nimede järgi nimetanud maakohti.
12Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.
13Ent inimene toreduses ei jää püsima, ta on loomade sarnane, kellele tehakse ots.
13Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.
14See on nende tee, kes loodavad iseendi peale, ja nende järglaste tee, kellele meeldivad nende kõned.
14Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. Sélah.
15Nagu lambakari pannakse nad kinni surmavalda, surm on neile karjaseks, ja õiglased saavad hommikul nende valitsejaks; surmavald kulutab ära nende kuju, neile ei jää eluaset.
15Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě.
16Kuid Jumal lunastab mu hinge surmavalla käest, sest ta võtab mu vastu. Sela.
16Ale Bůh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne přijme. Sélah.
17Ära karda, kui keegi rikastub, kui tema koja au saab suureks!
17Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.
18Sest oma surma ei võta ta midagi kaasa, tema au ei järgne talle.
18Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.
19Kui tema ka kiidab oma hinge õnnelikuks oma elus ja teised kiidavad sind, et sa teed enesele hea elu,
19Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:
20lähed sa siiski oma esiisade sugupõlve juurde, kes iialgi ei saa näha valgust.
20A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří. [ (Psalms 49:21) Summou: Člověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou. ]
21Inimene toreduses, kui tal pole arusaamist, on loomade sarnane, kellele tehakse ots.