1Laulujuhatajale: viisil 'Sure poja eest!'; Taaveti laul.
1Přednímu zpěváku na al mutlabben, žalm Davidův.
2Ma tänan Issandat kõigest südamest, ma kuulutan kõiki su imetöid.
2Oslavovati tě budu, Hospodine, celým srdcem svým, vypravovati budu všecky divné skutky tvé.
3Ma olen rõõmus ja ilutsen sinus, ma laulan kiitust sinu nimele, Kõigekõrgem!
3Radovati a veseliti se budu v tobě, žalmy zpívati budu jménu tvému, ó Nejvyšší,
4Sest mu vaenlased taganevad, nad komistavad ning hävivad su palge eest.
4Proto že nepřátelé moji jsou nazpět obráceni, že klesli, a zahynuli od tváři tvé.
5Sa valmistasid ju minule õiglase kohtu ja ajasid mu asja; sa istusid kohtujärjele nagu õiguse kohtunik;
5Nebo jsi vyvedl soud můj a při mou, posadils se na stolici soudce spravedlivý.
6sa sõitlesid paganarahvaid, sa hukkasid õela, sa pühkisid ära nende nime alatiseks ja igaveseks.
6Ohromil jsi národy, zatratils bezbožníka, jméno jejich vyhladil jsi na věčné věky.
7Vaenlased on otsa saanud, rusustatud jäädavalt, ja linnadel, mis sa oled laiali rebinud, on nimedki hävinud koos nendega.
7Ó nepříteli, již-li jsou dokonány zhouby tvé na věky? Již-li jsi města podvrátil? Zahynula památka jejich s nimi.
8Kuid Issand jääb igavesti; ta on oma aujärje seadnud kohtumõistmiseks.
8Ale Hospodin na věky kraluje, připravil k soudu trůn svůj.
9Ja ta ise mõistab kohut maailmale õigluses; ta peab rahvastele kohut õiglasel viisil.
9Onť soudí sám okršlek v spravedlnosti, a výpověd činí národům v pravosti.
10Nõnda on Issand kindlaks varjupaigaks rõhutuile, varjupaigaks häda ajal.
10Hospodin zajisté jest útočiště chudého, útočiště v čas ssoužení.
11Sellepärast loodavad sinu peale need, kes tunnevad su nime; sest sa ei ole hüljanud neid, kes otsivad sind, Issand!
11I budou v tebe doufati, kteříž znají jméno tvé; nebo neopouštíš hledajících tě, Hospodine.
12Laulge kiitust Issandale, kes elab Siionis; kuulutage rahvaste seas tema tegusid!
12Žalmy zpívejte Hospodinu, přebývajícímu na Sionu, zvěstujte mezi národy skutky jeho.
13Sest veresüü kättemaksjana tuletab ta neid meelde; ta ei unusta hädaliste kisendamist.
13Nebo on vyhledává krve, rozpomíná se na ni, aniž se zapomíná na křik utištěných.
14Ole mulle armuline, Issand! Vaata mu viletsust, mis tuleb mu vihameestelt, sina, kes mind ülendad surma väravaist,
14Smiluj se nade mnou, Hospodine, viz ssoužení mé od těch, kteříž mne nenávidí, ty, kterýž mne vyzdvihuješ z bran smrti,
15et ma jutustaksin kõike su kiiduväärilisust Siioni tütre väravais ja ilutseksin su abist!
15Abych vypravoval všecky chvály tvé v branách dcery Sionské, a veselil se v spasení tvém.
16Paganad on vajunud auku, mille nad on teinud; võrku, mille nad salajasse on seadnud, on takerdunud nende jalg.
16Pohříženiť jsou národové v jámě, kterouž udělali; v osídle, kteréž polékli, uvázla noha jejich.
17Issand tunti ära, ta on kohut mõistnud; oma kätetöö püünisesse jääb kinni õel. Vahemäng. Sela.
17Přišelť jest v známost Hospodin, pomstu učiniv; v díle rukou svých zapletl se bezbožník. Higgaion Sélah.
18Surmavalda taandugu riivatud, kõik paganad, kes unustavad Jumala!
18Obráceni buďte bezbožníci do pekla, všickni národové, kteříž se zapomínají nad Bohem.
19Sest vaest ei unustata jäädavalt, viletsate lootus ei hukku igaveseks.
19Neboť nebude dán chudý u věčné zapomenutí; očekávání ssoužených nezahyneť na věky.
20Tõuse, Issand, ärgu inimene suurustlegu; mõistetagu paganaile kohut sinu palge ees!
20Povstaniž, Hospodine, ať se nesilí člověk; národové buďte souzeni před tebou. [ (Psalms 9:21) Pusť na ně strach, ó Hospodine, ať tomu porozumějí národové, že smrtelní jsou. Sélah. ]
21Issand, aja neile hirm peale! Tundku paganad endid olevat ainult inimesed! Sela.