¹Sa kättemaksu Jumal, Issand! Sa kättemaksu Jumal, hakka kiirgama!

¹Bože silný pomst, Hospodine, Bože silný pomst, zastkvěj se.

²Tõuse, sa ilmamaa kohtumõistja, tasu kätte uhketele!

²Zdvihni se, ó soudce vší země, a dej odplatu pyšným.

³Kui kaua õelad, kui kaua, Issand, õelad tohivad ilutseda?

³Až dokud bezbožní, Hospodine, až dokud bezbožní budou plésati,

⁴Nad ajavad suust välja, räägivad jultunud sõnu, nad suurustavad, kõik need ülekohtutegijad.

⁴Žváti a hrdě mluviti, honosíce se, všickni činitelé nepravosti?

⁵Nad rõhuvad su rahvast, Issand, ja vaevavad su pärisosa.

⁵Lid tvůj, Hospodine, potírati a dědictví tvé bědovati?

⁶Lesknaisi ja võõraid nad tapavad ja löövad maha vaeslapsi,

⁶Vdovy a příchozí mordovati, a sirotky hubiti,

⁷ja mõtlevad: 'Issand ei näe, Jaakobi Jumal ei saa aru.'

⁷Říkajíce: Nehledíť na to Hospodin, aniž tomu rozumí Bůh Jákobův?

⁸Saage aru, te sõgedad rahva seast ja te albid! Millal te saate targaks?

⁸Rozumějte, ó vy hovadní v lidu, a vy blázni, kdy srozumíte?

⁹Kes kõrva on istutanud, kas tema ei peaks kuulma? Kes silma on valmistanud, kas tema ei peaks nägema?

⁹Zdali ten, jenž učinil ucho, neslyší? A kterýž stvořil oko, zdali nespatří?

¹⁰Kas rahvaste karistaja ei peaks nuhtlema, tema, kes õpetab inimesele teadmist?

¹⁰Zdali ten, jenž tresce národy, nebude kárati, kterýž učí lidi umění?

¹¹Issand teab inimese mõtteid, et need on tühised.

¹¹Hospodinť zná myšlení lidská, že jsou pouhá marnost.

¹²Õnnis on mees, keda sina, Issand, karistad ja kellele sina õpetad oma Seadust,

¹²Blahoslavený jest ten muž, kteréhož ty cvičíš, Hospodine, a z zákona svého jej vyučuješ.

¹³et temale anda vaikset elu kurjal ajal, kuni õelale kaevatakse auku.

¹³Abys mu způsobil pokoj před časy zlými, až by za tím vykopána byla bezbožníku jáma.

¹⁴Sest Issand ei tõuka ära oma rahvast ega jäta maha oma pärisosa,

¹⁴Neboť neopustí Hospodin lidu svého, a dědictví svého nezanechá,

¹⁵vaid kohus taotleb jälle õigust ja selle järgi käivad kõik, kes on õiglased südamelt.

¹⁵Ale až k spravedlnosti navrátí se soud, a za ním všickni upřímého srdce.

¹⁶Kes seisab minu eest tigedate vastu? Kes astub välja minu eest ülekohtutegijate vastu?

¹⁶Kdož by se byl o mne zasadil proti zlostníkům? Kdo by se byl za mne postavil proti těm, jenž páší nepravost?

¹⁷Kui Issand ei oleks olnud mulle abiks, siis oleks mu hing peagi leidnud aseme surmavaikuses.

¹⁷Kdyby mi Hospodin nebyl ku pomoci, tudíž by se byla octla duše má v mlčení.

¹⁸Kui ma ütlesin: 'Mu jalg vääratab', siis sinu heldus, Issand, toetas mind.

¹⁸Již jsem byl řekl: Klesla noha má, ale milosrdenství tvé, ó Hospodine, zdrželo mne.

¹⁹Kui mu südames oli palju muremõtteid, siis sinu lohutused trööstisid mu hinge.

¹⁹Ve množství přemyšlování mých u vnitřnosti mé, tvá potěšování obveselovala duši mou.

²⁰Kas peaks sinul olema ühist õnnetuse kohtujärjega, kus tehakse kurja seaduse varju all,

²⁰Zdaliž se k tobě přitovaryší stolice převráceností těch, jenž vynášejí nátisk mimo spravedlnost,

²¹kus tungitakse hulgana õige inimese hinge kallale ja mõistetakse hukka vaga veri?

²¹Jenž se shlukují proti duši spravedlivého, a krev nevinnou odsuzují?

²²Aga Issand on saanud mulle kindlaks varjupaigaks ja mu Jumal mu kaitsekaljuks, kus ma pelgupaika otsin.

²²Ale Hospodin jest mým hradem vysokým, a Bůh můj skalou útočiště mého.

²³Tema tasub neile kätte nende nurjatuse ja ta hukkab nad nende kurjuse pärast. Issand, meie Jumal, hukkab nad.

²³Onť obrátí na ně nepravost jejich, a zlostí jejich zahladí je, zahladí je Hospodin Bůh náš.