1Tulge, hõisakem Issandale, hüüdkem rõõmuga oma päästekalju poole!
1Poďte, zpívejme Hospodinu, prokřikujme skále spasení našeho.
2Tulgem tema palge ette tänamisega, hõisakem temale kiituslauludega!
2Předejděme oblíčej jeho s díkčiněním, žalmy prozpěvujme jemu.
3Sest Issand on suur Jumal ja suur kuningas üle kõigi jumalate.
3Nebo Hospodin jest Bůh veliký, a král veliký nade všecky bohy,
4Tema käes on maa sügavused ja tema päralt on mägede tipud.
4V jehož rukou základové země, a vrchové hor jeho jsou.
5Tema oma on meri, sest tema on selle teinud, ja tema käed on valmistanud kuiva maa.
5Jehož jest i moře, nebo on je učinil, i země, kterouž ruce jeho sformovaly.
6Tulge, kummardagem ja põlvitagem, heitkem maha Issanda, oma Looja palge ette!
6Poďte, sklánějme se, a padněme před ním, klekejme před Hospodinem stvořitelem naším.
7Sest tema on meie Jumal ja meie tema karjamaa rahvas ja lambad, kes on tema käe all. Täna, kui te kuulete ta häält,
7Onť jest zajisté Bůh náš, a my jsme lid pastvy jeho, a stádo rukou jeho. Dnes uslyšíte-li hlas jeho,
8ärge tehke kõvaks oma südant nõnda nagu Meribas, nõnda nagu Massa päeval kõrbes.
8Nezatvrzujte srdce svého, jako při popuzení, a v den pokušení na poušti,
9'Seal teie esiisad kiusasid mind, panid mind proovile, ehk küll said näha mu tööd.
9Kdežto pokoušeli mne otcové vaši, zkusiliť jsou mne, a viděli skutky mé.
10Nelikümmend aastat oli mul tülgastust sellest rahvapõlvest. Ja ma ütlesin: Nemad on eksija südamega rahvas, nad ei tunne minu teid.
10Za čtyřidceti let měl jsem nesnáz s národem tím, a řekl jsem: Lid tento bloudí srdcem, a nepoznali cest mých.
11Seepärast ma vandusin oma vihas: Nad ei pääse minu hingamisse!'
11Jimž jsem přisáhl v hněvě svém, že nevejdou v odpočinutí mé.