¹'Mina olen Saaroni liilia, orgude lilleke.'

¹Já jsem růže Sáronská, a lilium při dolinách.

²'Otsekui lilleke orjavitste keskel, nõnda on mu kullake tütarlaste keskel.'

²Jako lilium mezi trním, tak přítelkyně má mezi pannami.

³'Otsekui õunapuu metsa puude keskel, nõnda on mu kallim noorte meeste keskel. Tema varjus ma igatsen istuda ja tema vili on mu suulaele magus.

³Jako jabloň mezi dřívím lesním, tak milý můj mezi mládenci. V stínu jeho žádostiva jsem byla seděti, a sedímť; nebo ovoce jeho sladké jest ústům mým.

⁴Tema on mind viinud pidukotta, ja selle lipp mu kohal on Armastus.

⁴Uvedl mne na hody, maje za korouhev lásku ke mně.

⁵Kosutage mind rosinatega, elustage mind õuntega, sest ma olen armastusest haige!

⁵Očerstvětež mne těmi flašemi, posilňte mne těmi jablky, nebo umdlévám milostí,

⁶Tema vasak käsi on mu pea all ja tema parem käsi kaisutab mind.

⁶Levice jeho pod hlavou mou, a pravicí svou objímá mne.

⁷Ma vannutan teid, Jeruusalemma tütred, gasellide või aasa hirvede juures: ärge eksitage ega äratage armastust, enne kui see ise tahab!

⁷Zavazujiť vás přísahou, dcery Jeruzalémské, skrze srny a laně polní, abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého, dokudž by nechtěl.

⁸Mu kallima hääl! Vaata, ta tuleb, ronides mägedel, hüpeldes küngastel.

⁸Hlas milého mého, aj, onť se béře, skáče po těch horách, poskakuje na těch pahrbcích.

⁹Mu kallim on nagu gasell või noor hirv. Vaata, ta seisab meie seina taga, heidab pilgu aknaist sisse, vaatab läbi võrede.

⁹Podobný jest milý můj srně aneb mladému jelenu; aj, on stojí za stěnou naší, vyhlédá z oken, patří skrze mříži.

¹⁰Mu kallim räägib ja ütleb mulle: 'Tõuse, mu kullake, mu iludus, ja tule!'

¹⁰Ozval se milý můj, a řekl mi: Vstaň, přítelkyně má, krásná má, a poď.

¹¹Sest vaata, talv on möödunud, vihm on läinud oma teed,

¹¹Nebo aj, zima pominula, prška přestala a odešla.

¹²maa peal on näha õiekesi, lauluaeg on tulnud ja meie maal on kuulda turteltuvi häält.

¹²Kvítíčko se ukazuje po zemi, čas prozpěvování přišel, a hlas hrdličky slyší se v krajině naší.

¹³Viigipuu küpsetab oma marju, viinapuud õitsevad ja lõhnavad. Tõuse, mu kullake, mu iludus, ja tule!

¹³Fík vypustil holičky své, a réví rozkvetlé vydalo vůni. Vstaniž, přítelkyně má, krásná má, a poď.

¹⁴Mu tuvike kaljulõhedes, kuristiku peidupaigas! Näita mulle oma nägu, luba ma kuulen su häält, sest su hääl on meeldiv ja su nägu on ilus!'

¹⁴Holubičko má, v rozsedlinách skalních, v skrýši příkré, ukaž mi oblíčej svůj, nechať slyším hlas tvůj; nebo hlas tvůj libý jest, a oblíčej tvůj žádostivý.

¹⁵'Võtke meile kinni rebased, väikesed rebased, kes rikuvad viinamägesid, sest meie viinamäed õitsevad!

¹⁵Zlapejte nám lišky, lišky maličké, ješto škodu dělají na vinicích, poněvadž vinice naše kvete.

¹⁶Mu kallim on minu, ja mina kuulun temale, kes lillekeste keskel karja hoiab.

¹⁶Milý můj jest můj, a já jeho, jenž pase mezi lilium.

¹⁷Kuni tuul kuulutab päeva ja varjud põgenevad, tule taas, mu kallim, nagu gasell või noor hirv jäärakulistele mägedele!'

¹⁷Ažby zavítal ten den, a utekli by stínové ti, navratiž se, připodobni se, milý můj, srně neb mladému jelenu na horách Beter.