1
ای خداوند، چشمان من به سوی توست،
به تو که در آسمان فرمانروایی میکنی.
1Kanto de suprenirado. Al Vi mi levas miajn okulojn, Ho Vi, kiu sidas en la cxielo!
2
مانند غلام و کنیزی
که از ارباب خود انتظار دارد،
همچنین ما نیز ای خداوند خدای ما،
از تو انتظار رحمت داریم.
2Jen kiel la okuloj de sklavoj estas direktitaj al la mano de iliaj sinjoroj, Kiel la okuloj de sklavino al la mano de sxia sinjorino, Tiel niaj okuloj estas direktitaj al la Eternulo, nia Dio, GXis Li korfavoros nin.
3
خداوندا، بر ما رحم کن، بر ما رحم کن،
به ما بسیار اهانت شده است.
از دست ثروتمندان ظالم و متکبّر،
جان ما به لب رسیده است.
3Korfavoru nin, ho Eternulo, korfavoru nin; CXar ni suferis suficxe da malestimo.
4
از دست ثروتمندان ظالم و متکبّر،
جان ما به لب رسیده است.
4Tute plenigxis nia animo De la insultado de arogantuloj, De la malhonorado de fieruloj.