1A stalo sa slovo Hospodinovo k Jonášovi po druhé, povediac:
1Ut li Kâcuaß quiâtinac cuißchic riqßuin laj Jonás ut quixye re:
2Vstaň, idi do Ninive, do toho veľkého mesta, a káž proti nemu kázeň, ktorú ti ja budem hovoriť.
2—Ayu aran saß li nimla tenamit Nínive ut toxajultica chiruheb li tinye âcue.
3Vtedy vstal Jonáš a išiel do mesta Ninive podľa slova Hospodinovho. A Ninive bolo veľké mesto Bohu, na tri dni chôdze.
3Ut laj Jonás cô saß li tenamit Nínive joß quiyeheß re xban li Dios. Li tenamit Nínive kßaxal nim. Oxib cutan naraj xbeninquil xsaß li tenamit aßan.
4A Jonáš započal ísť do mesta, ušiel jeden deň cesty, volal a hovoril: Ešte štyridsať dní, a Ninive bude podvrátené.
4Nak qui-oc laj Jonás saß li tenamit quixtiquib xyebal li cßaßru quiyeheß re xban li Dios. Quixnumsi li jun cutan xbeninquil li tenamit ut yô chixyebal reheb: —Joßcaßin saß caßcßâl cutan li tenamit Nínive tâsachekß ru xban li Dios, chan.
5A mužovia mesta Ninive uverili Bohu, vyhlásili pôst a obliekli smútočné vrecia, všetci od najväčšieho z nich až do najmenšieho z nich.
5Ut eb li cuanqueb saß li tenamit Nínive queßxpâb li râtin li Dios li quixye laj Jonás. Queßxye nak teßxbânu x-ayûn chixjunileb, joß nînk joß cocß. Ut queßxqßue li kßes ru tßicr chirixeb retalil nak raheb saß xchßôl.
6Keď potom došlo slovo ku kráľovi mesta Ninive, povstal so svojho trónu, složil so seba svoje kráľovské rúcho, prikryl sa smútočným vrecom a sadnul do popola.
6Nak quicuulac resil riqßuin li rey li tâcßulmânk saß li tenamit Nínive, li rey quicuacli saß lix cßojaribâl. Quirisi li châbil akß chirix ut quixqßue li tßicr kßes ru chirix ut quixchunub rib saß cha.
7A dal vyhlásiť a povedať v Ninive, z usúdenia kráľovho a jeho veľmožov, povediac: Nech neokúsia ničoho ani človek ani hovädo; vôl ani dobytča nech sa nepasú ani nech nepijú vody.
7Chirix aßan li rey, rochbeneb li nequeßcßanjelac chiru, queßxqßue jun li chakßrab. Li chakßrab li queßxqßue, aßan nak li cristian incßaß teßcuaßak chi moco teßucßak. Chi moco li quetômk teßqßuehekß xcua rucßa, chi moco li bôyx, chi moco li carner.
8Ale nech sa prikryjú smútočným vrecom, človek i hovädo, a nech volajú k Bohu z celej svojej sily a nech sa odvrátia každý od svojej zlej cesty a od násilia, ktoré je v ich rukách.
8Cheßxqßuehak ban li kßes ru tßicr chirixeb chixjunileb li cuanqueb Nínive, joßqueb ajcuiß li xul. Ut cau cheßxyâbâk li Dios. Xjalakeb xcßaßux ut xcanabakeb xbânunquil li yibru naßleb li yôqueb chixbânunquil.
9Kto vie, či sa neobráti Bôh a nebude ľutovať a či sa neodvráti od pále svojho hnevu, aby sme nezahynuli?!
9Cui takabânu aßin, mâre anchal tixjal xcßaßux li Dios saß kabên. Mâre tânumekß xjoskßil ut incßaß chic tixsach ku, chanqueb.Li Dios quiril nak queßxjal xcßaßuxeb ut queßxcanab xbânunquil li mâusilal li queßxbânu. Joßcan nak li Dios quixjal xcßaßux ut incßaß quixqßue li raylal saß xbêneb li quixcßoxla xbânunquil reheb.
10A Bôh videl ich skutky, že sa odvrátili od svojej zlej cesty, a tak sa Bôh zľutoval nad tým zlým, o ktorom hovoril, že im ho učiní, a neučinil.
10Li Dios quiril nak queßxjal xcßaßuxeb ut queßxcanab xbânunquil li mâusilal li queßxbânu. Joßcan nak li Dios quixjal xcßaßux ut incßaß quixqßue li raylal saß xbêneb li quixcßoxla xbânunquil reheb.