1Y AL tercer día hiciéronse unas bodas en Caná de Galilea; y estaba allí la madre de Jesús.
1ДАР рӯзи сеюм дар Қонои Ҷалил тӯи арӯсӣ буд, ва модари Исо дар он ҷо буд.
2Y fué también llamado Jesús y sus discípulos á las bodas.
2Исо ва шогирдонашро низ ба тӯй даъват карда буданд.
3Y faltando el vino, la madre de Jesús le dijo: Vino no tienen.
3Чун шароб камӣ кард, модари Исо ба Ӯ гуфт: «Шароб надоранд».
4Y dícele Jesús: ¿Qué tengo yo contigo, mujer? aun no ha venido mi hora.
4Исо ба вай гуфт: «Туро бо Ман чй кор аст, эй зан? Соати Ман ҳанӯз нарасидааст».
5Su madre dice á los que servían: Haced todo lo que os dijere.
5Модараш ба хизматгорон гуфт: «Ҳар чи Ӯ ба шумо гӯяд, ба ҷо оваред».
6Y estaban allí seis tinajuelas de piedra para agua, conforme á la purificación de los Judíos, que cabían en cada una dos ó tres cántaros.
6Дар он ҷо, мувофиқи оини татҳири яҳудиён, шаш кӯзаи сангин истода буд, ки гунҷоиши ҳар яке ду ё се бат буд.
7Díceles Jesús: Henchid estas tinajuelas de agua. E hinchiéronlas hasta arriba.
7Исо ба онҳо гуфт: «Зарфҳоро аз об пур кунед». Ва онҳоро лабрез карданд.
8Y díceles: Sacad ahora, y presentad al maestresala. Y presentáron le.
8Ва гуфт: «Акнун кашида, ба сардори базм баред». Ва онхо бурданд.
9Y como el maestresala gustó el agua hecha vino, que no sabía de dónde era (mas lo sabían los sirvientes que habían sacado el agua), el maestresala llama al esposo,
9Чун сардор оби ба шароб мубаддалшударо чашид ва надонист, ки аз куҷост, зеро факат хиэматгороне ки обро кашида буданд, медонистанд, ва сардор домодро хонда,
10Y dícele: Todo hombre pone primero el buen vino, y cuando están satisfechos, entonces lo que es peor; mas tú has guardado el buen vino hasta ahora.
10Ба вай гуфт: «Ҳар кас аввал шароби хубро медиҳад, ва чун маст шуданд, бадашро меоварад, лекин ту шароби хубро то ҳол нигоҳ доштаӣ».
11Este principio de señales hizo Jesús en Caná de Galilea, y manifestó su gloria; y sus discípulos creyeron en él.
11Ин ибтидои мӯъҷизоте буд, ки Исо дар Қонои Ҷалил нишон дода, ҷалоли Худро зоҳир кард, ва шогирдонаш ба Ӯ имон оварданд.
12Después de esto descendió á Capernaun, él, y su madre, y hermanos, y discípulos; y estuvieron allí no muchos días.
12Пасаз он Ӯ бо модараш, бародаронаш ва шогирдонаш ба Кафарнаҳум омад, ва дар он ҷо айёми каме монданд.
13Y estaba cerca la Pascua de los Judíos; y subió Jesús á Jerusalem.
13Ва чун иди фисҳи яҳудиён наздик буд, Исо ба Ерусалим рафт.
14Y halló en el templo á los que vendían bueyes, y ovejas, y palomas, y á los cambiadores sentados.
14Ва дид, ки дар маъбад фурӯщандагони гову гӯсфанду кабӯтар ва саррофон нишастаанд.
15Y hecho un azote de cuerdas, echólos á todos del templo, y las ovejas, y los bueyes; y derramó los dineros de los cambiadores, y trastornó las mesas;
15Ва тозиёнае аз арғамчин сохта, ҳамаро бо гову гӯсфандон аз маъбад пеш кард, ва тангаҳои саррофонро пошида, мизҳошонро чаппа кард;
16Y á los que vendían las palomas, dijo: Quitad de aquí esto, y no hagáis la casa de mi Padre casa de mercado.
16Ва ба кафтарфурӯшон гуфт: «Инҳоро аз ин ҷо гирифта баред ва хонаи Падари Маро хонаи савдогарй насозед».
17Entonces se acordaron sus discípulos que está escrito: El celo de tu casa me comió.
17Ва шогирдони Ӯ ба хотир оварданд, ки навишта шудааст: «Рашки хонаи Ту Маро хӯрдааст».
18Y los Judíos respondieron, y dijéronle: ¿Qué señal nos muestras de que haces esto?
18Он гоҳ яҳудиён ба Ӯ рӯ оварда, гуфтанд: «Ба мо чй аломате нишон медиҳӣ, ки ин корҳоро мекунй?»
19Respondió Jesús, y díjoles: Destruid este templo, y en tres días lo levantaré.
19Исо дар ҷавоби онҳо гуфт: <гИн маъбадро вайрон кунед, ва дар се рӯз Ман онро барпо хоҳам кард».
20Dijeron luego los Judíos: En cuarenta y seis años fue este templo edificado, ¿y tú en tres días lo levantarás?
20Яҳудиён гуфтанд: «Ин маъбадро дар зарфи чилу шаш сол бино кардаачд, ва Ту онро дар се рӯэ барпо мекунй?»
21Mas él hablaba del templo de su cuerpo.
21Лекин Ӯ дар бораи маъбади Бадани Худ сухан мегуфт.
22Por tanto, cuando resucitó de los muertos, sus discípulos se acordaron que había dicho esto; y creyeron á la Escritura, y á la palabra que Jesús había dicho.
22Вакте ки Ӯ аз мурдагон эҳьё шуд, шогирдонаш ба хотир оварданд, ки Ӯ инро ба онҳо гуфта буд, ва ба Навиштаҳо ва ба сухане ки Исо гуфта буд, имон оварданд.
23Y estando en Jerusalem en la Pascua, en el día de la fiesta, muchos creyeron en su nombre, viendo las señales que hacía.
23Ва ҳангоме ки дар иди фисҳ дар Ерусалим буд, бисьёр касон мӯъҷизотеро, ки Ӯ нишон медод, дида, ба исми Ӯ имон оварданд.
24Mas el mismo Jesús no se confiaba á sí mismo de ellos, porque él conocía á todos,
24Лекин Исо ба онҳо эътимод накард, зеро ки ҳамаро мешиноҳт,
25Y no tenía necesidad que alguien le diese testimonio del hombre; porque él sabía lo que había en el hombre.
25Ва эҳтиёҷ надошт, ки касе дар бораи инсон шаҳодат диҳад, зеро ки он чи дар инсон аст, Худ медонист.