1Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.
1Očima svojim sve to ja vidjeh, ušima svojim čuh i razumjeh.
2Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.
2Sve što vi znate znadem to i ja, ni u čemu od vas gori nisam.
3Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.
3Zato, zborit' moram sa Svesilnim, pred Bogom svoj razlog izložiti.
4Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.
4Jer, kovači laži vi ste pravi, i svi ste vi zaludni liječnici!
5Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.
5Kada biste bar znali šutjeti, mudrost biste svoju pokazali!
6Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.
6Dokaze mi ipak poslušajte, razlog mojih usana počujte.
7Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?
7Zar zbog Boga govorite laži, zar zbog njega riječi te prijevarne?
8Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?
8Zar biste pristrano branit' htjeli Boga, zar biste mu htjeli biti odvjetnici?
9Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?
9Zar bi dobro bilo da vas on ispita? Zar biste ga obmanuli k'o čovjeka?
10V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.
10Kaznom preteškom on bi vas pokarao poradi potajne vaše pristranosti.
11Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?
11Zar vas veličanstvo njegovo ne plaši i zar vas od njega užas ne spopada?
12Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.
12Razlozi su vam od pepela izreke, obrana je vaša obrana od blata.
13Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.
13Umuknite sada! Dajte da govorim, pa neka me poslije snađe što mu drago.
14Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?
14Zar da meso svoje sam kidam zubima? Da svojom rukom život upropašćujem?
15By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.
15On me ubit' može: nade druge nemam već da pred njim svoje držanje opravdam.
16Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.
16I to je već zalog mojega spasenja, jer bezbožnik preda nj ne može stupiti.
17Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.
17Pažljivo mi riječi poslušajte, nek' vam prodre u uši besjeda.
18Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.
18Gle: ja sam pripremio parnicu, jer u svoje sam pravo uvjeren.
19Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?
19Tko se sa mnom hoće parničiti? - Umuknut ću potom te izdahnut'.
20Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:
20Dvije mi molbe samo ne uskrati da se od tvog lica ne sakrivam:
21Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.
21digni s mene tešku svoju ruku i užasom svojim ne straši me.
22Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.
22Tada me pitaj, a ja ću odgovarat'; ili ja da pitam, ti da odgovaraš.
23Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.
23Koliko počinih prijestupa i grijeha? Prekršaj mi moj pokaži i krivicu.
24Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?
24Zašto lice svoje kriješ sad od mene, zašto u meni vidiš neprijatelja?
25Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?
25Zašto strahom mučiš list vjetrom progonjen, zašto se na suhu obaraš slamčicu?
26Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,
26O ti, koji mi gorke pišeš presude i teretiš mene grijesima mladosti,
27A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;
27koji si mi noge u klade sapeo i koji bdiš nad svakim mojim korakom i tragove stopa mojih ispituješ!
28Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.
28Život mi se k'o trulo drvo raspada, k'o haljina što je moljci izjedaju!