1Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
1Elifaz Temanac progovori tad i reče:
2Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své,
2"Zar šupljom naukom odgovara mudrac i vjetrom istočnim trbuh napuhuje?
3Hádaje se slovy neprospěšnými, aneb řečmi neužitečnými?
3Zar on sebe brani riječima ispraznim, besjedama koje ničem ne koriste?
4Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ.
4Još više ti činiš: ništiš strah od Boga, pred njegovim licem pribranost ukidaš.
5Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých.
5Tvoje riječi krivicu tvoju odaju, poslužio si se jezikom lukavih,
6Potupují tě ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svědčí proti tobě.
6vlastita te usta osuđuju, ne ja, protiv tebe same ti usne svjedoče.
7Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován?
7Zar si prvi čovjek koji se rodio? Zar si na svijet prije bregova došao?
8Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost?
8Zar si tajne Božje ti prisluškivao i mudrost čitavu za se prisvojio?
9Co víš, čehož bychom nevěděli? Čemu rozumíš, aby toho při nás nebylo?
9Što ti znadeš, a da i mi ne znamo, što ti razumiješ, a da to ne shvaćamo?
10I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj.
10Ima među nama i sijedih i starih kojima je više ljeta no tvom ocu.
11Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě?
11Zar su ti utjehe Božje premalene i blage riječi upućene tebi?
12Tak-liž tě jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oči tvé,
12Što te srce tvoje tako slijepo goni i što tako divlje prevrćeš očima
13Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči?
13kad proti Bogu jarost svoju okrećeš, a iz usta takve riječi ti izlaze!
14Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy?
14Što je čovjek da bi čist mogao biti? Zar je itko rođen od žene pravedan?
15An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho,
15Gle, ni u svece se On ne pouzdava, oku njegovu ni nebesa čista nisu,
16Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu.
16a kamoli to biće gadno i buntovno, čovjek što k'o vodu pije opačinu!
17Já oznámím tobě, poslyš mne; to zajisté, což jsem viděl, vypravovati budu,
17Mene sad poslušaj, poučit' te hoću, što god sam vidjeh, ispričat' ti želim,
18Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých.
18i ono što naučavahu mudraci ne tajeć' što su primili od pređa
19Jimž samým dána byla země, aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich.
19kojima je zemlja ova bila dana kamo tuđin nije nikada stupio.
20Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem.
20Zlikovac se muči cijelog svoga vijeka, nasilniku već su ljeta odbrojena.
21Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj.
21Krik strave svagda mu u ušima ječi, dok miruje, na njeg baca se razbojnik.
22Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče.
22Ne nada se da će izbjeći tminama i znade dobro da je maču namijenjen,
23Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností.
23strvinaru da je kao plijen obećan. On znade da mu se dan propasti bliži.
24Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným.
24Nemir i tjeskoba na njeg navaljuju, k'o kralj spreman na boj na nj se obaraju.
25Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se.
25On je protiv Boga podizao ruku, usuđivao se prkosit' Svesilnom
26Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých.
26Ohola je čela na njega srljao, iza štita debela dobro zaklonjen.
27Nebo přiodíl tvář svou tukem svým, tak že se mu nadělalo faldů na slabinách.
27Lice mu bijaše obloženo salom a bokovi pretilinom otežali.
28A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla.
28Razrušene je zaposjeo gradove i kućišta nastanio napuštena. Srušit će se ono što za sebe sazda;
29Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových.
29cvasti mu neće, već rasuti se blago, sjena mu se neće po zemlji širiti.
30Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých.
30On se tami više izmaknuti neće, opržit će oganj njegove mladice, u dahu plamenih usta nestat će ga.
31Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho.
31U taštinu svoju neka se ne uzda, jer će mu ispraznost biti svom nagradom.
32Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati.
32Prije vremena će svenut' mu mladice, grane mu se nikad neće zazelenjet'.
33Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva.
33Kao loza, grozd će stresat' svoj nezreo, poput masline pobacit će cvatove.
34Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary.
34Da, bezbožničko je jalovo koljeno, i vatra proždire šator podmitljivca.
35Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest.
35Koji zlom zanesu, rađaju nesreću i prijevaru nose u utrobi svojoj."