¹A odpovídaje Job, řekl:

¹Job progovori i reče:

²Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.

²"Koliko se takvih naslušah besjeda, kako ste mi svi vi mučni tješioci!

³Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?

³Ima li kraja tim riječima ispraznim? Što te goni da mi tako odgovaraš?

⁴Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?

⁴I ja bih mogao k'o vi govoriti da vam je duša na mjestu duše moje; i ja bih vas mog'o zasuti riječima i nad sudbom vašom tako kimat' glavom;

⁵Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.

⁵i ja bih mogao ustima vas hrabrit', i ne bih žalio trud svojih usana.

⁶Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.

⁶Al' ako govorim, patnja se ne blaži, ako li zašutim, zar će me minuti?

⁷Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.

⁷Zlopakost me sada shrvala posvema, čitava se rulja oborila na me.

⁸A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.

⁸Ustao je proti meni da svjedoči i u lice mi se baca klevetama.

⁹Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.

⁹Jarošću me svojom razdire i goni, škrgućuć' zubima obara se na me. Moji protivnici sijeku me očima,

¹⁰Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.

¹⁰prijeteći, na mene usta razvaljuju, po obrazima me sramotno ćuškaju, u čoporu svi tad navaljuju na me.

¹¹Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.

¹¹Da, zloćudnicima Bog me predao, u ruke opakih on me izručio.

¹²Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.

¹²Mirno življah dok On ne zadrma mnome, za šiju me ščepa da bi me slomio.

¹³Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.

¹³Uze me za biljeg i strijelama osu, nemilosrdno mi bubrege probode i mojom žuči zemlju žednu natopi.

¹⁴Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.

¹⁴Na tijelu mi ranu do rane otvara, kao bijesan ratnik nasrće na mene.

¹⁵Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.

¹⁵Tijelo sam golo u kostrijet zašio, zario sam čelo svoje u prašinu.

¹⁶Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.

¹⁶Zapalilo mi se sve lice od suza, sjena tamna preko vjeđa mi je pala.

¹⁷Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.

¹⁷A nema nasilja na rukama mojim, molitva je moja bila uvijek čista.

¹⁸Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.

¹⁸O zemljo, krvi moje nemoj sakriti i kriku mom ne daj nigdje da počine.

¹⁹Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.

¹⁹Odsad na nebu imam ja svjedoka, u visini gore moj stoji branitelj.

²⁰Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.

²⁰Moja vika moj je odvjetnik kod Boga dok se ispred njega suze moje liju:

²¹Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.

²¹o, da me obrani u parbi mojoj s Bogom ko što smrtnik brani svojega bližnjega.

²²Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.

²²No životu mom su odbrojena ljeta, na put bez povratka meni je krenuti.