¹Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.

¹Daha mi nestaje, gasnu moji dani i za mene već se skupljaju grobari.

²Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.

²Rugači su evo mene dohvatili, od uvreda oka sklopiti ne mogu.

³Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.

³Stoga me zaštiti i budi mi jamcem kad mi nitko u dlan neće da udari.

⁴Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.

⁴Jer, srca si njina lišio razuma i dopustiti im nećeš da opstanu.

⁵Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.

⁵K'o taj što imanje dijeli drugovima, a djeci njegovoj dotle oči gasnu,

⁶Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,

⁶narodima svim sam na ruglo postao, onaj kom u lice svatko pljunut' može.

⁷Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.

⁷Od tuge vid mi se muti u očima, poput sjene moji udovi postaju.

⁸Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.

⁸Začudit će se zbog toga pravednici, na bezbožnika će planuti čestiti;

⁹Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.

⁹neporočni će na svom ustrajat' putu, čovjek čistih ruku ojačat će još više.

¹⁰Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.

¹⁰Hajde, svi vi, nećete li opet počet', tÓa među vama ja mudra ne nalazim!

¹¹Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.

¹¹Minuli su dani, propale zamisli, želje srca moga izjalovile se.

¹²Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.

¹²'U noći najcrnjoj, dan se približava; blizu je već svjetlo što tminu izgoni.'

¹³Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své.

¹³A meni je nada otići u Šeol i prostrijeti sebi ležaj u mrklini.

¹⁴Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.

¹⁴Dovikujem grobu: 'Oče moj rođeni!' a crve pozdravljam: 'Mati moja, sestro!'

¹⁵Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?

¹⁵Ali gdje za mene ima jošte nade? Sreću moju tko će ikada vidjeti?

¹⁶Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati.

¹⁶Hoće li u Šeol ona sa mnom sići da u prahu zajedno otpočinemo?"