¹Potom dále Job vedl řeč svou a řekl:

¹Job nastavi svoju besjedu i reče:

²Živť jest Bůh silný, kterýž zavrhl při mou, a Všemohoucí, kterýž hořkostí naplnil duši mou,

²"Živoga mi Boga što mi pravdu krati i Svesilnog koji dušu mi zagorča:

³Že nikoli, dokudž duše má ve mně bude a duch Boží v chřípích mých,

³sve dok duha moga bude još u meni, dok mi dah Božji u nosnicama bude,

⁴Nebudou mluviti rtové moji nepravosti, a jazyk můj vynášeti lsti.

⁴usne moje neće izustiti zloću niti će laž kakva doći na moj jezik.

⁵Odstup ode mne, abych vás za spravedlivé vysvědčil; dokudž dýchati budu, neodložím upřímosti své od sebe.

⁵Daleko od mene da vam dadem pravo, nedužnost svoju do zadnjeg daha branim.

⁶Spravedlnosti své držím se, aniž se jí pustím; nezahanbíť mne srdce mé nikdy.

⁶Pravde svoje ja se držim, ne puštam je; zbog mojih me dana srce korit' neće.

⁷Bude jako bezbožník nepřítel můj, a povstávající proti mně jako nešlechetník.

⁷Neka mi dušmana kob opakog snađe, a mog protivnika udes bezbožnikov!

⁸Nebo jaká jest naděje pokrytce, by pak lakoměl, když Bůh vytrhne duši jeho?

⁸Čemu se nadati može kad vapije i kada uzdiže k Bogu dušu svoju?

⁹Zdaliž volání jeho vyslyší Bůh silný, když na něj přijde ssoužení?

⁹Hoće li čuti Bog njegove krikove kada se na njega obori nevolja?

¹⁰Zdaliž v Všemohoucím kochati se bude? Bude-liž vzývati Boha každého času?

¹⁰Zar će se radovat' on u Svesilnome, zar će Boga svakog časa zazivati?

¹¹Ale já učím vás, v kázni Boha silného jsa, a jak se mám k Všemohoucímu, netajím.

¹¹Ali Božju ruku ja ću vam pokazat' i neću vam sakrit namjere Svesilnog.

¹²Aj, vy všickni to vidíte, pročež vždy tedy takovou marnost vynášíte?

¹²Eto, sve ste sami mogli to vidjeti, što se onda u ispraznosti gubite?"

¹³Ten má podíl člověk bezbožný u Boha silného, a to dědictví ukrutníci od Všemohoucího přijímají:

¹³"Ovu sudbu Bog dosuđuje opakom, ovo baštini silnik od Svemogućeg.

¹⁴Rozmnoží-li se synové jeho, rozmnoží se pod meč, a rodina jeho nenasytí se chlebem.

¹⁴Ima li sinova mnogo, mač ih čeka, a porod mu neće imat' dosta kruha.

¹⁵Pozůstalí po něm v smrti pohřbeni budou, a vdovy jeho nebudou ho plakati.

¹⁵Smrt će sahranit' preživjele njegove i udovice ih oplakivat neće.

¹⁶Nashromáždí-li jako prachu stříbra, a jako bláta najedná-li šatů:

¹⁶Ako i srebra k'o praha nagomila, ako i nakupi haljina k'o blata,

¹⁷Co najedná, to spravedlivý obleče, a stříbro nevinný rozdělí.

¹⁷nek' ih skuplja, odjenut će ih pravednik, ljudi će nedužni podijeliti srebro.

¹⁸Vystaví-li jako Arktura dům svůj, bude však jako bouda, kterouž udělal strážný.

¹⁸Od paučine je kuću sagradio, kolibicu kakvu sebi diže čuvar:

¹⁹Bohatý když umře, nebude pochován; pohledí někdo, anť ho není.

¹⁹bogat je legao, al' po posljednji put; kad oči otvori, ničeg više nema.

²⁰Postihnou jej hrůzy jako vody, v noci kradmo zachvátí ho vicher.

²⁰Usred bijela dana strava ga spopada, noću ga oluja zgrabi i odnese.

²¹Pochytí jej východní vítr, a odejde, nebo vichřicí uchvátí jej z místa jeho.

²¹Istočni ga vjetar digne i odvuče, daleko ga baca od njegova mjesta.

²²Takové věci na něj dopustí Bůh bez lítosti, ačkoli před rukou jeho prudce utíkati bude.

²²Bez milosti njime vitla on posvuda, dok mu ovaj kuša umaći iz ruke.

²³Tleskne nad ním každý rukama svýma, a ckáti bude z místa svého.

²³Rukama plješću nad njegovom propašću i zvižde na njega kamo god došao.