¹Máť zajisté stříbro prameny své, a zlato místo k přehánění.

¹"Da, srebro ima svoja nalazišta, a zlato mjesta gdje se pročišćava.

²Železo z země vzato bývá, a kámen rozpuštěný dává měď.

²Ruda željezna iz zemlje se vadi, a iz rudače rastaljene bakar.

³Cíl ukládá temnostem, a všelikou dokonalost člověk vystihá, kámen mrákoty a stínu smrti.

³Ljudi tami postavljaju granice i kopaju do najvećih dubina za kamenom u mraku zakopanim.

⁴Protrhuje se řeka na obyvatele, tak že ji nemůže žádný přebřesti, a svozována bývá uměním smrtelného člověka, i odchází.

⁴Čeljad iz tuđine rovove dube do kojih ljudska ne dopire noga, visi njišuć' se, daleko od ljudi.

⁵Z země vychází chléb, ačkoli pod ní jest něco rozdílného, podobného k ohni.

⁵Krilo zemlje iz kojeg kruh nam niče kao od vatre sve je razrovano.

⁶V některé zemi jest kamení zafirové a prach zlatý,

⁶Stijene njene safira su skrovišta, prašina zlatna krije se u njima.

⁷K čemuž stezky nezná žádný pták, aniž ji spatřilo oko luňáka,

⁷Tih putova ne znaju grabljivice, jastrebovo ih oko ne opaža.

⁸Kteréž nešlapala mladá zvěř, aniž šel po ní lev.

⁸Zvijeri divlje njima nisu kročile niti je kada lav njima prošao.

⁹K škřemeni vztahuje ruku svou, a z kořene převrací hory.

⁹Ali na kamen diže čovjek ruku te iz korijena prevraća planine.

¹⁰Z skálí vyvodí potůčky, a všecko, což jest drahého, spatřuje oko jeho.

¹⁰U kamenu prokopava prolaze, oko mu sve dragocjeno opaža.

¹¹Vylévati se řekám zbraňuje, a tak cožkoli skrytého jest, na světlo vynáší.

¹¹Žilama vode on tok zaustavlja; stvari skrivene nosi na vidjelo.

¹²Ale moudrost kde nalezena bývá? A kde jest místo rozumnosti?

¹²Ali otkuda nam Mudrost dolazi? Na kojemu mjestu Razum prebiva?

¹³Neví smrtelný člověk ceny její, aniž bývá nalezena v zemi živých.

¹³Čovjek njezina ne poznaje puta, u zemlji živih nisu je otkrili.

¹⁴Propast praví: Není ve mně, moře také dí: Není u mne.

¹⁴Bezdan govori: 'U meni je nema!' a more: 'Ne nalazi se kod mene!'

¹⁵Nedává se zlata čistého za ni, aniž odváženo bývá stříbro za směnu její.

¹⁵Zlatom se čistim kupiti ne može, ni cijenu njenu srebrom odmjeriti;

¹⁶Nemůže býti ceněna za zlato z Ofir, ani za onychin drahý a zafir.

¹⁶ne mjeri se ona zlatom ofirskim, ni oniksom skupim pa ni safirom.

¹⁷Nevrovná se jí zlato ani drahý kámen, aniž směněna býti může za nádobu z ryzího zlata.

¹⁷Sa zlatom, staklom ne poređuje se, nit' se daje za sud od suha zlata.

¹⁸Korálů pak a perel se nepřipomíná; nebo nabytí moudrosti dražší jest nad klénoty.

¹⁸Čemu spominjat' prozirac, koralje, bolje je steći Mudrost no biserje.

¹⁹Není jí rovný v ceně smaragd z Mouřenínské země, aniž za čisté zlato může ceněna býti.

¹⁹Što je prema njoj topaz etiopski? Ni čistim zlatom ne procjenjuje se.

²⁰Odkudž tedy moudrost přichází? A kde jest místo rozumnosti?

²⁰Ali otkuda nam Mudrost dolazi? Na kojemu mjestu Razum prebiva?

²¹Poněvadž skryta jest před očima všelikého živého, i před nebeským ptactvem ukryta jest.

²¹Sakrivena je očima svih živih; ona izmiče pticama nebeskim.

²²Zahynutí i smrt praví: Ušima svýma slyšely jsme pověst o ní.

²²Propast paklena i Smrt izjavljuju: 'Za slavu njenu mi smo samo čuli.'

²³Sám Bůh rozumí cestě její, a on ví místo její.

²³Jedino je Bog put njen proniknuo, on jedini znade gdje se nalazi.

²⁴Nebo on končiny země spatřuje, a všecko, což jest pod nebem, vidí,

²⁴Jer pogledom granice zemlje hvata i opaža sve pod svodom nebeskim.

²⁵Tak že větru váhu dává, a vody v míru odvažuje.

²⁵Kad htjede vjetru odredit težinu i mjerilom svu vodu izmjeriti,

²⁶On též vyměřuje dešti právo, i cestu blýskání hromů.

²⁶kad je zakone daždu nametnuo i oblacima gromovnim putove,

²⁷Hned tehdáž viděl ji, a rozhlásil ji,připravil ji, a vystihl ji.

²⁷tad ju je vidio te izmjerio, učvrstio i do dna ispitao.

²⁸Člověku pak řekl: Aj, bázeň Páně jest moudrost, a odstoupiti od zlého rozumnost.

²⁸A potom je rekao čovjeku: Strah Gospodnji - eto što je mudrost; 'Zla se kloni' - to ti je razumnost."