¹Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:

¹Job nastavi svoju besjedu i reče:

²Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,

²"O, da mi je prošle proživjet' mjesece, dane one kad je Bog nada mnom bdio,

³Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,

³kad mi je nad glavom njegov sjao žižak a kroz mrak me svjetlo njegovo vodilo,

⁴Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,

⁴kao u dane mojih zrelih jeseni kad s mojim stanom Bog prijateljevaše,

⁵Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,

⁵kada uz mene još bijaše Svesilni i moji me okruživahu dječaci,

⁶Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,

⁶kada mi se noge u mlijeku kupahu, a potokom ulja ključaše mi kamen!

⁷Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.

⁷Kada sam na vrata gradska izlazio i svoju stolicu postavljao na trg,

⁸Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.

⁸vidjevši me, sklanjali bi se mladići, starci bi ustavši stojeći ostali.

⁹Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.

⁹Razgovor bi prekidali uglednici i usta bi svoja rukom zatvarali.

¹⁰Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.

¹⁰Glavarima glas bi sasvim utihnuo, za nepce bi im se zalijepio jezik.

¹¹Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,

¹¹Tko god me slušao, blaženim me zvao, hvalilo me oko kad bi me vidjelo.

¹²Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.

¹²Jer, izbavljah bijednog kada je kukao i sirotu ostavljenu bez pomoći.

¹³Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.

¹³Na meni bješe blagoslov izgubljenih, srcu udovice ja veselje vraćah.

¹⁴V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.

¹⁴Pravdom se ja kao haljinom odjenuh, nepristranost bje mi plaštem i povezom.

¹⁵Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.

¹⁵Bjeh oči slijepcu i bjeh noge bogalju,

¹⁶Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.

¹⁶otac ubogima, zastupnik strancima.

¹⁷A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.

¹⁷Kršio sam zube čovjeku opaku, plijen sam čupao iz njegovih čeljusti.

¹⁸A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.

¹⁸Govorah: 'U svom ću izdahnuti gnijezdu, k'o palma, bezbrojne proživjevši dane.'

¹⁹Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.

¹⁹Korijenje se moje sve do vode pruža, na granama mojim odmara se rosa.

²⁰Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.

²⁰Pomlađivat će se svagda slava moja i luk će mi se obnavljati u ruci.'

²¹Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.

²¹Slušali su željno što ću im kazati i šutjeli da od mene savjet čuju.

²²Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.

²²Na riječi mi ne bi ništa dometali i besjede su mi daždile po njima.

²³Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.

²³Za mnom žudjeli su oni k'o za kišom, otvarali usta k'o za pljuskom ljetnim.

²⁴Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.

²⁴Osmijeh moj bijaše njima ohrabrenje; pazili su na vedrinu moga lica.

²⁵Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.

²⁵Njima ja sam izabirao putove, kao poglavar ja sam ih predvodio, kao kralj među svojim kad je četama kao onaj koji tješi ojađene.