¹Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.

¹"A sada, gle, podruguju se mnome ljudi po ljetima mlađi od mene kojih oce ne bih bio metnuo ni s ovčarskim psima stada svojega.

²Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.

²Ta što će mi jakost ruku njihovih kad im muževna ponestane snaga ispijena glađu i oskudicom.

³Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.

³Glodali su u pustinji korijenje i čestar opustjelih ruševina.

⁴Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.

⁴Lobodu su i s grmlja lišće brali, kao kruh jeli korijenje žukino.

⁵Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,

⁵Od društva ljudskog oni su prognani, za njima viču k'o za lopovima.

⁶Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.

⁶Živjeli su po strašnim jarugama, po spiljama i u raspuklinama.

⁷V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,

⁷Urlik im se iz šikarja dizao; po trnjacima ležahu stisnuti.

⁸Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.

⁸Sinovi bezvrijednih, soj bezimenih, bičevima su iz zemlje prognani.

⁹Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.

⁹Rugalicom sam postao takvima i njima sada služim kao priča!

¹⁰V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.

¹⁰Gnušaju me se i bježe od mene, ne ustežu se pljunut' mi u lice.

¹¹Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.

¹¹I jer On luk mi slomi i satrije me, iz usta svojih izbaciše uzdu.

¹²Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.

¹²S desne moje strane rulja ustaje, noge moje u bijeg oni tjeraju, put propasti prema meni nasiplju.

¹³Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.

¹³Stazu mi ruše da bi me satrli, napadaju i ne brani im nitko,

¹⁴Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.

¹⁴prolomom oni širokim naviru i kotrljaju se poput oluje.

¹⁵Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.

¹⁵Strahote sve se okreću na mene, mojeg ugleda kao vjetra nesta, poput oblaka iščeznu spasenje.

¹⁶A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,

¹⁶Duša se moja rasipa u meni, dani nevolje na me se srušili.

¹⁷Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.

¹⁷Noću probada bolest kosti moje, ne počivaju boli što me glođu.

¹⁸Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.

¹⁸Muka mi je i halju nagrdila i stegla me k'o ovratnik odjeće.

¹⁹Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.

¹⁹U blato me je oborila dolje, gle, postao sam k'o prah i pepeo.

²⁰Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.

²⁰K Tebi vičem, al' Ti ne odgovaraš; pred Tobom stojim, al' Ti i ne mariš.

²¹Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.

²¹Prema meni postao si okrutan; rukom preteškom na me se obaraš.

²²Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.

²²U vihor me dižeš, nosiš me njime, u vrtlogu me olujnom kovitlaš.

²³Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.

²³Da, znadem da si me smrti predao, saborištu zajedničkom svih živih.

²⁴Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.

²⁴Al' ne pruža li ruku utopljenik, ne viče li kad padne u nevolju?

²⁵Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.

²⁵Ne zaplakah li nad nevoljnicima, ne sažalje mi duša siromaha?

²⁶Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.

²⁶Sreći se nadah, a dođe nesreća; svjetlost čekah, a gle, zavi me tama.

²⁷Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.

²⁷Utroba vri u meni bez prestanka, svaki dan nove patnje mi donosi.

²⁸Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.

²⁸Smrknut idem, al' nitko me ne tješi; ustajem u zboru - da bih kriknuo.

²⁹Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.

²⁹Sa šakalima sam se zbratimio i nojevima postao sam drugom.

³⁰Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.

³⁰Na meni sva je koža pocrnjela, i kosti mi je sažgala ognjica.

³¹A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.

³¹Tužaljka mi je ugodila harfu, svirala mi glas narikača ima.