¹Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?

¹Sa svojim očima savez sam sklopio da pogledat neću nijednu djevicu.

²Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?

²A što mi je Bog odozgo dosudio, kakva mi je baština od Svesilnoga?

³Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?

³TÓa nije li nesreća za opakoga, a nevolja za one koji zlo čine?

⁴Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?

⁴Ne proniče li on sve moje putove, ne prebraja li on sve moje korake?

⁵Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:

⁵Zar sam ikad u društvu laži hodio, zar mi je noga k prijevari hitjela?

⁶Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.

⁶Nek' me na ispravnoj mjeri Bog izmjeri pa će uvidjeti neporočnost moju!

⁷Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:

⁷Ako mi je korak s puta kad zašao, ako mi se srce za okom povelo, ako mi je ljaga ruke okaljala,

⁸Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.

⁸neka drugi jede što sam posijao, neka sve moje iskorijene izdanke!

⁹Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:

⁹Ako mi zavede srce žena neka, ako za vratima svog bližnjeg kad vrebah,

¹⁰Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.

¹⁰neka moja žena drugom mlin okreće, neka s drugim svoju podijeli postelju!

¹¹Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.

¹¹Djelo bestidno time bih počinio, zločin kojem pravda treba da presudi,

¹²Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.

¹²užego vatru što žeže do Propasti i što bi svu moju sažgala ljetinu.

¹³Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?

¹³Ako kada prezreh pravo sluge svoga il' služavke, sa mnom kad su se parbili,

¹⁴Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?

¹⁴što ću učiniti kada Bog ustane? Što ću odvratit' kad račun zatraži?

¹⁵Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A nesformoval nás hned v životě jeden a týž?

¹⁵Zar nas oba on ne stvori u utrobi i jednako sazda u krilu majčinu?

¹⁶Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?

¹⁶Ogluših li se na molbe siromaha ili rasplakah oči udovičine?

¹⁷A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?

¹⁷Jesam li kada sam svoj jeo zalogaj a da ga nisam sa sirotom dijelio?

¹⁸Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.

¹⁸TÓa od mladosti k'o otac sam mu bio, vodio sam ga od krila materina!

¹⁹Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?

¹⁹Zar sam beskućnika vidio bez odjeće ili siromaha kog bez pokrivača

²⁰Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?

²⁰a da mu bedra ne blagosloviše mene kad se runom mojih ovaca ogrija?

²¹Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:

²¹Ako sam ruku na nevina podigao znajuć' da mi je na vratima branitelj,

²²Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.

²²nek' se rame moje od pleća odvali i neka mi ruka od lakta otpadne!

²³Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.

²³Jer strahote Božje na mene bi pale, njegovu ne bih odolio veličanstvu.

²⁴Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?

²⁴Zar sam u zlato pouzdanje stavio i rekao zlatu: 'Sigurnosti moja!'

²⁵Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?

²⁵Zar sam se veliku blagu radovao, bogatstvima koja su mi stekle ruke?

²⁶Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,

²⁶Zar se, gledajući sunce kako blista i kako mjesec sjajni nebom putuje,

²⁷Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?

²⁷moje srce dalo potajno zavesti da bih rukom njima poljubac poslao?

²⁸I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.

²⁸Grijeh bi to bio što za sudom vapije, jer Boga višnjega bih se odrekao.

²⁹Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?

²⁹Zar se obradovah nevolji dušmana i likovah kad ga je zlo zadesilo,

³⁰Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.

³⁰ja koji ne dadoh griješiti jeziku, proklinjući ga i želeći da umre?

³¹Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?

³¹Ne govorahu li ljudi mog šatora: 'TÓa koga nije on mesom nasitio'?

³²Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.

³²Nikad nije stranac vani noćivao, putniku sam svoja otvarao vrata.

³³Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?

³³Zar sam grijehe svoje ljudima tajio, zar sam u grudima skrivao krivicu

³⁴A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.

³⁴jer sam se plašio govorkanja mnoštva i strahovao od prezira plemenskog te sam mučao ne prelazeć' svoga praga?

³⁵Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.

³⁵O, kad bi koga bilo da mene sasluša! Posljednju sam svoju riječ ja izrekao: na Svesilnom je sad da mi odgovori! Nek' mi optužnicu napiše protivnik,

³⁶Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.

³⁶i ja ću je nosit' na svome ramenu, čelo ću njome k'o krunom uresit'.

³⁷Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.

³⁷Dat ću mu račun o svojim koracima i poput kneza pred njega ću stupiti."

³⁸Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,

³⁸Ako je na me zemlja moja vikala, ako su s njom brazde njezine plakale;

³⁹Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:

³⁹ako sam plodove jeo ne plativši i ako sam joj ojadio ratare,

⁴⁰Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. [ (Job 31:41) Skonávají se slova Jobova. ]

⁴⁰[40a] neka mjesto žita po njoj niče korov, a mjesto ječma nek' posvud kukolj raste! [40b] Konac riječi Jobovih.