¹A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,

¹Ona tri čovjeka prestadoše Jobu odgovarati, jer je on sebe smatrao nevinim.

²Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.

²Nato se rasrdi Elihu, sin Barakeelov, iz Buza, od plemena Ramova: planu gnjevom na Joba zato što je sebe držao pravednim pred Bogom;

³Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.

³a planu gnjevom i na tri njegova prijatelja jer nisu više našli ništa što bi odgovorili te su tako Boga osudili.

⁴Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.

⁴Dok su oni govorili s Jobom, Elihu je šutio, jer su oni bili stariji od njega.

⁵Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.

⁵Ali kad vidje da ona tri čovjeka nisu više imala odgovora u ustima, planu od srdžbe.

⁶I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.

⁶I progovorivši, Elihu, sin Barakeelov, iz Buza, reče: "Po godinama svojim još mlad sam ja, a u duboku vi ste ušli starost; bojažljivo se zato ja ustezah znanje svoje pokazati pred vama.

⁷Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.

⁷Mišljah u sebi: 'Govorit će starost, mnoge godine pokazat će mudrost.'

⁸Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.

⁸Uistinu, dah neki u ljudima, duh Svesilnog mudrim čini čovjeka.

⁹Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.

⁹Dob poodmakla ne daje mudrosti a niti starost pravednosti uči.

¹⁰A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.

¹⁰Zato vas molim, poslušajte mene da vam i ja znanje svoje izložim.

¹¹Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,

¹¹S pažnjom sam vaše besjede pratio i razloge sam vaše saslušao dok ste tražili što ćete kazati.

¹²A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.

¹²Na vama moja sva bijaše pažnja, al' ne bi nikog da Joba pobije ni da mu od vas tko riječ opovrgne.

¹³Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.

¹³Nemojte reći: 'Na mudrost smo naišli! Bog će ga pobit jer čovjek ne može.'

¹⁴Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.

¹⁴Nije meni on besjedu upravio: odvratit mu neću vašim riječima.

¹⁵Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.

¹⁵Poraženi, otpovrgnut ne mogu, riječi zapeše u grlu njihovu.

¹⁶Čekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,

¹⁶Čekao sam! Al', gle, oni ne zbore. Umukoše, ni riječ više da kažu!

¹⁷Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.

¹⁷Na meni je da progovorim sada, znanje ću svoje i ja izložiti.

¹⁸Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.

¹⁸Riječi mnoge u meni naviru dok iznutra moj duh mene nagoni.

¹⁹Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.

¹⁹Gle, nutrina mi je k'o mošt zatvoren, k'o nova će se raspući mješina.

²⁰Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.

²⁰Da mi odlane, govorit ću stoga, otvorit ću usne i odvratit' vama.

²¹Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.

²¹Nijednoj strani priklonit se neću niti laskat ja namjeravam kome.

²²Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.

²²Laskati ja ne umijem nikako, jer smjesta bi me Tvorac moj smaknuo.