¹Slyšiž tedy, prosím, Jobe, řeči mé, a všech slov mých ušima svýma pozoruj.

¹Čuj dakle, Jobe, što ću ti kazati, prikloni uho mojim besjedama.

²Aj, jižť otvírám ústa svá, mluví jazyk můj v ústech mých.

²Evo, usta sam svoja otvorio, a jezik riječi pod nepcem mi stvara.

³Upřímost srdce mého a umění vynesou rtové moji.

³Iskreno će ti zborit' srce moje, usne će čistu izreći istinu.

⁴Duch Boha silného učinil mne, a dchnutí Všemohoucího dalo mi život.

⁴TÓa i mene je duh Božji stvorio, dah Svesilnoga oživio mene.

⁵Můžeš-li, odpovídej mi, připrav se proti mně, a postav se.

⁵Ako uzmogneš, ti me opovrgni; spremi se da se suprotstaviš meni!

⁶Aj, já podlé žádosti tvé buduť místo Boha silného; z bláta sformován jsem i já.

⁶Gle, kao i ti, i ja sam pred Bogom, kao i ti, od gline bjeh načinjen;

⁷Pročež strach ze mne nepředěsí tě, a ruka má nebudeť k obtížení.

⁷zato ja strahom tebe motrit' neću, ruka te moja neće pritisnuti.

⁸Řekl jsi pak přede mnou, a hlas ten řečí tvých slyšel jsem:

⁸Dakle, na moje uši rekao si - posve sam jasno tvoje čuo riječi:

⁹Čist jsem, bez přestoupení, nevinný jsem, a nepravosti při mně není.

⁹'Nedužan sam i bez ikakva grijeha; prav sam i nema krivice na meni.

¹⁰Aj, příčiny ku potření mne shledal Bůh, klade mne sobě za nepřítele,

¹⁰Al' On izlike protiv mene traži i za svojeg me drži dušmanina.

¹¹Svírá poutami nohy mé, střeže všech stezek mých.

¹¹Noge je moje u klade metnuo, nad svakim mojim on pazi korakom.'

¹²Aj, tím nejsi spravedliv, odpovídám tobě, nebo větší jest Bůh nežli člověk.

¹²Ovdje, kažem ti, u pravu ti nisi, jer s Bogom čovjek mjerit' se ne može.

¹³Oč se s ním nesnadníš? Žeť všech svých věcí nezjevuje?

¹³Pa zašto s njime zamećeš prepirku što ti na svaku riječ ne odgovara?

¹⁴Ano jednou mluví Bůh silný, i dvakrát, a nešetří toho člověk.

¹⁴Bog zbori nama jednom i dva puta, al' čovjek na to pažnju ne obraća.

¹⁵Skrze sny u vidění nočním, když připadá hluboký sen na lidi ve spaní na ložci,

¹⁵U snovima, u viđenjima noćnim, kada san dubok ovlada ljudima i na ležaju dok tvrdo snivaju,

¹⁶Tehdáž odkrývá ucho lidem, a čemu je učí, to zpečeťuje,

¹⁶tad on govori na uho čovjeku i utvarama plaši ga jezivim

¹⁷Aby odtrhl člověka od skutku zlého, a pýchu od muže vzdálil,

¹⁷da ga od djela njegovih odvrati, da u čovjeku obori oholost,

¹⁸A zachoval duši jeho od jámy, a život jeho aby netrefil na meč.

¹⁸da dušu njegovu spasi od jame i život mu od puta u Podzemlje.

¹⁹Tresce i bolestí na lůži jeho, a všecky kosti jeho násilnou nemocí,

¹⁹Bolešću on ga kara na ležaju kad mu se kosti tresu bez prestanka,

²⁰Tak že sobě život jeho oškliví pokrm, a duše jeho krmi nejlahodnější.

²⁰kad se kruh gadi njegovu životu i ponajbolje jelo duši njegovoj;

²¹Hyne tělo jeho patrně, a vyhlédají kosti jeho, jichž prvé nebylo vídati.

²¹kada mu tijelo gine naočigled i vide mu se kosti ogoljele,

²²A tak bývá blízká hrobu duše jeho, a život jeho smrtelných ran.

²²kad mu se duša približava jami a život njegov boravištu mrtvih.

²³Však bude-li míti anděla vykladače jednoho z tisíce, kterýž by za člověka oznámil pokání jeho:

²³Ako se uza nj nađe tad anđeo, posrednik jedan između tisuću, da čovjeka na dužnost opomene,

²⁴Tedy smiluje se nad ním, a dí: Vyprosť jej, ať nesstoupí do porušení, oblíbilť jsem mzdu vyplacení.

²⁴pa se sažali nad njim i pomoli: 'Izbavi ga da u jamu ne ide; za život njegov nađoh otkupninu!

²⁵I odmladne tělo jeho nad dítěcí, a navrátí se ke dnům mladosti své.

²⁵Neka mu tijelo procvate mladošću, nek' se vrati u dane mladenačke!'

²⁶Kořiti se bude Bohu, a zamiluje jej, a patřiti bude na něj tváří ochotnou; nadto navrátí člověku spravedlnost jeho.

²⁶Vapije k Bogu i Bog ga usliša: radosno On ga pogleda u lice; vrati čovjeku pravednost njegovu.

²⁷Kterýž hledě na lidi, řekne: Zhřešilť jsem byl, a to, což pravého bylo, převrátil jsem, ale nebylo mi to prospěšné.

²⁷Tada čovjek pred ljudima zapjeva: 'Griješio sam i pravo izvrtao, ali mi Bog zlom nije uzvratio.

²⁸Bůh však vykoupil duši mou, aby nešla do jámy, a život můj, aby světlo spatřoval.

²⁸On mi je dušu spasio od jame i život mi se veseli svjetlosti.'

²⁹Aj, všeckoť to dělá Bůh silný dvakrát i třikrát při člověku,

²⁹Gle, sve to Bog je spreman učiniti do dva i do tri puta za čovjeka:

³⁰Aby odvrátil duši jeho od jámy, a aby osvícen byl světlem živých.

³⁰da dušu njegovu spasi od jame i da mu život svjetlošću obasja.

³¹Pozoruj, Jobe, poslouchej mne, mlč, ať já mluvím.

³¹Pazi dÓe, Jobe, dobro me poslušaj; šuti, jer nisam sve još izrekao.

³²Jestliže máš slova, odpovídej mi, nebo bych chtěl ospravedlniti tebe.

³²Ako riječi još imaš, odvrati mi, zbori - rado bih opravdao tebe.

³³Pakli nic, ty mne poslouchej; mlč, a poučím tě moudrosti.

³³Ako li nemaš, poslušaj me samo: pazi, rad bih te poučit' mudrosti."