¹Ještě mluvil Elihu, a řekl:

¹Elihu nastavi svoju besjedu i reče:

²Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte.

²"I vi, mudraci, čujte što ću reći, vi, ljudi umni, poslušajte mene,

³Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu.

³jer uši nam prosuđuju besjede isto kao što nepce hranu kuša.

⁴Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého.

⁴Zajedno ispitajmo što je pravo i razmislimo skupa što je dobro.

⁵Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou.

⁵Job je utvrdio: 'Ja sam pravedan, ali Bog meni pravdu uskraćuje.

⁶Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění.

⁶U pravu sam, a lašcem prave mene, nasmrt prostrijeljen, a bez krivnje svoje!'

⁷Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu?

⁷Zar gdje čovjeka ima poput Joba koji porugu pije kao vodu,

⁸A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými?

⁸sa zlikovcima koji skupa hodi i s opakima isti dijeli put?

⁹Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu.

⁹On tvrdi: 'Kakva korist je čovjeku od tog što Bogu ugoditi želi?'

¹⁰A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost.

¹⁰Stoga me čujte, vi ljudi pametni! Od Boga zlo je veoma daleko i nepravednost od Svemogućega,

¹¹Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal.

¹¹te on čovjeku plaća po djelima, daje svakom po njegovu vladanju.

¹²A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu.

¹²Odista, Bog zla nikada ne čini, niti Svesilni kad izvrće pravo.

¹³Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek?

¹³TÓa tko je njemu povjerio zemlju i vasioni svijet tko je stvorio?

¹⁴Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal,

¹⁴Kad bi on dah svoj u se povukao, kad bi čitav svoj duh k sebi vratio,

¹⁵Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil.

¹⁵sva bića bi odjednom izdahnula i u prah bi se pretvorio čovjek.

¹⁶Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých.

¹⁶Ako razuma imaš, slušaj ovo, prikloni uho glasu riječi mojih.

¹⁷Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Čili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš?

¹⁷Može li vladat' koji mrzi pravo? Najpravednijeg hoćeš li osudit'? -

¹⁸Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní?

¹⁸Onog koji kaže kralju: 'Nitkove!' a odličniku govori: 'Zlikovče!'

¹⁹Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni.

¹⁹Koji nije spram knezovima pristran i jednak mu je ubog i mogućnik, jer oni su djelo ruku njegovih?

²⁰V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou.

²⁰Zaglave za tren, usred gluhe noći: komešaju se narodi, prolaze; ni od čije ruke moćni padaju.

²¹Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje.

²¹Jer, on nadzire pute čovjekove, pazi nad svakim njegovim korakom.

²²Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti.

²²Nema toga mraka niti crne tmine gdje bi se mogli zlikovci sakriti.

²³Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl.

²³Bog nikome unaprijed ne kaže kada će na sud pred njega stupiti.

²⁴Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich.

²⁴Bez saslušanja on satire jake i stavlja druge na njihovo mjesto.

²⁵Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají.

²⁵TÓa odveć dobro poznaje im djela! Sred noći on ih obara i gazi.

²⁶Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném,

²⁶Ćuškom ih bije zbog zloće njihove na mjestu gdje ih svi vidjeti mogu.

²⁷Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili,

²⁷Jer prestadoše za njime hoditi, zanemariše putove njegove

²⁸Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá.

²⁸goneć uboge da vape do njega i potlačene da k njemu leleču.

²⁹(Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?)Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně,

²⁹Al' miruje li, tko da njega gane? Zastre li lice, tko ga vidjet' može?

³⁰Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu.

³⁰Nad pucima bdi k'o i nad čovjekom da ne zavlada tko narod zavodi.

³¹Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším.

³¹Kada bezbožnik Bogu svome kaže: 'Zavedoše me, više griješit neću.

³²Mimo to, nevidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc.

³²Ne uviđam li, ti me sad pouči, i ako sam kad nepravdu činio, ubuduće ja činiti je neću!'

³³Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv.

³³Misliš da Bog mora njega kazniti, dok ti zamisli njegove prezireš? Al' kada ti odlučuješ, a ne ja, mudrost nam svoju istresi dÓe sada!

³⁴Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne,

³⁴Svi ljudi umni sa mnom će se složit' i svatko razuman koji čuje mene:

³⁵Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná.

³⁵Nepromišljeno Job je govorio, u riječima mu neima mudrosti.

³⁶Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým,

³⁶Stoga, nek' se Job dokraja iskuša, jer odgovara poput zlikovaca;

³⁷Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje řeči své proti Bohu.

³⁷a svom grijehu još pobunu domeće, među nama on plješće dlanovima i hule svoje na Boga gomila."